The Wish | Harry Styles

04.

Vyšel jsem schody, které vedly na naše místo.

Na střechu.

Strávili jsme tam spolu s Mandy většinu svého času. Já a Mandy jsme byli nejlepšími přáteli už od doby, kdy nám bylo šest. Oba jsme o tom druhém hodně věděli, co jsme měli rádi a co nesnášeli. Oblíbené filmy, barva a jídlo.

Uviděl jsem, jak sedí s koleny u své hrudi, rukama si je objímala a bradou položenou na svých nohách. Byla úplně mimo, užívala si ten výhled.

Usmál jsem se nad představou, na co asi myslí, když jí její dlouhé kaštanové vlasy poletovaly vzduchem kvůli jemnému větříku. "Tady jsi," řekl jsem, což jí donutilo se na mě otočit a usmát se. Poplácala na volné místo vedle sebe, čímž mi dala jasně najevo, abych se tam posadil.

"Proč ti to trvalo tak dlouho?" zeptala se. "Už jsem si začínala myslet, že nepřijdeš, Hazz."

"Nikdy bych si nenechal ujít chvilku strávenou s tebou, Mo."

"Aw, to je sladký. Říká ten, kdo mi nikdy nezavolá nebo nenapíše, když ho fakt potřebuju." Zamračil jsem se nechápajíc, co to vlastně řekla.

"Lásko, já ti nerozumím." Povzdychla si. "Tvůj cupcake?" Zazubil jsem se a podal jí její red velvet cupcake, usmívala se jako malé dítě v obchodu se sladkostmi.

Miluji její úsměv a o to ještě víc, když jsem já ten důvod, proč se usmívá. "Odpouštím ti, ale pořád jsem na tebe trochu naštvaná," říkala, když si ho ode mě brala a následně i zakousla. Zakroutil jsem se smíchem hlavou.

"Proč? Co jsem provedl?"

"Už jsem ti to řekla."

"Vždycky tu pro tebe budu." Usmál jsem se a ona se usmála nazpět. "Víš to, že jo?" zeptal jsem se, na což kývla a znovu si ukousla. Znovu si povzdychla a já si vytáhl svůj čokoládový cupcake, abych si ho také mohl sníst.

Podívala se na něj a úšklebek si našel cestu na její obličej. "Čokoládový, jo?"

"Jo, nic nového," řekl jsem zmateně, "vždyť víš, že ho miluju a že ho jím vždycky."

"Oh, bože," zakroutila hlavou, zachichotala se. Nevěděl jsem, co se s ní stalo. Jaký byl rozdíl mezi dneškem a jinými dny? Vždycky jsem jedl čokoládový cupcake, když ona jedla ten svůj. Ale chovala se jinak.

Zajímalo mě, jestli teď vypadá pořád stejně. Teda vlastně v budoucnosti - Sakra! Pořád jsem měl v hlavě myšlenku, že je to jen sen. Je to opravdu šílené, nemůže to být přeci pravda. Vždyť to ani nejde normálně popsat.

Vypadá pořád stejně? Je pořád stejná jako tahle Mandy, co sedí vedle mě? Má pořád stejný úsměv, smích, pořád úžasnou osobnost, stejný vzhled?

Vsadím se, že ne. Samozřejmě, že teď vypadá jinak, musela se změnit stejně jako já. Mám delší vlasy, ne tyhle krátké, kudrnaté. Mám hlubší hlas, jsem vyšší.

"O čem přemýšlíš?"

"Huh?" Byl jsem chvíli mimo, což jí donutilo pozvednout své obočí. "O n-ničem."

"Jak myslíš," pokrčila rameny.

"Takže, co je s mým cupcakem?" zeptal jsem se, když jsem si ukousl. Znovu se ušklíbla.

"Pamatuješ, jak jsem tě tím pořád škádlila, takže jsi řekl; 'jestli mě ještě někdy uvidíš s čokoládovým cupcakem, udělám cokoliv, budeš chtít'?"

"Mandy, vždyť je to úplná blbost."

"No, já jsem nebyla ta, co to začala... a vždyť víš, že vždycky zvítězím." Zasténal jsem.

"Fajn. Co ode mě chceš?"

"Ne. Nebude to zas tak jednoduchý. Nech mi chvíli, abych si mohla pořádně promyslet tuhle... pomstu." Povzdechl jsem si, ale usmál se na svoji bláznivou nejlepší kamarádku.

"Dost o mně, teď si budeme povídat o tobě."

"O mně?" zeptala si, když si ruku přitáhla k ústům, aby si mohla znovu ukousnout.

"Co je na tom špatnýho? Proč se dneska chováš jinak?" Uchechtla se.

"Jinak?"

"Jo. Nejsi ta veselá, roztomilá a vtipná Mo," usmál jsem se, což jí donutilo se začervenat.

"Taková rozhodně nejsem."

"Oh, jo! To si piš, že jsi! Vypadáš, jakoby tě něco trápilo, o co jde?" Zamračila se.

"Víš, jak jsem měla jít na to rande?" Přikývl jsem. Upřímně si na to moc nevzpomínám, ale byl jsem zvědavý.

"No, nedopadlo to moc dobře." Tentokrát jsem se zamračil já. Teď jsem rád, že si to nepamatuji.

"Jak to?"

"On... on vůbec nepřišel." Bylo vidět, jak moc ji to trápí, jak se snažila zadržet své slzy.

"Oh," vyšlo ze mě a hned jsem kolem ní obmotal své ruce, objímal jsem ji a ona mě objala nazpět. "To mi je líto." Odtáhla se.

"To je dobrý, docela mě zajímalo, proč by někdo jako on šel s někým, jako jsem já-"

"Oh, to neříkej!" Naštval jsem se. On si ji nezasloužil. Vždyť ona je úžasná, jen to neví. "To je kravina. Ty jsi úžasná a... dokonalá. Zasloužíš si jen to nejlepší a on je vůl, který si tě nezaslouží, Mandy."

"Vážně?" Začervenala se a já byl vážně rád, že to dokážu.

"Vážně."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konečně nová část. Omlouvám se, ale škola se rozjela a já měla skoro každý den test.. -.- Snad se to všechno zase srovná, znovu si na všechen ten tlak a vstávání brzo zvyknu a zase budou pravidelné updates. :)

Omlouvám se za případné chyby a nesmysly, co tam jsou, které jsem přehlédla. :)

Nezapomeňte dát VOTE & KOMENTÁŘ! x