Beauty and The Beast

<12>

,,Za chvíli bude prosinec," řekla Sidney. Já, Sidney, Beth a Nate jsme seděli u oběda. Stiles a Dash nebyli celý týden ve škole a já se vyhíbala rozhovorům se Sidney, i když jsem tušila že to ví. ,,Vadí ti zima?" zeptal se Nate. Sidney vzala jednu hranolku a namířila jí na Natea: ,,To jsem neřekla, ale sníh nemusím." Nate se zasmál a s ,,Díky" jí vzal hranolku. S Beth jsme se na sebe koukly a zasmály se. ,,Já se těším na zimu jen kvůli tomu, že si konečně můžu vzít zimní oblečení co mi tak sekne."

,,Ženský a jejich koníčky," uchichtl se Nate. ,,Já se nejvíc těším na Vánoční ples," uslyšela jsem Sidney. Pozvedla jsem obočí: ,,Ples?" ,,Nejlepší den v roce na téhle škole. Všichni kdo přijdou se musí oblíct buď do bílé nebo modré, kluci můžou mít černé obleky, ale ladící kravaty s partnerčinými šaty. A při posledním danci se spustí sněhové vločky." Všichni tři jsme se zaraženě dívali na Beth, která se rozplývala nad každou maličkostí co řekla.

,,Co?" zarazila se. ,,Nic," řekli jsme všichni najednou. Beth si nás změřila pohledem a vrátila se k jídlu. ,,Takže na ten ples se musí?" zeptala jsem se všech. ,,No, vlastně ne, ale chodí tam všichni," pokrčila rameny Sidney. ,,A v šatech?"

,,Jo. Jenže ty jsou strašně drahý," povzdychla si Beth a podívala se na Sidney. ,,Možná by to takovej problém nebyl," zamyslela jsem se. Obě se na mě s nadějí podívaly. ,,Něco by se našlo."

Rano jsem se probudila o pul šest. POslední dobou jsem nemohla spát. Vlastně od tý doby co jsem dostala ten dopis. Každej den po škole jsem chodila po městě i lese a zkoušela hledat známky svého otce. Jenže dneska to nejde. Za dvě hodiny přijdou holky aby jsme se podívali na šaty na ples, který má být až za měsíc. Proč ne, že?

Převlíkla jsem se do černých džín a černýho trika s nápisem: Who care? Sešla jsem dolů začala si dělat snídani. ,,Čau zlato," ozvalo se ode dveří. Rychle jsem se otočila a chystala se zaútočit. Naštěstí to byla jen máma. ,,Nejsi vzhůru nějak brzo?" podívala se na hodiny. ,,Nemohla jsem spát," pokrčila jsem rameny. ,,Jak bylo v práci?" zeptala jsem se. ,,Nuda, jako vždy. Což mi připomíná neměla bych někdy zajít do školy, zeptat se jak ti to tam jde?"

Zastavila jsem se uprostřed pohybu. Tohle bylo podezdřelí. ,,Ne v pohodě." ,,Fajn, jdu si lehnout a doufám, že až se probudím bude na mě čekat snídaně." Mrkla na mě a odešla.

Vyndala jsem džus a nalila si plnou sklenici. Najednou někdo zaklepal. Že by holky? Otevřela jsem. Jenže za dveřma stál Dylan. ,,Čau," řekl a usmál se. ,,Co tu chceš?" ,,Taky tě rád vidím sluníčko." Pozvedla jsem obočí. ,,Fajn, nevidělas Stilese? Protože mě se neozývá od toho incidentu v lese. A já s nm fakt potřebuju mluvit." Povzdechla jsem si. ,,Ne Stilese jsem fakt neviděla stejně dlouho jako ty. Stačí?" falešně jsem se usmála. ,,A nevíš kde by mohl bejt?" ,,Zkusils to doma?" ,,Jo, ale jeho táta říká, že není doma. Což je očividně blbost, protože kam jinam by šel, že?" ,,Čau Lio," za Dylanem se objevily holky. ,,Myslím, že náš rozhovor skončil."

,,Čau Sidney," Dylan se otočil k holkám. Sidney se zatvářila znechuceně. ,,Uvidíme se později Lio," řekl a odešel. Když ustaly zvuky jeho auta holky se na mě podívali: ,,S ním bych se nebavila."