The Wish | Harry Styles

03.

"Mandy?!"

"Ano!"

"Ona je teď venku?!" Ptal jsem se, šokovaný. Marie se zasmála.

"Ano, je. Běž za ní, čeká na tebe." Pane bože. Každičkým krokem jsem byl čím dál tím víc nervózní. Je to dlouhá doba, co jsme se naposled viděli.

"Hej, Harry," řekla s úsměvem Mandy, přešel jsem k ní a objal ji. Omotal jsem své ruce kolem ní tak těsně, jakoby mohla v každé vteřině zmizet. Prostě jsem se bál ji pustit, bál se ji ztratit.

"Harolde-" řekla, když se smála," nemůžu... dýchat." Zasmál jsem se a pustil ji. Pozvedla své obočí, poté je zase srovnala.

"Jak se máš? Dlouho jsme se neviděli," řekla, koukajíc na cupcakes, poté se podívala zpátky na mě.

"Jo, čtyři roky," zamumlal jsem, až poté jsem si uvědomil, co jsem to vlastně řekl. Sakra! Věnovala mi zmatený pohled, moje oči se rozšířily.

"Čtyři roky? Myslel jsi čtyři dny, trubko."

"No, čtyři dny pro tebe, ale čtyři roky pro mě," ušklíbl jsem se. Ha, dobrá práce ty drzý, mladý Harry. Počkat co... jak jsem se to právě nazval? "Chyběla jsi mi, Mo." Použil jsem její přezdívku. Zachichotala se.

Wow, tak moc mi chyběl její smích! Kéž bych si ho mohl nahrát, nechat si ho a přehrávat pořád dokola a dokola. Cítil jsem se strašně za to, že jsem s ní za celou tu dobu ani jednou nepromluvil, ale musel jsem.

Ochraňoval jsem ji, od slávy, médií, pověr a mě. Zasloužila si lepšího nejlepšího přítele.

"Jsi v pořádku?" zeptala se se smíchem, přikývl jsem a zašklebil se. Je mi znovu šestnáct a už nejsem ten slavný 'Harry Styles' největší hvězda z té největší chlapecké skupiny, jak mě často média rádi nazývají. Nesnášel jsem to.

Vrátil jsem se zpátky k Harrymu. K tomu klukovi z pekárny, který žil šťastně a choval se jako hloupý teenager tak dlouho, dokud to šlo.

Povzdychla si a já si všiml, že já nejsem ten, který se chová jinak. Byla to ona, znal jsem Mandy moc dobře.

"Jsi ty v pohodě?" zeptal jsem se s přátelským úsměvem.

"Jo," řekla, jakoby si nebyla sama jistá. Uchechtl jsem se a usmál se. "Fajn, nachytal jsi mě. Ale řekni mi, kdy končíš?"

"No, byl jsem odnést odpadky, pak jsem chtěl jít."

"Super, tak až budeš hotový, přines mi můj oblíbený cupcake, kudrnáči." Mrkla. "Oh, ale až si umyješ ruce." Se smíchem jsem zakroutil hlavou.

Vždycky, když k nám Mandy přišla do pekárny, koupila si cupcake. Samozřejmě, že si za něj i zaplatila, ale někdy jsem to udělal za ní - ale až poté, co jsme se o tom pohádali, samozřejmě.

Prostě sladká a milá, typická Mandy.

"Red velvet?" Zeptal jsem se s úšklebkem.

"Znáš mě až moc dobře," usmála se a šla ke dveřím, zastavila se a ještě se otočila. "Budu na tebe čekat na našem místě." Odešla a já jsem potlačit zastavil ten úsměv, který si našel cestu na můj obličej.

"Na našem místě," zamumlal jsem si pro sebe, věděl jsem, co tím myslela. Tak moc jsem se těšil na trávení času s ní, vrátit si staré vzpomínky.

A také vytvořit nějaké nové.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prosím, napište mi do komentářů co si o tom zatím myslíte, moc to pro mě znamená. A pokud se vám díl líbil, nezapomeňte dát vote!

Love you xx