Unaveně jsem si stoupnul pod proud horké vody a nechal jí, aby mě dokonale uklidnila a zbavila všech myšlenek a povinností. Teda alespoň na tu chvíli, co budu ve sprše. Do rukou jsem si vzal nějaký šampón a namydlil jsem si tím vlasy, přičemž to samé jsem udělal s gelem, který jsem akorát dal všude na své tělo. Bublinky jsem nakonec spláchnul, přičemž jsem ještě dalších dvacet minut stál jen tak pod tekoucí vodou, dokud se neozval zvonek.
„Proč?!" Bouchnul jsem do dlaždiček, které byly v námořní modři, načež jsem teplou vodu byl nucen vypnout. Vylezl jsem ze sprchy a obalil se do černé osušky. Zvonek se ozval znova a já poklusem vyběhnul z koupelny. „Už jdu!" Zakřičel jsem, aby narušitel mojí sprchy přestal zvonit, z čehož mě upřímně bolela hlava.
„No konečně." Dolehlo se ke mně hned, když jsem otevřel dveře svého bytu. Naštvaně jsem se podíval na Liama, který se usmíval, a bez mého dovolení vtrhnul do mého bytu.
„Co tady děláš?" Zavrčel jsem a zavřel dveře, načež jsem rychle doběhnul Liama, který si to už mířil do kuchyně. Z ledničky si vzal jednu plechovku piva a já založil ruce na své hrudi. Byl jsem už tak nějak zvyklý, že si v mém bytu dělá, co chce, jelikož asi před rokem, než se nastěhoval k Sophii, bydlel několik měsíců u mě.
„Kdyby si netrávil ve sprše víc času, než holka, tak bys věděl, že jsem ti před půl hodinou psal zprávu, že se jde na večeři." Uculil se a loknul si, mimochodem, z mého posledního piva.
„Na jakou zas?" Vytvořil jsem na svém čele vrásku a opřel se o černou linku, na které bylo několik špinavých talířů, ale zrovna jsem neměl náladu to nějak uklízet.
„Chtěli jsme zajít se Sophii někam na večeři, ale ona nemůže, takže tam jdeš semnou." Povzdychnul jsem si a zakroutil hlavou v nesouhlase.
„Liame, dneska chci být doma. Musím ještě něco dodělat a-,"
„Každej den chceš být doma a každej den něco potřebuješ dodělat. Dneska jdeš prostě se mnou." Bouchnul mě do ramene. „A jestli nechceš jít jen v ručníku, tak se padej obléct, jelikož na tebe nebudu čekat dvě hodiny."
***-
„Cítím se trapně." Rozhlídnul jsem se po všech lidech, kteří na sobě měli něco společenského, jen my dva tu byli, jak kdybychom přišli z venkova. Černé džíny, které zdobili nás oba, přičemž já měl obyčejné bílé tričko, na kterém jsem měl ještě černou košili, a Liam, který měl aspoň sako, tudíž tu zapadal víc, než já.
„Kvůli tomu, že tohle měla být partnerská večeře anebo kvůli tomu, že vypadáme, jako dva debilové?" Zašeptal potichu a uchechtnul se, načež raději sklonil hlavu ke svému jídlu, které se skládalo z nějakých těstovin, zeleniny a ještě nějakého masa s omáčkou.
„Partnerská večeře?" Zavrčel jsem a donutil ho, aby se mi koukal do očí.
„Říkal jsem ti, že jsem sem měl jít se Sophií." Bránil se a já si povzdychnul.
„Trapnější už to být nemůže." Zakňučel jsem a hlavou kývnul k nově přicházejícím osobám, mezi kterými byla i Ness, naše nová kolegyně, což mi připomíná, že se akorát znovu ztrapním. Už jenom to, že sedím s Liamem u jednoho stolu, který je mimochodem pro páry, je trapné. Raději jsem si vzal skleničku s perlivou vodou a napil se. Jako blbý nápad mi to přišlo až v tu chvíli, když jsem vracel skleničku na místo a kvůli drcnutí do láhve, se všechen zbytek perlivé vody, který byl pořád ve skleničce, vylil na můj rozkrok.
„Myslím, že může." Zasmál se mi Liam, když jsem rychle vylítnul ze židle. Všichni na okolo, dokonce i Ness, se na mě otočili, jako na blázna, proto jsem se raději rozhodl odejít na záchody, kde alespoň nebudu všem na očích.
Doběhl jsem na pánské záchody, přičemž jsem se raději několikrát přesvědčil, že opravdu lezu na záchody pro pány, a rychle přešel k zrcadlům, kde jsem si oddychnul. Naštěstí to byla jen perlivá voda a já měl černé džíny, tudíž to nešlo vidět tak hodně, jak jsem předpokládal. Vzal jsem si několik kusů papírových ubrousků a začal si utírat svůj rozkrok, u čehož jsem pořád hlídal dveře, kdyby náhodou někdo přišel.
