The Wish | Harry Styles

13.

„Mandy, otevři mi, prosím!" Lehce jsem zaklepal na dveře od jejího domu a zvýšil hlas, aby mě slyšela. „Ztrapním tě na tvojí ulici," varoval jsem ji, zaslechl jsem uchechtnutí.

„Ztrapníš jedině sebe, Stylesi."

„Prosím, prostě mi otevři a nech mě ti to vysvětlit," nepřestával jsem ji prosit už po deset minut. Poté, co předešlou noc utekla z mého pokoje, snažil jsem se jí dovolat, posílal jsem jí zprávy. Neodpovídala mi, věděl jsem, že byla naštvaná a že to určitě nepochopí, jenže taky potřebovala to všechno vysvětlit podrobnějšími detaily.

Nechtěl jsem ji znovu ztratit.

„Otev-" byl jsem přerušen otevírajícími dveřmi. Měla lehce načervenalé oči a tváře, cítil jsem se tak provinile, protože jsem věděl, že za to všechno můžu já.

„Vím, že si asi myslíš, že přeháním," vyšla ven a posadila se na schody verandy, „ale ublížil jsi mi."

„Já vím, omlouvám se, je mi to líto."

„Ne není. Kdyby ses staral, neudělal bys to."

„Potřebuju, abych pochopila, že pro mě moc znamenáš."

„Ne, znamenala jsem pro tebe v minulosti. Nebo alespoň v té tvé minulosti," opřela si rukou hlavu, nekoukajíc na mě, zírala do ulice, „pomohla jsem ti se znovu dostat do X-faktoru, aby ses vrátil tam, kde jsi byl."

„Ano."

„Takže to taky znamená, že jsi mě hodlal znovu opustit, že?" Mé zorničky se rozšířily.

„Cože? Ne!"

„Ano, zamysli se nad tím."

„Ne, vážně. Chtěl jsem ti to všechno vysvětlit a nechal ti pak na výběr." Sarkasticky se uchechtla a podívala na mě.

„Já poznám, když lžeš, Harry." Povzdechl jsem si.

„Dobře, pravdou je, že jsem nevěděl, co bych měl dělat, ale rozhodně jsem neměl v plánu opakovat tu samou chybu, přísahám!" Zakroutila nad tím hlavou a zvedla se.

„Mo-"

„Nejvíce mně na tom bolí je, že... že tě miluju a já si celou tu zatracenou dobu myslela, že tě znám, ale tobě to bylo jedno. Vím, že to vypadá, že přeháním, ale hodně pro mě znamenáš. Myslela jsem, že já pro tebe taky něco znamenám, ale očividně ne."

Dřív, než jsem mohl cokoliv říct, utekla zpátky do domu, oči zaplněné slzami. Sakra, promarnil jsem svoji příležitost a už nebylo cesty zpět.

„Miluju tě, Mandy." Opravdu jsem ji miloval, ona byla můj svět. Bylo mi jedno, zda jsem to zjistil pozdě, nebo ne, ale rozhodně jsem věděl, že bylo moc pozdě na to, aby to mohla slyšet ona.

Rukou jsem si zajel do vlasů, měl jsem pocit, že se rozbrečím. Nelíbilo se mi, v čem jsem to byl. Pokud to byl sen, chtěl jsem, aby skončil. Pokud to bylo přání, potom bych si mohl přát vrátit se zpátky do svého starého života.

Vrátil jsem se domů, zahlouben v myšlenkách tak moc, že jsem málem narazil, jak jsem nedával pozor, kam jdu. Má mysl byla zaneprázdněná jí a kluky.

Bylo to těžké rozhodnutí, když jsem si měl vybrat mezi kluky a Mandy. Miloval jsem Mandy tak moc, že bych pro ni udělal cokoliv, můj úkol byl ji ochránit, jenže jsem si ji nezasloužil. Zlomil jsem jí srdce, přesně jako ti idioti, se kterými chodila. Ale já jsem sobecký, chtěl jsem, aby byla má.

V tu samou chvíli, miloval jsem i kluky a naše fanoušky. Pomohli mi a podporovali mě, žil jsem svůj sen. Sen, na kterém jsem tvrdě pracoval už od mala. Znal jsem je po pět let, ale zdálo se to jako věčnost. Změnili mě a můj život a nic bych na tom neměnil.

Jenže jsem si nemohl vybrat oba světy, musel jsem si vybrat.

Otevřel jsem dveře, nacházejíc moji mámu sedící na pohovce, sledujíc televizi. Otočila hlavou, aby na mě viděla, když jsem vcházel do obývacího pokoje, posadil jsem se vedle ní. Všimla si, jak zamlklý a smutný jsem byl, proto mě těsně objala.

Byl jsem překvapen, ale samozřejmě to bylo příjemné.

„Jsi v pořádku, drahoušku?"

Povzdychl jsem si, neodpověděl jsem, přestože jsem potřeboval její radu.

„Mami?" Lehce kývla hlavou, čímž mi naznačila, že poslouchá. „Jak si mám vybrat mezi dvěma důležitými věcmi, bez kterých nedokážu žít?"

Odtáhl jsem se od ní, abych se na ni mohl podívat. Byla trochu zaražená, měla pozvednutá obočí. „Jaké věci?" Samozřejmě jsem jí to nemohl vysvětlit, ale potřeboval jsem ji.

„Důležité věci, ne jako telefon, nebo tak."

„Nech mě hádat... lidé?" usmála se.

„Mami, nejsem děvkař nebo ve vztahu se dvěma dívkami." Zasmála se.

„Já vím, lásko. Jsi dobrosrdečný muž." Usmál jsem se. „Nicméně, ty si nevybereš." Seděl jsem v tichosti, čekajíc na pokračování, jenže ona se k tomu neměla. Pozvedl jsem zmateně obočí.

„To je vše?"

„Necháš své srdce, aby si vybralo."

„Co když si mé srdce vybere obojí?"

„Poté musí rozum pomoci tvému srdci v rozhodnutí."

„Mami, já si nedělám srandu."

„To ani já. Drahoušku, musíš se zamyslet a moudře rozhodnout, Bůh nám dal srdce a rozum z nějakého důvodu."

V onen moment, co to řekla, jsem věděl, co jsem chtěl, opravdu jsem to pečlivě promyslel...

Přeji si vrátit se do svého starého života.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dneska je úterý a já se hlásím s dalším dílem The Wish. Situace se nám trochu zamotala a Harry se konečně rozhodl. Jaký na to máte názor a co si myslíte, že se stane? :)

Budu ráda za vote i komentář, za jakoukoliv zpětnou vazbu.

Love you guys. xx