Ty! Teď se nosí mikáda

2 Rebel

06:30 ráno. Crrr crrr crrr... .Vypnula jsem budík.
Sice se mi nechtělo vztávat z postele, ale má to jednu výhodu.
Melisa bude se mnou ve škole.

,, Škoda že škola nezačíná každý den v osm ráno jako včera, to bych mohla vztávat jako všichni ostatní v sedm hodin ráno."

Seběhla jsem se schodů a namířila si to do koupelny.

,, Konečně bude ve škole někdo kdo taky nenosí to strašný mikádo" zajásala jsem nadšeně a začala rozdčesávat své dlouhé vlasy. To kvůli nim musím vztávat o půl hodiny dřív.

Že bych se taky nechala ostříhat. Ne to ne, to bych Melise neudělala, Nechci aby se cítila tak jako já včera. Přemýšlela jsem u své obvyklé raní činosti. To bylo česání vlasů a dělání různých blbých ksichtíků před zrcadlem v koupelně.

Máma dnes odešla brzy do práce a táta , ten pořád spal.

Vyběhla jsem na ulici ke škole, před hlavní bránou už stála Melisa a čekala na mně.

,, Ahój!"zakřičela jsem na ni a začala zběsile mávat.

Melisa se jen usmála a nepatrně na mně taky zamávala.

Jakmile jsem k ní doběhla zaslechla jsem zvonek. Obě jsme se otočili a kráčeli po chodbě do naší třídy plné těch krátkovlasých nepřátelských spolužáků.

Sedla jsem si do lavice s Melisou. Vytáhly jsme učebnice a sešity. Učitelka vešla do třídy a propalovala mně svým, mně už známým pohledem. Nenávidí mně, protože nenosím to v dnešní době, tak oblíbený mikádo. Otočila se ke stolu a podívala se do hromádky papírů.

,, Tak děti. Dnes bych tu ráda uvítala dva nové studenky" řekla pyšně a otočila se na podpatku. ,, Dámy mají přednost. Tak pojď" vybídla Melisu.

Melisa se zvedla z lavice. Všichni ze třídy se na ni otočili a sledovali každý její pohyb. Hned jsem na ní poznala že se stydí. Měla zpocené ruce. Pomalu pochodovala k tabuli. Učitelka jí už podávala křídu, aby Melisa napsala své jméno na tabuli. Pochopila jsem že ji učitelka taky nemá moc v lásce. Melisa taky nemá mikádo.

,, Chudinka" politovala jsem ji ,, a kdo je ten druhý nový žák?" zeptala jsem se sama sebe a začala jsem se rozhlížet po celé třídě. Všechny jsem znala.

Za malou chvilku mé nepozornosti toho Melisa stihla o sobě říct tolik, že bych se od ní mohla taky něco nového o ní dozvědět.

Učitelka zamávala rukou. Podle mně to byl divnej pohyb.

V lavici za mnou se někdo zvedl. Všichni se na to místo otočili, ale já ni. Chtěla jsem se nechat překvapit. ,, Kdo to asi bude?"

Najednou prošel kolem mně. Já jsem na něm mohla oči nechat. Místo školní uniformy měl hnědou rozepnutou bundu a černé rifle. Kolem krku měl pověšený takový červenočerný sluchátka ze kterých visel dlouhý drát. Ten vedl do kapsy u jeho riflí. Nejvíc se mi líbily ty jeho dlouhý červený vlasy, který byly pečlivě spleteny do dlouhého copánku. Ten mu byl tak po pas, ale vypadalo to božsky. Když se ke třídě otočil čelem tak jsem se ho fakt lekla. Ještě nikdy jsem neviděla někoho s červenýma očima. Navíc měl takový vražedný pohled. Najednou se pousmál, fakt hezky a měla jsem dojem že na mně a Melisu.

,, No uznej že ten ví, že jsme tady nejhezčí" zašeptala mi lichotku do ucha a zahyhňala se.

Já jsem neodpověděla. Civěla jsem na něj dál. On začal mluvit o sobě. Dozvěděla jsem se o něm jen to že se se sem do Japonska přistěhoval z Ameriky. A pak už jsem ho moc neposlouchala, ale pořád jsem na něj čuměla.

Na konci jeho projevu však utrousil takovouhle poznámku:

,, Mám rád, když holky s krátkými vlasy" řekl docela dost nahlas.

Já jsem málem vybouchla vzteky. Byla jsem celá rudá. Prostě takový rajče.

Všechny holky na rozdíl ode mně a Melisi začali tleskat.

On odcházel od tabule a paní učitelka se usmívala, doslova jako smajlíček, kterého mám nalepeného doma na ledničce. Ale ona není tak pěkně žlutá jako on. On je na sto procent hezčí. prohnalo se mi najednou v hlavě.

Když kolem mně procházel tak jsem zvedla hlavu. Vehnaly se mi slzy do očí. Koukla jsem se na něj a on na mě. měl fakt děsivej pohled a navíc plnej nenávisti.

Sklopila jsem hlavu.

On se posadil do lavice. Vytáhl z kapsy jablečnou žvýkačku a začal tam dělat bubliny.

,, Je tak zajímavý že on už spáchal snad dva přestupky. Za který mě samozřejmě trestá ta nána u tabule. Jeho si ale ani nevšimne. Proč?" Naštvala jsem se.

Ohlédla jsem se na Melisu. Vypadala zamyšleně, tak jsem ji radši nerušila.

byla jsem naštvaná až do konce vyučování, který jsme dneska měli dost dlouhý na to, aby se mi celá budova školy totálně znechutila.

Melisa až dokonce vyučování mlčela. Podle mně měla fůrt ten stejný výraz. Jakoby zkameněla.

Byla jsem ráda, že jsem konečně hodila tažku na záda s pocitem že končí tenhle strašný den.

S Melisou jsem se ani nerozloučila. Prostě nic. Jen tak jsem si odkráčela od školy.