Animal souls

1) Společné pravidlo

Přinášíme první dílek našeho společného příběhu! :3

Attai seděla na kameni a pozorovala tekoucí vodu. ,,Soustřeďte se, slečno Attai!" okřikl jí její učitel. Byl to starý šedivý vlk, který měl jen jedno oko. Bylo rudé a pozorovalo onu bílou vlčici, která neměla nejmenší zájem se učit další triky.

,,Ano pane" odvětila lehce otráveně a začala se soustředit na vodu a na své schopnosti. Najednou voda začala pomalu mrznout. Učitel jí pochválil a stoupl si na led. Byl tvrdý, nepraskal.

Attai dostala další pochvalu. Učitele neustále překvapovala. Byla opravdu silná. Co jiného čekat od dcery vůdce klanu, že?

Po předvedení dalších schopností byla Attai puštěna domů. Otec byl na svou dceru hrdý. Vychvaloval jí. Att to ale nezajímalo. Vlastně jí bylo úplně všechno jedno. Nesnášela tenhle kmen... protože jí nedovoloval se vídat s kamarádkou.

Samozřejmě.. kdyby byla z jiného kmenu, tak ano ale... její kamarádka byla z kmenu Gepardů. Tyto dva kmeny se odjakživa nenáviděly. A jejich členové měli zakázáno se stýkat. Toto bylo nejdůležitější pravidlo obou kmenů... Nepřátelit se s nepřítelem.

Attai a Ame byly ale prostě jiné. Poznaly se jednou v lese, když byly obě na lovu. Zjistily, že si jsou nehorázně podobné. A tak... se začaly vídat.

-

Nastal večer. Měsíc nádherně svítil a všechna zvířata spala. Vlci měli spoustu jídla a tak nemuseli chodit na večerní lovy. To Attai hrálo do karet.

Ona a Ame se totiž tajně scházely skoro každou noc. Povídaly si o různých důležitých věcech a taky se navzájem upozorňovaly, pokud jejich kmen chystal nějaký útok. Proto nikdy nedošlo skoro k žádnému krveprolití.

Att se tiše vyplížila z jeskyně a rychlostí blesku se dostala hluboko do lesa, k jezeru. V měsíčním světle vypadalo opravdu úchvatně. Po chvíli zašustilo křoví a u jezera se objevila Ame. Obě se pozdravily a začaly si povídat.

„Tohle mě už opravdu nebaví. Celý můj život je stereotyp," oddechla Attai a Ame přikývla
„Přesně tak. Změna je život ne?" uchechtne se skoro neslyšitelně Ame. Vlčice se lehce usměje a zadívá se na překrásné jezero.
„A co nějaké boje? Doufám, že se nic nechystá, nemám na nic takového náladu" špitne Attai a gepardí slečna se zamyslí. Záporně zakýve hlavou a mile se na vlčici usměje, ta ji úsměv opětuje.

„Pohádala jsem se snad se všemi, s kterými jsem mohla" odfrkne si Ame a koukne vzhůru k nebi
„Se mnou ne, Am" zasměje se Attai a Ame na ní hodí pohled Ale no tak, ale následně se také zasměje. Ticho ruší jenom cvrčci všude okolo a foukání slabého letního větříku, který hýbe i jezerní hladinou.

Z ničeho nic se v pozadí ozve zavrčení a obě dívky nastraží uši. Otočí se za zvukem. Chvíli se nic neděje, ale potom z ničeho nic z křoví vyjde jeden z kmene vlků.

„Attai! Můžeš mi říct, co tady provádíš s tím špinavcem?!" zavrčí na bílou vlčici její otec a Att neví, co má udělat. Pohledem přeskakuje z černého, mohutného vlka na svou kamarádku. Ame na Attai naštvaně kouká, ale po chvíli se vmísí do konverzace.

