Beauty and The Beast

<6> Úplněk

*Liapov*

Ze skříně jsem vyhrabala starý tričko, kraťasy a modro bílou košili. Vzala jsem si batoh a seběhla schody. Obula jsem si modrý conversky a vyšla z domu. Vykročila jsem směrem k lesu. V batohu mi řinčely řetězy, ale nevnímala jsem to. Byla sobota a mě čekala nestvůra. Když jsem došla k lesu čekalo mě překvapení.

,,Stilesi! Co tu sakra děláš?" vyjekla jsem. Stiles se odrazil od jeepu a založil si ruce na prsou. ,,Mohl bych se tě zeptat na to samí." ,,Šla jsem na," rozhlídla jsem se," procházku." ,,Procházku?" uchechtl se Stiles. ,,No a co?" napřímila jsem se a pozvedla obočí. ,,Myslím, že na procházku už je trochu pozdě a mimo to je úplněk," odpověděl mi a pohled zvedl k obloze, na které zapadalo slunce a objevoval se měsíc. Cítila jsem, jak se ve mě něco pohnulo. (Žádný dítě :DD)

Pozvedla jsem batoh na rameni a řekla: ,,Už musím jít." Popošla jsem k lesu. ,,Co kdybych tě doprovodil?" Vykročil za mnou. Prudce jsem se zastavila. ,,Ať tě to ani nenapadne!" vyjela jsem po něm. ,,Proč?" postavil se Stiles vedle mě. ,,Přece nemáš co skrývat ne?"

Slunce se schovalo už úplně a nás dva osvětloval jen měsíc. ,,Stilesi, prosím," zaúpěla jsem a popošla blíž k lesu. Stiles mě ale furt pronásledoval. Zlomilo se mi žebro a já padla na všechny čtyři. ,,Lio?" ozval se znepokojeně Stiles za mnou. I když jsem na něj byla naštvaná, tak jsem nechtěla, aby se mu něco stalo. Odhodila jsem batoh ode mě a prohnula záda, jak se vlk začal probouzet. ,,Fajn, měl si pravdu," nadechla jsem se," jsem vlkodlak. Teď, prosím, běž!" ,,Ne," řekl Stiles a podíval se mi do očí. ,,Ku*w*! Stilesi..."

*Stilespov*

Lie se změnily oči a vyrostly tesáky. ,,Vypadni!" zavrčela na mě. Teď už jsem se lekl a popošel od ní. Všiml jsem si batohu na zemi, vzal ho a s vrčením za zády utekl. Ano, já vím, strašně odvážný. Snažil jsem se utíkat k jedinýmu místu, co jsem v lese znal. Starý, rozpadlý chatrči nedaleko rybníka. Jenže než jsem se tam dostal jsem uslyšel vrčení. Sakra, co bych teď dal za Dashe, ale ten byl připoutanej ve sklepě. No co, neměl mě štvát.

Musel jsem se někde schovat. Přede mnou bylo mraveniště a za mnou naštvanej vlkodlak. Co je lepší? Samozřejmě to první. Schoval jsem se za mraveniště a čekal. Snažil jsem se ignorovat ty mravence po celým mým těle a to myslím ÚPLNĚ po celým těle. Když jsem si byl na 110% jistej, že Lia odešla vyskočil jsem na nohy a vytřepal mravence. Pak jsem se konečně dostal do chatrče.

*Liapov*

Probrala jsem se ve křoví, nahá a od krve. Sedla jsem si a rozhlídla se. Už zase...

,,Lio?" uslyšela jsem známej hlas. ,,Stilesi," vydechla jsem. Stiles přešel k mýmu křoví a chystal se za mnou. ,,Stůj," zastavila jsem ho. ,,Co?" nechápal. ,,Nemáš, jen tak náhodou, můj batoh?" ,,Jo," řekl a hodil mi ho. Oblíkla jsem si mikinu a tepláky. ,,Sakra!" zaklela jsem. ,,Co je?" ozval se Stiles. ,,Zapomněla jsem si boty. To nevadí," povzdechla jsem si a vylezla. Stiles na mě zůstal zírat s otevřenou pusou. ,,Co je?" ,,No - víš, máš vlasy," začal koktat. ,,Stilesi, nauč se mluvit!" okřikla jsem ho.

,,Máš ve vlasech krev," řekl a ukázal na mý vlasy. Zvedla jsem ruku a rukávem se snažila otřít většinu krve. ,,Čí to je krev?" zeptal se zvědavě. ,,Nevím. Podle pachu asi srnky." ,,Jak nevíš?" začínal panikařit. ,,Když jsem vlk tak si nic nepamatuju, ok?" Stiles se chtěl vyptávat dál, ale utnula jsem ho rukou. ,,Chceš odvízt domů?" zeptal se mě Stiles. Podívala jsem se na něho a musela se zasmát. ,,Co?" zeptal se znovu. ,,Málem tě zabiju a ty se chováš pořád, jak to říct, mile." Stiles pokrčil rameny: ,,Takovej prostě jsem. Tak?" Přikývla jsem.

Po úmorné cestě lesem bosa jsem konečně nasedla do Stilesova jeepu a čekala až Stiles vyndá něco z kufru. Můj batoh už zaujímal místo vzadu na sedačkách. ,,Tady," řekl Stiles a podal mi deku. Nejistě jsem se na ní podívala a vzala si jí. ,,Díky." Stiles nastartoval a zapnul topení. Najednou mu zapípal mobil. Stiles ho vyndal a přečetl si SMS-ku. ,,Můžeme se stavit ještě u Dashe?" kouknul se na mě. Pokrčila jsem rameny: ,,Proč ne?"