Já nejsem ty

22.

Seděly jsme tam jen tak. Naproti nám byl takový děsivý park obklopený stromy. Poslouchaly jsme projíždějící auta a motorky, a u toho sledovaly hvězdy( já vím, zvláštní kombinace).
Pak Laura najednou řekla:

,,Hele není to Kyle?"ukázala prstem k parku.
Podívala jsem se za jejím ukazováčkem. A ano, Kyle to opravdu byl.
,,A s kým to mluví?zeptala se. ,,Vypadá děsivě."

Já naprosto přesně věděla s kým mluví.
,,Sakra, vždyť to je ten chlap!"
,,Co jakej?"zeptala se hned.
,,No, ten co byl..."
,,Kde byl?"
Šla jsem ke stromu, ale tak aby mě Kyle neviděl. Schovala jsem se za kmen a snažila se poslouchat. Nic jsem neslyšela, byl všude strašný hluk. Ale nakonec jsem zaslechla, jak Kyle říka, že tomu chlapovi vše řekne u sebe.

,,Řekneš mi konečně, co děláme?"řekla Laura docela nahlas.

,,Pssst! To je ten chlap z tý rvačky."

,,Netvrdil Kyle, že ho nikdy neviděl?"

,,Jo...! Já si celou dobu myslela, že mi lže...Jdu za nima!"

,, Počkej! A co chceš jako dělat? Sledovat je?"

,,Jo, potřebuju znát pravdu! Tak honem!" vyrazily jsme za nimi.

,,A co ho zastavit a zeptat se ho na to?"

,,Lhal mi jednou, udělá to zase."

,,To je fakt! Ale nevíme kam jdou...je to nebezpečný!"

,,Ale pořád je...vlastně zřejmě už jen byl můj kluk...aspoň trochu mě rád mít musel...neublížil by nám..."

Pořád jsme šly...schovávaly jsme se za stromy a až najednou zahli do nějaké tmavé a děsivé uličky. Bylo tam spousta dlažebních kostek a taky plno popelnic, za které jsme se schovávaly.

Hluk z aut pomalu ustával. Bály jsme se čím dál víc. Nikde nikdo.

Najednou se zastavili u nějakého starého baráku. Před dveřmi seděla nějaká blondýna a kouřila. Na sobě měla jen mikinu a na hlavě kapucu.

Když jsme se přiblížily, poznala jsem jí. Byla to Rose- Kylova sestra.

,,Hele Rose, dej mi taky cígo?"řekl ten chlap. Rose mu podala celou krabičku a on si jednu vyndal a ty ostatní si strčil do kapsy."

R:,,Kyle jí má Alexi."řekla.

A:,,Skvěle! A kde je?"

K:,,Ještě jí musím dát čas. Víš, jak to dopadlo s René..."

A:
,,Ale do hajzlu mi už čas nemáme!"

R:,,Má pravdu Kyle. Už nemůžeme čekat. Musíme to udělat zítra."

K: ,,Slibuju, že v tomhle týdnu to bude!"

A:,,Máš na to zítřek. Pozítří vyrážíme."

K:,,Ona není..."

Ch:,,Nechci nic slyšet! Doufám, že jsi jí ověřil odolnost?"

K:,,Jo.."

A:,,A?"

K:,,97%"

A:,,No tak to je geniální. To je víc než René!
Když jsem jí viděl, jak se mě jednou v noci vyděsila ani jsem nepředpokládal, že by to mohla dokázat...No nic! Pozítří jí tady chci mít! Ale pamatuj! Pokud ona nebude chtít sama, víš co máš udělat!"

K:,,Jo..."

A:,, Tak pozítří!"řekl ten chlap a běžel pryč.

Rose vešla do domu a Kyle ještě kopl naštvaně do baráku a šel za ní.

,,Ježiši! Co to bylo?"zeptala se s výdechem potichu Laura. ,,Myslíš, že mluvili o tobě?"

,,Já jsem jen seděla a nehýbala se."

,,Emmo? Musíme odsud pryč! Rychle!"

Zvedla jsem se a běžely jsme k parku. Pak jsem se zastavila a sedla jsi na zem.
,,Vpohodě?"zeptala se Laura. ,,.Co to sakra bylo...?"

,,Ten chlap v tom snu. To nebyl sen!"

Takže děkuji moc všem, kteří to vydrželi až jsem. Už v příští  kapitole a dozvíte se celou pointu příběhu. ;)
Prosím vás taky o názor.
Děkuji moc.