Prolog

412 39 7
                                    

Uprostřed louky seděla dívka. Dlouhé blond vlasy jí vlály ve větru a padaly jí do obličeje. Ten sám byl více než pozoruhodný. Jemné rysy, krásné modré oči, malý nosík a výraz, který byl plný lásky a něhy.

Těžko říct kolik jí mohlo být, protože zde, na Gallifrey se věk určoval velmi těžko. Očividně ale ještě pořád studovala, o čemž svědčila tlustá kniha v jejím klíně. Na sobě měla bílou halenku a dlouhou červenou sukni měla rozhozenou okolo ní, takže kdyby se někdo podíval zvrchu, spletl by si ji s květinou.

Dívka byla natolik zabraná do knihy, že si nevšimla, jak k ní z boku přichází muž. Vysoký, černovlasý s ostře řezanou tváří, přesný opak té dívky. Rázným krokem kráčel přímo k ní. Oblečený byl stejně jako ona, jen místo sukně měl kalhoty. Havraní vlasy měl střižené na krátko, ale ne natolik, aby mu nepadaly do čela.

Přistoupil až k ní a zezadu jí dlaňemi zakryl oči.

"Koschi, nech toho. Snažím se studovat."

Pravila ona a vykroutila se mu. On se zasmál, obešel ji a políbil na čelo.

"To ty vždycky, Dé."

S těmi slovy si sedl před ní, nohy složil pod sebe. Prsty si podepřel bradu a očima propaloval svou společnici, která se i nadále věnovala své knize. Moc dobře jí to ale nešlo, protože po chvíli zvedla pohled.

"Můžeš toho nechat? Znervozňuješ mě."

"Čím? Tím že se na tebe koukám?"

"Přesně tak."

On se ale usmál a jen se pohodlněji usadil.

"Když ty jsi tak krásná, že se na tebe prostě musím koukat."

Dé se začervenala a položila knihu stranou.

"Ale jdi. Nejsem ničím vyjímečná a tohle je jenom jedno z těl, které kdy budu mít."

Kosch, nebo spíš celým jménem Koschei se narovnal a zakroutil hlavou.

"Jsi dokonalá, Dé. Věř si trochu. Jednou ti bude klečet u nohou všechen čas a prostor. Nám."

Dokončil a prsty jí zajel do vlasů. Pak se k ní naklonil a políbil ji.

Tak. Doufám, že jste to pochopili a jestli ne, tak se zeptejte. Chci znát váš názor. Velké poděkování patří mému taťkovi. :-)

Deathless love (CZ Doctor Who)Kde žijí příběhy. Začni objevovat