Ty! Teď se nosí mikáda

9. Sněhuláci

Pomalu otevírám oči. Zamlžený obraz co mám před očima se zaostřuje.  

,, V pohodě?" Zeptá se Melisa.

Jenom kývnu hlavou.

,, Tak já jdu" řekne někdo ode dveří.

Ohlédnu se.

,, Kdo to byl?"

,, Tajemství. Zachránil ti život." Odpoví mi Melisa. ,,A překvapivě jsem se divila že byl dokonce i  milej" Dodá.

,,Asi se mu líbíš." Říká Melisa. Asi mě chce vyprovokovat.

Udělám na ni tupej obličej. ,, A kdo to teda byl."

Melisa si přesedne ke stolu a napije se čaje. Rychle změní téma.

,, Tak co si myslíš o Marsu?" Zeptá se mě.

,, Nevím. Moc chci aby nejel rebel."

,, To tě chápu. Je to docela mrzout."

Venku blbnem ve sněhu. Melisa po mě hodí kouli a samozřejmě se trefí. Chci jí to oplatit, ale pokaždý mi uhne.

,, Jau!!!!!!!" Schytám to do hlavy.,, Melis to mi nedělej!"

,, Já to nebyla."

Slyším jak se někdo zlomyslně hyhňá. No kdo jiný než primadonky z naší školy. Asi nám přišly říct jak jsme trapný.

Kvůli mýmu kolapsu v temné uličce plné úchyláků jsme nebyly s Melisou ve škole.

,, Super!" Tam ty holky se postaraj o to aby to věděli všichni. Už se vidím jak tam v tom temně hnědém ředitelském kabinetě zase sedím obě se sklopenýma hlavama a výslýchá nás ta, ta stvůrkyně absolutně postižených účesů.

,, Uf" oddychnu si. ,, Už jsou pryč"

Asi se šly znova ostříhat, aby měly všechny na milimetry stejný účesy.  Já s melisou stojíme mlčky u silnice a koukáme na ně jak mizí v dálce.

Trefa. Melisa má celou hlavu od sněhu. ,, Řekni mi to!" Zakřičím na ni a zvědavě se pousměju.

,, Ne! To je tajemství a jestli to slovo nechápeš tak by sis ho měla někde vyhledat" Otočí se na mě, už s připravenou sněhovou koulí v ruce.

,, Nééé!!! Křičím a běhám dokolečka v naději že se vyhnu její ultrapřesné ráně.

Trefa.

O chvíli později když už vypadáme obě doslova jako sněhuláci, mě Melisa doprovodí domů, aby mě zase nemusel nikdo zachraňovat. Rozloučíme se a já zabouchnu dveře.

No a kdo už tu na mě nečeká!!!! :D Můj miláček už mi skáče po kabítku a dožaduje se jídla nebo pozornosti. Usměju se na něj a chytím ho do náruče. ,, Tak pojď" Donesu ho na postel kde pečlivě očuchává moji heboulinkou ušatou bambuli, kterou jsem dostala k vánocům. Vypadá to že je na ni naštvaný, protože ona má větší ušiska než on. Udělá na mě uraženej ksichtíček a bedlivě mě pozoruje jak mu dávám do mističky v klícce jeho oblíbený dobrůtky.

VELESKOK!!!! Uraženec se rozhodl že si skočí. Vyšplhal na bambuli. Odrazil se a už je na klícce.

,, Šikula!"