The Wish | Harry Styles

07.

"Už tomu rozumíš?" zeptal jsem se, zatímco ona na mě zírala s tváří bez emocí. "Mandy?"

"Harry, jestli je tohle jeden z tvých blbých vtipů, tak s tím přestaň." Zasténal jsem.

"Není, přísahám!" řekl jsem stoupajíc si na nohy.

"Ne, lžeš. Protože tohle to není možné."

"To není, ale je to pravda. Navíc jsi vždycky říkala, že se sny plní." Uchechtla se a postavila se naproti mně. S úsměvem vzhlédla, přestože jsem byl jen ve svých šestnácti a už jsem nebyl tak vysoký, jako jsem býval. Tedy, v mých dvaceti. Ona byla na rozdíl ode mě malá, ale zato roztomilá.

"To ano, ale ne takovéhle sny. Tomuhle říkám kouzla."

"Kouzla?" Trklo mě, možná má pravdu. Možná v tom byly celou tu dobu čáry a ne moje přání. Dokázalo by přání nechat člověka omládnout? Ne. To mi připomnělo film, který od srdce nenávidím, Znovu 17.

Mandy mě vždycky nutila se na něj koukat, vždycky říkala: 'Kéž bych mohla pořád dělat hloupá rozhodnutí, mít možnost si to pamatovat a až budu starší, tak toho nelitovat.' A když jsem se jí zeptal, proč, odpověděla: 'Protože nikdo nemá takovou šanci jako má v tom filmu Zac Efron, takže si musíme užívat života dříve, než toho, co děláme, začneme litovat. Ale v tu samou chvíli, neměli bychom naši svobodu využívat například k ubližování lidí.'

Ona byla vážně moudrá a měla pravdu, jenže já ji neposlechl. Choval jsem se hloupě při každé příležitosti, co se přede mnou objevila, ale nedodržel jsem tu druhou část. Lituji toho, že nezůstala v mém životě a ještě k tomu jí ublížil. Chtěl bych mít onu možnost, jako v tom filmu, ale neumím hrát nebo tak.

On stále žil svůj život, jen v odlišném věku, zatímco já jsem uvízl v minulosti.

"Harry?" položila svoji dlaň na moji tvář. Zakroutil jsem hlavou, dívajíc se na ni, bála se o mě.

"Věř mi."

"Harry, možná by ses měl vyspat."

"Mandy, možná máš přece jenom pravdu." Pozvedla na mě obočí. "Musí v tom být kouzla."

"Bože! Harry, dělala jsem si srandu!" zakňučela.

"Ale tvůj vtip je možná pravdivý! Musí v tom být kouzla, protože když mi bylo šestnáct-" zarazil jsem se a podíval se na ni. Zírala na mě, až pak jsem si uvědomil, že mi je šestnáct teď. "M-mám na mysli, vždycky jsem si přál, abych se stal známým popovým zpěvákem a ono se mi to v budoucnosti vyplnilo. Ale tohle, ať je to cokoli, musí to být magie."

"Harry, zaprvé, gratuluji ti ke splnění tvého snu stát se známou hvězdou," usmála se.

"Oh, díky," řekl jsem usmívajíc se nazpět.

"Ale to splnění není skutečné," zamračil jsem se, "t-tedy já doufám, že se ti to vyplní, vím, že ano."

"Už se stalo," povzdechl jsem si.

"Ale já nevěřím na kouzla."

"Ale věříš ve mě, Mandy," podíval jsem se hluboko do jejích očí. "Věříš, ne?" zlomil se mi hlas. Bál jsem se, přestože nevím proč, už jsem se tam necítil tolik jako doma. Sen se začal měnit v noční můru, přesně jako přání na skutečnost.

"Věřím, Harry, opravdu věřím." políbila mě na čelo a usmála se. Drobná slza stékala z mého oka a já jsem byl rád, že si jí nevšimla. Chtěl jsem být během toho vytrvalý a silný.

Poté, co jsme byli na podlaze tak po deset minut, já ležící, ona záda opřená o postel a moje hlava na jejích stehnech, jsem uslyšel povzdech.

"Dobře, takže kdybych ti věřila..." rychle jsem na ni vzhlédl s nadějí v očích.

Věděl jsem, že by mi Mo pomohla, kdyby mi uvěřila, to bylo všechno, co jsem potřeboval. Je přeci velmi chytrá, vymysleli bychom spolu, jak se z toho dostat. "Ano?"

"Řekla jsem, pokud by to byla všechno pravda a ty jsi ve známé kapele-"

"One Direction," hrdě jsem ji přerušil. Její odpovědí na to bylo pozvednuté obočí a zmatení v očích. "To je ta skupina, ve které jsem. Tak se jmenuje."

"Počkej, a co White Eskimo?"

"Uh, no..."povzdechla si.

"Nech to být. Nicméně, jak ses k tomu dostal? Co jsi udělal pro to, abys byl v One Direction?" usmál jsem se na strop, vzpomínajíc na ty úžasné vzpomínky, které stály za vznikem One Direction.

"No, přihlásil jsem se do X-faktoru a postoupil jsem. Pak jsem byl ale vyloučený jako sólový zpěvák, ale Simon si mě zavolal zpátky s dalšími čtyřmi úžasnými a skvělými kluky, kteří jsou teď mými bratry. Vlastně, až v budoucnosti." Znovu jsem se jí podíval do očí, které byly tentokrát trochu rozšířené.

"Páni."

"Přesně!" přikývl jsem s úsměvem.

"Fajn, takže stačí, když zopakuješ všechno, co jsi už předtím udělal." Prudce jsem se postavil zády k posteli. "Všechno to prožít znovu dokud nebudeš tam, kde jsi byl nebo dokud se prostě neprobudíš a uvidíš sám sebe znovu ve dvaceti." Ušklíbl jsem se a překvapil ji objetím. Jak to, že jsem na to nepřišel už dřív?

"Jsi ta nejlepší Mo vůbec!" zasmála se.

"Samozřejmě že jsem, protože neznáš nikoho jinýho, kdo by se tak jmenoval, idiote." Uchechtl jsem se a odtáhl se. "Říkáš pořád hrozný vtipy v budoucnosti? Jsi pořád takový idiot? A máš pořád stejně kudrnaté vlasy?" Znovu jsem se uchechtl.

"Přestože tě nesnáším za to, že ses mi na začátku smála, tak ano. Ano a ne. A zkrásněl jsem, zlato!" řekl jsem s úšklebkem na tváři a na konci i mrkl, což ji donutilo ke smíchu.

"Takže, řekni mi o tvých kamarádech. Řekni mi o One Direction." Z očí mi začalo sálat štěstí, znovu jsem se tu začal cítit jako doma. Ona byla můj ochránce. Potřeboval jsem ji ve svém životě, už jsem nechtěl opakovat tu samou chybu.

"Připrav se na ten nejvíc vzrušující, bláznivý, úžasný a dobrodružný příběh, který v životě uslyšíš!"

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj!

Zveřejňuji nový díl The Wish a v pozadí i hraje History. ♥

Btw do komentáře napište vaše narozeniny, pojďme si najít dvojče! :D

Jinak samozřejmě děkuji moc za všechna přečtení, votes a samozřejmě komentáře! xx