The Wish | Harry Styles

01.

Já, Harry Styles, jsem nikdy nevěděl, že se mi všechna má přání vyplní. Všechno o co jsem si přál, se mi splnilo. A když myslím všechno, myslím tím úplně všechno. Nezáleželo jak malé či velké to přání bylo, stalo se to. Ačkoliv jsem v to nevěřil, když se říkalo, že se přání plní, začal jsem, když jsem to viděl na své vlastní zelené oči.

Všechno to začalo, když mi bylo osm, mým narozeninovým přáním. Přál jsem si zlatou rybičku, chtěl jsem jí pojmenovat Garry. Já vím, že bylo to divné, hodně divné, ale bylo mi pouhých osm a byl jsem jen hloupé dítě. Poté, co jsem sfoukl svíčky, ta rybka byla dárek od mé tety.

Když mi bylo jedenáct, chtěl jsem videohru, kterou měl jeden můj kamarád. Další den mi ji zadarmo dal. Říkal, že ho ta hra začala nudit. Spoustu dalších přání se mi splnila, ale já celé dny trávil tím, abych si to celé zapamatoval.

Nejde o nějaká kouzla nebo o prokletí. A taky nejde o narozeninová přání a svíčky, myslím, že když je člověk hodný na ostatní, přestože je ještě mladý. A pokud miluje život a lidi, chce dosáhnout úspěchu. Poté ti Bůh dá spoustu šancí a darů.

To je to, co jsem dělal, tvrdě jsem pracoval, abych se stal úspěšným zpěvákem. Začalo to malou kapelou, napsal jsem pár písniček a snažil se zlepšit ve zpěvu. Doufal jsem, přál jsem si, aby se mé přání stalo skutečností.

A samozřejmě, že to bylo to největší přání, které mi změnilo celý můj život, a ne pouze můj, i mému okolí. Sen, který jsem vždycky měl. Vždycky jsem miloval bavit lidi.

Konečně jsem dostal volno, ne, že bych svého přání litoval, ale všechno se začínalo stát méně snesitelným. Média jsou tak otravná, pověry příšerný a tlak dvacet čtyři hodin denně a to celý týden. Prostě potřebuji pauzu od toho všeho.

Ale nemůžu si dát pauzu od...

"Harry, zvedni ten svůj zadek z toho gauče, hned! Máme být za minutu na pódiu," řekl natěšeně Liam, jako vždycky.

Kluci. Moje rodina. Moji bratři.

Oni jsou můj život, nedokázal bych bez nich žít. Oni jsou jedna z těch věcí, proč nelituji toho přání. A naši fanoušci taky. Zbožňuji je, bez nich by můj život stál za nic, vím, že jsem jimi někdy napaden. Ale miluji je, oni jsou ten důvod, proč tohle dělám. A taky cestování po světě, je to ta nejlepší věc.

Ale nemůžu si pomoct, chybí mi moji nejlepší přátelé. Můj starý život, ty obyčejné dny.

Kéž bych se mohl vrátit do těch časů, kdy jsem byl s ní, kdy jsme se poprvé políbili, když jsme byli nejlepší přátelé. Měl jsem jednoduchý, snadný život, ale teď jí ani nemůžu zavolat. Proč?

Sláva jí vleze do života, fanynky jí budou posílat nenávistné zprávy - které by si vůbec nezasloužila - média si vymyslí další nesmysly a to je to poslední, co chci.

Moc mi chybíš, Mandy.

Vstal jsem, zkontroloval jsem se naposled v zrcadle a rozeběhl se na pódium. Věděl jsem, že na to jen tak nezapomenu, protože když na něco začnu myslet, ne tak jednoduše přestanu. Všechno, co jsem si pro teď přál, bylo...

Vrátit se to doby, kdy bylo všechno tak jednoduché.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Okie Dokie, tak to byla první kapitola.

Děkuji vám všem za úžasnou zpětnou reakci u prologu..? Pokud se tomu dá říkat prolog. :) Jste úžasní. A nezapomeňte dát vote a komentář! x