Všichni známe pohádku o Krásce a zvířeti, ale co když je všechno naopak?
Lia S. Wolf- vlkodlačice, kterou pronásledují hotové noční můry z minulosti
Stiles Wilkes - kluk, který se snaží dokončit další ročník, ale stěžují mu to kamarádi vlkodlaci
12...
Takže na začátek se chci omluvit, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale měla jsem spisovatelský blok a upřímně se mi nic ani psát nechtělo. Mno a je květen a já píšu o vánocích :3 :D Příští díl bude o plese - konečně :D
Byl poslední školní den před Vánoci. Ve škole bylo minimum lidí a ti, kteří tu zůstali, se stejně dívali na filmy. Já, Stiles, Beth a Sidney jsme seděly v jedné třídě sami a čekali na učitele. ,,Těším se až si rozbalím dárky,'' Beth se k nám otočila. ,,Já taky,'' přikývla Sid. ,,Co ty?'' podíval se na mě Stiles. Čučela jsem do zdi a přemýšlela nad Dashem. Byl to ten největší proutník na škole a teď se ukázalo že je na kluky. Podívala jsem se na Sidney. Ví to? Asi ne... ,,Lio?'' Trhla jsem sebou. ,,No?'' zamrkala jsem. ,,Na co se těšíš ty? O Vánocích?'' ,,Uh,'' zamýšlela jsem se,'' asi na věšení ozdob na stromek. Většinou ho zdobím sama, protože mamka je v práci. Dělám to tak vždycky.'' Pousmála jsem se při vzpomínkách.
Najednou do třídy vešel učitel. Sjel nás pohled, povzdechl si a pustil nás domů. Venku byla zima a určitě k tomu přispíval i sníh na zemi. Stiles si musel jít něco urgentního zařídit. Beth mě měla odvézt domů. Prešlapovala jsem ve sněhu a s každým pohybem sníh zakřupal. Byla mi zima na nohy, protože já drsnačka jsem si musela brát conversky. Ano, jako vlkodlak bych měla být v pohodě, ale dneska moje tělo nějak stávkovalo. Konečně se objali a já byla v teple.
Dva dny před vánoci si mamka vzala volno, aby mohla upéct cukroví. Pro mě to ale znamenalo utrpení. Znáte takové ty vánoční svetry, které vám dávají prarodiče kteří vás nemají rádi? Tak přesně takový na mě navlékla. A ještě ke všemu na tom byl sob. Co jsem komu udělala..
Navlékla jsem si podkolenky, protože mi byla zima, na to roztrhané rifle (skvělá volba) a vánoční kecky. Věsila jsem svojí nejoblíbenější ozdobu, když někdo zazvonil. Před dveřmi stál Stiles a za ním byl nastartovaný jeep. ,,Ahoj?'' ,,Čau,'' usmál se na mě,'' super svetr.'' ,,To je donucením,'' zamumlala jsem. Několik vteřin jsme se na sebe mlčky dívali, když mi najednou podal malou krabičku. Překvapeně jsem si ji vzala. ,,Ale já pro tebe nic nemám.'' ,,To nevadí,'' přerušil mě. Vzala jsem za víčko, ale Stiles mě zastavil. ,,Otevři to až budu pryč.'' Nejistě jsem přikývla a sledovala ho nastupovat do auta.
Otevřela jsem krabičku a vytáhla bílou ozdobu. Na ní bylo napsáno blah, blah, blah. Usmála jsem se a hned jsem věděla že mám novou oblíbenou ozdobu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