„Prosím? Jaký špinavec? To si vyprošuji" vyhrkne ze sebe Ame a pobaveně koukne na černého vlka, nebo-li vůdce kmene vlků.
„Am, nech to plavat, raději běž..." špitne vlčice na svou kamarádku. Gepardí slečna nejdříve jenom kouká na vlka před sebou, ale poté svůj pohled odtrhne a kývne na Attai. Otočí se a při šustění trávy odchází směrem ke svému kmeni.

Ze stromu ale z ničeho nic seskočí jeden ze stráží gepardího kmene. Ame sebou vyděšeně cukne a uslyší za sebou vrčení obou vlků. Tohle snad ne, pomyslí si bílá gepardice.
„Slečno, vysvětlete mi, co tady provádíte s těmi stvůrami!" zhnuseně na ní promluví onen strážce.
„A víte vy co? Vám to může být jedno" zaprská Ame na geparda před sebou a rychle si jej obejde.
„Slečno!" křikne za ní, ale stále stojí na místě. Otočí se na dva vlky, kteří jej bedlivě pozorují. Strážce se naježí a couvá ke křoví, ve kterém následně zmizí.

„Jdeme Attai! Vyříkáme si to doma, tady je moc rušno" sykne otec oné vlčice a ta přikývne. Mohutný vlk zavyje a stahuje se. Attai se naposledy otočí za křovím, kde zmizela její kamarádka a potom následuje svého otce.

„Můžeš nám s matkou vysvětlit proč si se takhle pozdě v noci toulala kdesi v lese a ještě k tomu s tou špinavou kočkou, Attai?!" ozve se místností hromový hlas vůdce kmene. Bílá vlčice nezaujatým hlasem odvětí:

„Co vám je po tom?!" vrývá svůj pohled do obou rodičů.

„Nám je po tom hodně Attai! Jsme tví rodiče probůh!" křikne černý vlk a vlčice vedle něj má slzy v očích. „Velmi jsi nás zklamala. To jsem od tebe opravdu nečekal... Svůj trest se dozvíš ráno, teď už běž, prosím tě, spát" přikáže své dceři vlk a hlavu zklamaně sklopí k zemi. Attai beze slova odkráčí do rohu jeskyně, kde si lehne, ale spát se opravdu nechystá. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, že spát nebylo na místě. Jaký trest dostane? Odpustí ji někdy rodiče? Co Ame? hlavou se jí míhalo mnoho otázek bez odpovědí.

-

Ame seděla v trávě a zrak upírala na svého otce. Ten chodil tam a zpět, přičemž mu vždy z tlamy vylítla nějaká nepříjemná slova. ,,Proč?!... Můžeš mi vysvětlit, proč jsi sakra byla tam venku, s tou bílou příšerou?!" křičel svým hrubým hlasem.

,,Jaká příšera?! Attai je skvělá vlčice... Moje kamarádka! To jen vy si myslíte, že vlci jsou špatní! Šíříte o nich pitomosti! Styďte se! Nesnáším to tu!" křičela Ame a její otec vypadal, že exploduje zlostí. ,,Cože?! Víš kolik členů našeho kmene zemřelo kvůli těmhle monstrům?!" zavrčel mohutný gepard a mrskl naštvaně ocasem.

,,Je mi to jedno! Att taková není! proč se sakra tyhle kmeny neusmíří?! Nebyly by aspoň žádné spory!" odsekla a otočila se k odchodu.

,,Jsi potupa našeho kmene! Zítra si vyslechneš svůj trest!" řval za ní gepard a rychle vyskočil na strom. Měl toho dost. Musel přemýšlet... musel přemýšlet nad jejím trestem.

-Ráno-

Attai seděla naproti třem vlkům. Uprostřed byl její otec. Vedle byli dva starší vlci z rady.

Něco podobného se dělo i u Ame. Také jen seděla a čekala, až jí otec udělí trest.

,,Protože jsi porušila nejdůležitější pravidlo kmene... Budeš vypovězena... do světa lidí!" tuto větu uslyšely obě.

Byly vyhnanci.

Snad se dílek líbil ^^ Děkujeme za vote a komenty!

-LiAne