Podíval jsem se na Liama, který do sebe hodil zbytek skleničky s perlivou vodou, přičemž se rozhlížel po všech lidech, co tu byli. Znuděně jsem si dal tyčinku do pusy a pomalu jí začal chroupat, načež jsem svůj pohled přesunul zpátky na stůl, kde leželo několik chlebíčků, brambůrek, tyčinek a nějakých zákusků, co nakoupili ostatní, aby tak uvítali nového kolegu, v tomhle případě kolegyni, která měla už půl hodiny zpoždění-jen tak mimochodem.
„Netvař se jak citron. Za chvíli by tu měla být." Drknul do mě Liam a já přikývnul, i když mě to vlastně vůbec nezajímalo. Chtěl jsem tu být jen ze slušnosti... a vlastně kvůli Liamovi, který mě psychicky donutil.
„Už se těším." Ironicky jsem se usmál. „Konečně budu moct odejít." Dodal jsem potichu a do pusy strčil další dvě tyčinky. Tyhle oslavy, či jak to mám nazývat, mě nebaví. Popřát novému kolegovi všechno nejlepší a hodně úspěchů, přičemž se o něm dozvědět, co nejvíc. Zábava. Největší výhoda je snad jen jídlo a pití, z čehož jídlo je zdarma.
„To se ti ani trochu nedělá těsno v kalhotách." Hlavou kývnul doprava, kam jsem se hned otočil. Ušklíbnul jsem se, když můj pohled spočinul na vypracovaném zadečku, který byl obtáhnutý slabou černou látkou, které se říká sukně.
„Vsadím se, že pod ní nic nemá." Vyklouzlo ze mě a Liam se rozesmál.
„Starý Styles se vrací?" Pobaveně do mě drknul a já zakroutil hlavou, načež jsem pohledem vyhledal nově přicházející osobu s obrovským zářivým úsměvem.
„Kdo to je?" Zamumlal jsem, když k brunetce začaly přibíhat naše kolegyně a začaly jí objímat a třást si s její rukou.
„Nejspíše naše nová kolegyně." Napřímil se, aby mohl vidět přes všechny ty hlavy, které mu překážely ve výhledu na brunetku, která věnovala úsměvy všem, dokonce i mě, kvůli čemuž jsem svůj pohled okamžitě sklonil.
„Doufám, že jen kolegyně." Uslyšel jsem za náma hlas známé osoby, a proto jsem se začal usmívat, když jsem viděl Liamův zaražený pohled.
„Ahoj, lásko." Otočil se k ní a postavil se, aby jí mohl věnovat jeden ze svých polibků. Znechuceně jsem odvrátil pohled a znovu spočinul pohledem na brunetce. Jako naschvál se na mě znovu podívala s úsměvem na rtech a já byl nucen úsměv vytvarovat taky. Vlastně jsem nucen tak docela nebyl, ale bylo mi blbé po druhé uhnout pohledem a ignorovat jí.
Stylesi, ty neschopnej idiote.
***
„Asi už půjdu." Zamumlal jsem potichu k Liamovi a Sophii, když jsem dopil už pátou skleničku s kolou a nějakým alkoholem, do čeho mě donutil Liam. Oba se na mě zamračeně podívali a já nadzvedl obočí, jelikož jsem nechápal, co jsem udělal tak hrozného.
„Už?" Sophie se podívala na svoje hodinky na ruce a nakonec stočila svůj pohled znovu ke mně. „Je teprve pět hodin." Zavrčela naštvaným tónem.
„Nejlepší čas jít domů. Stejně už všichni odcházej." Porozhlídnul jsem se kolem a kromě čtyř lidí, co museli odejít, tu jsou všichni. „A není tady ani ta..." Zamračil jsem se a nechal to za mě doříct Sophii.
„Ness, jmenuje se Ness." Řekla nízkým tónem a já se uculil.
„Jasně, Darkness." Začal jsem se smát, přičemž jsem schytal jeden výchovný pohlavek od Liama.
„Není to špatný jméno." Liam Vytvořil na svém čele drobnou vrásku a já přikývnul.
„Není, jen je neobvyklý." Zvednul jsem se ze židle. „A já už jdu, promiňte, ale mám toho hodně."
