Beauty and The Beast

<14>

Ve dveřích stál sheriff a usmíval se na mámu. ,,Co se děje?" zkřížila jsem ruce na prsou a postavila se vedle nich. ,,Tady John nás pozval v sobotu k nim na večeři." S pozvednutým obočím jsem přejela pohledem. Nevěděla jsem, že se tak dobře znají. ,,Je to povinný?" ,,Lio!" napomenula mě. ,,Fajn, budu tam." Nechala jsem je tam a odešla do svého pokoje.

Seděla jsem na posteli a dívala se do mý poloprázdné skříně. Za půl hodiny měl začít zápas a mě jenom cesta do školy trvala půl hodiny. Povzdechla jsem si a lehla si na záda. Poprvý za tu dobu tady jsem si všimla modré barvy na stropě. Ne! Lio soustřeď se. Nerada jsem se došourala před skříň. Nakonec jsem vybrala roztrhané rifle, tílko s Rolling Stones a sportovní bundu. Doladila jsem to keckama s americkou vlajkou, kabelou a sluchátkama. (Komentáře.) Na to, že se v módě nevyznám (To i Santa je v tom lepší) tak to vypadalo docela slušně. Nebo jsem si aspoň myslela.

Před školou už bylo narváno a já si probojovala cestu na hřiště. Sednula jsem si úplně na kraj tribuny a snažila se zjistit o co na hřišti vůbec jde. Celej tým stál v kroužku a něco si říkali. Byl tam i Dash, ale ten věnoval pozornost jenom trenérovi. ,,Čau," uslyšela jsem. Byl to Dylan. Pokynula jsem mu hlavou. Sedl si vedle mě. ,,Pár kluků zůstalo na hřišti a zbytek si sednul, včetně Stilese. Nechápavě jsem je pozorovala jak běhaj z jednoho konce na druhej. Po zlomení ruky jednoho hráče se Stiles konečně dostal na hřiště. Tak fajn... Zvedla jsem se a začala tleskat. Všichni se na mě podívali jako na debila. No super. ,,Co to mělo být?" zasmál se Dylan. ,,To je na dlouho," zamumlala jsem a věnovala se hře. Překvapilo mě, že tu nikde nebyla Sidney ani Beth.

Uběhlo 15 nekonečných minut a Stiles se zmocnil míče. Napjatě jsem ho sledovala. Napjal ruku a hodil míček do branky. Vyskočila jsem na nohy a začala jásat. Celé hřiště se na mě zase otočilo a já nechápala proč. Dylan mě stáhl dolů. ,,Vždyť dal gól nebo jak se jmenuje, ne?" ,,Jo, ale do vlastní branky," vysvětlil mi Dylan. To už jsem pochopila. Ach bože, já jsem debil.

Zápas skončil a já šla dolů za Stilesem. ,,To nevyšlo tak jak mělo," usmála jsem se a podívala se na trenéra, kterej mlátil do laviček. ,,Pojď. Odvezu tě domů, jo?" Přikývla jsem a vydala se za ním. ,,Počkám na tebe venku." Opírala jsem se o zeď školy a sledovala jak všechna auta mizí. Stilesovi to trvalo dýl než holkám. Nepřítomně jsem kopala do země. ,,Byl jsi suprovej," uslyšela jsem klučičí hlas. Podívala jsem se za roh a uviděla dva kluky jak u sebe stojí. Až moc blízko. ,,Díky," řekl druhej a políbil ho. Hodila jsem zpátečku, která se neobešla bez hluku. ,,Kdo je tam?" zakřičel jeden z nich. Jako bych ten hlas znala... Namáčkla jsem se na zeď a čekala. Udělal pár kroků ke mě. ,,Pojď, nikdo tam není." ,,Ok. Jdeme zlato," řekl. A v tu chvíli jsem ten hlas dokázala zařadit. Byl to Dash...