Já nejsem ty

-Tolik toho naráz-

,,Ahojky, tak vyrazíme?"řekl.
,,Jasný" odpověděla jsem.
Šli jsme dlouho pěšky po chodníku, až najednou Kyle někam zahnul.
,,Kam to vlastně jdeme?"zeptala jsem se.
,,Uvidíš! Je to mé nejoblíbenější místo."
Došli jsme na nějako cestu, která vedla do kopce. Vyšli jsme jí a Kyle řekl.
,,Teď zavři oči!"
,,Ne!"odpověděla jsem.,,V žádném případě!"
,,No tak, prosím!"
,,Fajn!"řekla jsem a zavřela oči.
Vedl mě vpřed, až konečně řekl:
,,Teď můžeš!"
Otevřela jsem oči. Panebože! To je nádherný! Je to malá loučka a z ní je udělán park se stoly a s lavičky a támhle je dokonce fontána! Je tu pár lidí, kteří se tu učí, nebo si čtou.
,,To je nádhera!"řekla jsem a vyběhla směrem k jednomu bílému stolku.
,,Tady se bude skvěle učit!"vykřikla jsem na Kyla.
,,Jsem rád, že se ti tu líbí!"
,,No to teda líbí!"
Sedla jsem si na lavičku a rozhlédla se okolo. Je tady pár domků, jinak nic. Žádné paneláky! Žádné obchody! Nic!
Kyle si sedl na proti mě.
,,Tak na co se vrhnem?"zeptal se.
,,No, zítra píšeme zeměpis, tak na zeměpis?"
,,Dobře!"
,,Já, ale nejdříve zavolám babičce!"
,,Jasně! Já zatím vyndám učebnici!"
Popošla jsem k fontáce a zavolala babičce, aby věděla, že přijdu domů až odpoledne.
Když jsem došla zpátky k našemu bílému stolečku, tak Kyle už měl nachystanou učebnici, sešit i kelímky s citronádou.
,,Ty jsi vzal i pití?"zeptala jsem se nadšeně.
,,Jo, budeme tu dokud se to nenaučíme. A jak tak soudím podle mě, tak to bude trvat dlouho!"řekl a nalil citronádu.
,,Jsi skvělej!"řekla jsem a posadila jsem se naproti.
,,To já jsem vždycky!"odpověděl a já se na ně usmála.

Učili jsme se asi hodinu a najednou začal silně foukat vítr a začala se zatahovat obloha. Park se začal postupně vyprázdňovat.
My s Kylem jsme pořád seděli, ale už jsme se neučili, už jsme se koukali jeden druhému do očí.
Najednou blesk!
,,To snad néé!''vykřikla jsem.
,,Počasí nám zřejmě nepřeje!"řekl Kyle a rychle začal balit věci. Teď začalo i pršet a déšť se pořád zhušťoval.
,,A co teď ?"křikla jsem na Kyla a rychle si nandala bundu.
Kyle se rozhlédl a:
,,Támhle je stará autobusová zastávka! Rychle!"
,,Kde?"
,,Támhle! Poběž!"vykřikl a chytl mě za ruku. Společně jsme sprintem běželi k autobusové zastávce.
Jen tak, tak jsme tam doběhli, když v tu ránu uhodil další blesk!
Podívali jsme se na sebe. A ani nevím jak, ale sami se mi zavřeli oči a začali jsme se líbat. Potom jsme se začali smát a kapky na nás padali přes protrhanou plachtu staré zastávky...