Animal souls

8) Co jsi tam dělala?

Pohled Channary

„Proboha Chan!" křikl vedle mě mužský hlas a já sebou cukla. Proč mě nenechají spát? Možná tady není nejlíp, ale je to furt lepší než se pohybovat mezi těmi krutými lidmi. Jeho ruce se mě dotkly a já jsem, proti své vůli, otevřela oči a posadila se.
„Elliote? Jak si mě našel..." šeptla jsem zaraženě a protřela jsem si rozespalé oči. Černovlásek se sehnul a jeho silné paže se obmotaly kolem mých zad. Co to je za divnost? Nahlas jsem raději nic neřekla a nechala ho, ať mě vezme do náruče.
„Proč jsi nepřišla domů, Chan? Všichni se o tebe bojí" ignoroval mou předešlou otázku. Teplo, které z něj sálalo se mi líbilo, ale nechtěla jsem ho ani nikoho jiného už vidět. 
„Všichni asi ne" podotkla jsem potichu a Elliot se na mě zmateně podíval, ale nic k tomu neříkal. Šli jsme lesem ponořeným ve tmě a čím blíže jsme byli městu, tím více hluku šlo slyšet. Líbilo se mi ticho lesa přerušené jenom našimi nádechy a výdechy a občasným houkáním sovy. Když jsme vyšli z lesa, Elliot mi konečně dovolil jít po svých. Bleskurychle si sundal svou bundu a dal mi ji na ramena (Snad víte jak to myslím). Vyndal nějakou placatou věcičku velkou asi jako jeho dlaň a o pár sekund později si ji dal k uchu. Zvedl mu to Chris, teda asi podle hlasu to byl on.
„Mám ji. Sejdeme se doma" řekl do té věcičky rychle a zase to schoval do kapsy. Otočil se na mě a upřímně se usmál. Cukla jsem sebou, protože jsem si ho celou dobu prohlížela a nečekala jsem, že se můj pohled setká s jeho. Jemně jsem mu úsměv oplatila a následně sklopila pohled k zemi. Tiše jsme pokračovali v cestě až k domu. Upřímně, jít v noci touto cestou je děsivé, všude všechno svítí a ty "auta" stále jezdí po cestě.

„Chan! Kde jsi byla?!" skočila na mě Alex s Chrisem v zádech a já si úlevně oddechla. Možná ani ne tolik proto, že jsem je konečně viděla, ale proto, že tady není Sebastian.
„Byla jsem v lese" odpověděla jsem jednoduše a Alex se na mě podivně zamračila.

„A dál?" zeptala se a povytáhla obočí. Chris mi mezitím chystal teplý čaj a Elliot se někam vypařil, nejspíš do koupelny. Zatáhla jsem si za paži před dveře a naklonila se k ní.

„Sebastian. Sebastian TO o nás ví" šeptla jsem u jejího ucha. Alex se hystericky zasmála a jemně mě bouchla do ramene.

„Nevtipkuj. Co se teda stalo?" posměšně si mě změřila pohledem. Když jsem nereagovala, úsměv jí opadl, asi jí to došlo. „Jakto?! Ty jsi mu to řekla? Co ti nabídl?!" zaječela a já ji strčila ruku před pusu, aby to nevyřvávala do světa.
„Neřekla jsem nic. Zjistil si to nějak sám, proto jsem utekla. Byl... Hnusný" šeptla jsem a svůj pohled sklopila k zemi. Alex si hlasitě oddechla a nastalo mezi námi ticho. Obě jsme přemýšlely, co s tím budeme dělat.
„Něco vymyslíme" položila mi ruku na rameno a povzbudivě se usmála. Kývla jsem na souhlas a otevřela dveře. Na jídelním stole už čekal připravený čaj, který jsem si vzala a sedla si na gauč, vedle Elliota. Černé vlasy měl mokré, stékaly mu z nich kapky vody. Měla jsem nutkání si s těmi vlasy hrát, ale byly to jenom kočičí pudy, tak jsem to ignorovala.

