Deathless love (CZ Doctor Who)

Otázky, odpovědi a děti

"Zatracený krám!"

Křikl Koschei a praštil s malou černou krabičkou o stůl. Dé, která se až do teď líně vrtala šroubovákem -Upozorňuji, že obyčejným- ve změti drátů, zvedla hlavu a překvapeně zamrkala.

"Klid."

Pronesla a vstala od svojí pracovní desky.

"Musíš se uklidnit, drahý. Už jsme za půlkou."

S těmito slovy ho zezadu objala a on se uklidnil. Už od počátku jejich vztahu byla Dé ta klidnější. A to se znali prakticky od narození. Ona byla tou, která zachraňovala situaci a všechny okolo, když se její přítel chystal vybuchnout. Zato Koschei byl jejím pravým opakem. Temperamentní, výbušný, ale ve své podstatě vlastně milý muž. Ti dva spolu tvořili dokonalý pár, zcela závislí jeden na druhém.

Ale běda klopýtne-li kůň.

To ale předbíhám. Pro tuto chvíli se Dé podařilo uklidnit svého přítele natolik, že se vrátil zpět k práci.

"Kam poletíme příště?"

Zeptal se Koschei a mrkl na ni. Dívka se zasmála.

"To ses otřepal rychle, co?"

"Možná Akhanten, ne?"

"Třeba. Nejdřív ale budeme muset chvíli sekat dobrotu."

S těmi slovy se opět vrhla na fázory, tentokrát s větší vervou. Pán Času vedle ní ji chvíli pozoroval a pak ji následoval.

__________

"Nemůžeš sem tahat staré záležitosti. To co bylo, bylo, Vládce."

Pronesl Doctor a obešel konzoli. Missy naproti němu se jen sarkasticky zasmála. Jen tak, jakoby nic si hrála s manipulátorem časového víru na svém zápěstí.

"Čas je relativní, drahý, copak si na to ještě nepřišel?"

"Čas možná relativní je, ale ne ten, který se udál mezi námi. Nic není jako dřív."

Výraz v jeho tváři mluvil za vše. Byl zmatený, zmatený z toho, co si měl myslet. Žena přešla blíž k němu.

"To tys to pokazil. Mohlo to být tak krásné."

"Já to pokazil? Nemohl jsem za to!"

"Nemluvím o tom. Mluvím o tom co jsi provedl. Plánovali jsme si to tak hezky, vzpomínáš?"

_________

"Kde je Dé?"

Zeptal se Koschei tří dívek sedících na sedačkách. Ty se zachichotaly a jedna z nich mu odpověděla.

"V zahradě."

Pán Času protočil panenky a vyrazil ke dveřím do zahrad.

"Dé?"

Místo odpovědi uslyšel pouze zurčení vody v jedné z monumentálních fontán, kterých bylo zde, na Gallifrey víc než dost. Umění Pánů Času.

"Dé? Kdepak jsi?"

"Za tebou."

Ozvala se ona, a když se otočil, doopravdy ji uviděl.

"Tady jsi!"

Vykřikl, ona mu vběhla do náručí a on ji otočil ve vzduchu. Vlepila mu pusu na tvář a dopadla nohama na zem.

"Dé, musíme si promluvit."

"A o čem?"

Chytil ji za ruku a přešel k nejbližší lavičce.

"Dé, víš moc dobře, jako moc tě miluji, že?"

"Ne, nevím."

Ušklíbla se ona a pak trochu zvážněla.

"Samozřejmě. Koschi, nikdy jsem o tom nepochybovala."

"Za několik málo týdnů složíme zkoušky a stanou se z nás právoplatní Páni Času."

Dívka jen mlčky seděla a koukala na něj. Věděla, co bude následovat, ale čekala, jak bude pokračovat.

"Dé, napadlo mě, že bychom mohli zůstat spolu. Ty víš jak."

Usmála se.

"Žádáš mě o ruku?"

"No, asi. Tedy, vlastně..."

"Oh, Koschi! Tak už se zeptej."

Snažila se mu pomoct a položila mu ruku na tvář. On se konečně vzchopil.

"Vezmeš si mě?"

"Ano."

Kývla a objala ho.

"A pořídíme si byt v Citadele."

"Dům."

Opravil ji Koschei a mrkl na ni. Dívka pokrčila rameny.

"Jak si přeješ. A co děti?"

"Děti?"

"Jo děti. Takové malé bytosti, vlastně..."

"Dé, já vím co jsou to děti. Chci jen vědět, proč se na ně ptáš."

Dívka se zhluboka nadechla.

"Chceš děti?"

"Proč se prosím tě ptáš? Samozřejmě, že chci děti. S tebou!"

Poslední dvě slova vykřikl, objal ji a políbil do vlasů.

Nic je nerozdělí. 

Tedy alespoň v tu chvíli to tak vypadalo.