Nakonec jsem si stoupnul pod fukar, abych tak zmenšil viditelnost mokré skvrny. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a protočil nad sebou oči, u čehož jsem si vlasy mírně pročísnul a svázal do gumičky. Pomalu jsem otevřel dveře, abych náhodou někoho nesejmul, načež jsem se vydal zpátky k Liamovi. Bohužel mě zastavil jemný hlas, a proto jsem se otočil.
„Ahoj." Pozdravila mě, přičemž mě pomalu doběhla. „Jsi tu s Liamem?" Zeptala se hned, načež já přikývl. Byl jsem trochu překvapený, že zná jeho jméno, když tu je necelý týden. Já tu jsem dva roky a neznám jména kolegů, s kterýma jsem na jednom patře. Docela smutný, Stylesi.
„Jo." Znervózněl jsem a rozhlídnul se kolem, abych se nemusel koukat zrovna na ní. Přijde mi, že mi všechno čte z očí. Že přesně ví, jak neschopnej a nervózní jsem. Vlastně ani nevím, z čeho jsem nervózní. Možná z toho, že čekám na to, co zase podělám.
„No, nejspíše bychom měli jít." Přešlápla na svých vysokých podpatcích a zastrčila své zvlněné vlasy za ucho. Podrbal jsem se na zátylku a uhnul jí z cesty, když jsem si všimnul, že jsem vlastně stál v půlce cesty a ona tak nemohla ani projít.
„Jasně." Zamrmlal jsem a nechal jí projít, což mi přišlo docela slušné. Bože, bože, bože. Další trapas a zase před ní.
***-
Unaveně a hlavně vyčerpaně jsem se hodil do postele, přičemž jsem ze sebe shazoval košili i bílé tričko. Nohama jsem ze sebe skopal i džíny, načež jsem si z kapsy vytáhnul jen mobil, na kterém jsem zkontroloval svůj budík, abych zítra náhodou nezaspal. Zítra, poslední den práce, a pak konečně víkend. Na víkend se těším víc, než kdykoliv jindy. Dokonce ani ve škole jsem se tolik netěšil na sobotu, a to je už co říct. Nikdy jsem neměl v lásce školu, ale naštěstí jsem vždycky prošel s dvojkami, tudíž si nestěžuju.
V ruce mi začal vyzvánět mobil, načež jsem začal předstírat suchý pláč. „Jenom chvíli klidu!" Zamrmlám a podívám se na jméno volajícího. „Už si ze mě děláš opravdu prdel, že Payne?" Ozval jsem se hned, když jsem přejel po zeleném tlačítku, kvůli čemuž se ke mně donesl jeho smích.
„Jen jsem ti chtěl říct, že nás i Sophii zve do jednoho klubu ta... Ness. Teda spíše pozvala Sophii a řekla, že kdybychom chtěli, tak se můžeme přidat." Slyšel jsem v jeho hlase obrovský úsměv a nadšenost. Bavilo ho ze mě vycucávat všechnu energii, kterou v sobě mám. Myslím, že to pro něj není vůbec těžké, jelikož v sobě opravdu moc energie nemám.
„Nechci, čau." Zamrmlal jsem, ale Liam mě přerušil.
„To nebyla otázka, Harolde." Zakňučel jsem.
„Nikam prostě nejdu!" Zkoušel jsem nahodit ten nejvážnější a nej-hrůzunahánějící-tón, který jsem dokázal.
„To si stěžuj do polštáře. Zítra ti ještě řeknu info. Krásně se vyspi." Napodobil zvuk mlaskající pusy a po chvíli jsem v mobilu slyšel jen tón ukončujícího hovoru.
„Proč já!" Zakňučel jsem a hlavu si přikryl polštářem, který jsem nedávno čerstvě převlíkal, tudíž ještě pořád voněl po nějakých kytkách. Teda aviváži, která voněla po těch kytkách. Zvednul jsem hlavu a podíval se po své ložnici, nad čím jsem znechuceně ohrnul nos. Všude po zemi se válelo špinavé oblečení a vrstva prachu byla nepřehlédnutelná. No, a tohle bych mohl říct i obýváku a kuchyni, v které bylo, jako bonus, špinavé nádobí a plný koš. Povzdychnul jsem si a jen zakroutil hlavou. Stejně sem kromě Liama nikdo nechodí, tudíž mi to vlastně může být jedno. Někdy pak si uklidím.
♥♥♥♥
Okey, nový díl... Promiňte mi chyby, ale nemám čas si to po sobě číst, někdy pak to možná zkontroluju... :) :D
Nevím, co sem mám psát, tak snad jen obrovské DĚKUJI za vaší podporu! :) Poprosím o komentáře, co byste rádi změnili, nebo jestli se vám takhle všechno líbí.. Omlouvám se, že je tam hodně přímé řeči, ale mě samu nebaví číst ty 'myšlenky', tudíž píšu spíše rozhovory, snad nevadí :(
♥VOTE♥COMMENT♥