„Co na mě tak koukáš?" zeptal se s úsměvem Elliot a já zrudla. Zavrtěla jsem rychle hlavou a sklopila pohled na své dlaně volně položené v klíně. Slyšela jsem jeho smích a potom zapnul televizi, čímž mi nevědomky ulevil.
„Jdeme zítra do školy?" zeptala jsem se nesměle a zvedla pohled k Elliotovi, který se na mě posměšně díval.
„Achjo. Samozřejmě, že jo." oddechnul si hlasitě a dál se věnoval nějakému pořadu v televizi. Něčí ruka mi přistála na rameni, tak jsem se otočila na onu osobu. 

„Můžeš mi, prosím tě, říct, co jsi dělala v tom lese?" zeptal se starostlivě Chris a já sebou cukla. Pohledem jsem skenovala místnost a přemýšlela, co mu říct. Pokud to lehce prohlédne, jsem nahraná.
„Uhm... No... Já jsem chtěla jít do lesa" řekla jsem nervózně a hlasitě polkla „No, uh, nějak se mi tam podařilo usnout" doplnila jsem tiše a Chris zakoulel očima.
„Báli jsme se, že se ti něco stalo a přitom je to taková prkotina" zavrčel Chris a já se mohla hanbou propadnout do země. Nechci nikomu lhát, je mi to hodně nepříjemné, ale nemůžu jim jen tak říct pravdu. Ne teď.
„Jdu se osprchovat" oznámila jsem tiše, možná mě ani nešlo slyšet přes televizi. Hrnek od dopitého čaje jsem položila na kuchyňskou linku a skočila i s oblečením na spaní do koupelny. Teplá sprcha mi kupodivu hodně pomohla zbavit se stresu, kvůli Sebastianovi. Šla jsem spát snad ze všech nejdřív, ale už bych nevydržela ani minutu další otázky na mé zmizení.

„Dobře. A Nary?" jeho oči se do mě zabodávaly, propalovaly mě. Zvedla jsem se od stolu a bouchla do něj naštvaně. „Kdy mi řekneš pravdu?" zeptal se posměšně a já se skrčila k zemi a chytila se za hlavu. Z očí se mi draly slzy a křičela jsem. Nadávala jsem na něj, křičela jsem ať mě nechá. V hlavě mi stále rezonovala ta otázka, která mě nutila ještě více brečet. Slyšela jsem rozbití skla a jeho hnusný, slizký smích. Cítila jsem najednou ostrou bolest na vrcholku hlavy, v jednom z uší. Jeho ďábelský smích mi rezonoval hlavou, řvala jsem bolestí. Po hlavě mi stékala krev, po tvářích slzy. Otevřela jsem oči a zamlženě viděla Sebastiana s jedním mým ouškem v ruce. Šíleně jsem na něj začala řvát a to ho ještě více rozesmálo. Pořád opakoval tu stejnou otázku a mě to stále více ničilo.

„Nary! Proboha, Nary! Ame! Vzbuď se, prosím!" slyšela jsem něčí hlas. Rychle jsem se vyšvihla do sedu, slzy mě pálily v očích a vzlyky otřásaly mým tělem. Alex mě hladila po zádech a já stále nevěděla, kde jsem. „Uklidni se, už je to v pořádku, byl to jenom sen" chlácholila mě potichu a já pomalu utichla. Nějakou dobu jsem tam seděla a stále se vzpamatovávala.
„Promiň... Promiň, Alex. Nechtěla jsem tě probudit" omlouvala jsem se do tmy.

„Zdálo se ti o něm?" tiše se zeptala, ignorujíc mé omluvy. Souhlasně jsem pokývala hlavou a Alex naštvaně zavrčela. „Zítra s tím něco musíme udělat" klížila se mi víčka. Mé oči byly unavené a napuchlé od pláče. Alex mě jemně položila na postel a já se oddala spánku.

Hi! Netrvalo to tři měsíce, ale měsíc a půl! :) :D Pardon. Hned po tomhle uvidíte informačku, kde se trošku zkusím usměrnit a říct vše, co potřebuju. JINAK - Co říkáte na nový cover?

Bye, vaše Anne (a Liael).