Beauty and The Beast

<9>

1. asi si všichni (:DD) říkáte, kde je sakra ten Liin jeep, že? No holá pravda je: já na něho zapomněla xd

2. Příští týden nevyjde další part, protože  máme týdenní volno a já jedu pryč, so much pro vaši informaci xd

Další ráno bylo jako každé jiné, rychle jsem zdrhla z domu a šla do školy. Jenže dneska bylo něco jinak. Před školou stálo jedno jediné auto. Opatrně jsem vešla a vydala se po prázdné chodbě k sekretářce. Když jsem se před ní objevila tvářila se nadmíru překvapeně. ,,Co tu děláš?" vyjela po mě. ,,Snažím se zjistit proč nikdo není ve škole?" řekla jsem a pokusila se o úsměv.  ,,Je svátek, slečno.." odpověděla mi a podívala se složek před ní. ,,Black," zalhala jsem jí a rychle se vytratila.

Domů se mi jít nechtělo a tohle město jsem ani neznala. Proto jsem  zamířila do lesa. Tady jsem to znala jenom jako vlk. Před lesem, ale stál jeep. Jeep, který znám. ,,To si děláš srandu ne?" zaklela jsem. Stiles...

Šla jsem po hlasu, který jsem slyšela. Uviděla jsem Stilese a Dylana (:DDDDDDDD sorry :DDDDD). Zastavila jsem se a schovala se za strom. Oba stáli naproti sobě a vypadalo to dost divně. Jednu chvíli se dívali na zem a pak na sebe. Pak mě něco napadlo.

Vylezla jsem na strom, díky tomu, že větve byli nízko a taky kvůli mým wolf power. Posadila jsem se na větev a podívala se k nim dolů. Konečně jsem uviděla na co se to dívají. Byla to jen krabička se znaky na sobě. Jen kvůli krabičce jsem se namáhala vylézt nahoru? Jako vážně?

Nahodila jsem svůj vlkodlačí obličej a zavyla. Oba se hned začali rozhlížet. Ušklíbla jsem se. Zavyla jsem znovu a přidala trochu vrčení.

Škoda, že není noc.

Zavyla jsem ještě jednou, jenže jsem se začala smát, tomu jak byli vyděšení. Oba se podívala nahoru a uviděli mě. ,,Lio!" zakřičel na mě Stiles, zatímco se Dylan pousmál. Já dostala záchvat smíchu a začala kašlat. Tím jsem ztratila rovnováhu a sletěla na zem. Dopadla jsem na záda. Stiles ke mě přispěchal a pomohl mi vstát. 

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Dylan a pořád se mu na rtech držel ten úsměv. ,,V pohodě," usmála jsem se a oklepala si zadek. ,,Co tu děláte?" zeptala jsem se jich nevinně.  ,, A co ty si dělala na stromě?"

Podívala jsem se na Stilese. ,,Hledala jsem, ehm, veverky." otočila jsem se na Dylana. ,,Aha." usmál se. ,,Jste na řadě," pokynula jsem jim. ,,Potřebujeme otevřít jednu krabičku," uslyšela jsem Stilese za sebou, zatímco Dylan mu značil ať mlčí. Pohled jsem stočila na tu krabičku. ,,To má být nějak složitý?" ušklíbla jsem se a sehnula se k ní. ,,Lio ne!"

Neznámá síla mě odhodila o kus dál. Rychle jsem se zvedla a zavrčela směrem k tý krabičce. Počkat, zavrčela?

Pohlédla jsem na Stilese, který zalapal po dechu. Dylan, oproti Stilesovi, vypadal, že ho to vůbec nepřekvapilo. Šáhla jsem si na obličej a zjistila, že mám tesáky. ,,Super," zamumlala jsem. ,,Pokaždý ukáže tvojí pravou stránku," řekl  Dylan a podíval se na krabičku. ,,Co je to?"

,,Nevím, abych pravdu řek. Ale zato vím, že to dokáže otevřít jen člověk s čistým srdcem." Oba dva jsme se podívali na Stilese. ,,Já to nejsem!" ,,To ještě nevíme," opomenul mu Dylan. ,,Ne! Nebudu to zkoušet, nechci vidět svou pravou osobnost," řekl Stiles a prošel kolem mě ke konci lesa. Zůstali jsme tam jen já a Dylan v tichu. ,,Chceš odvízt?" nabídl mi. Překvapeně jsem se na něj podívala. ,,A to mě tam chceš dopravit na vysavači?"

,,Mám tu auto," usmál se a mrkl na mě. ,,Možná jindy," odpověděla jsem mu a vyrazila na cestu pryč z lesa.