Když jsme dojedli, přišel čisník a Kyle mu řekl, že zaplatíme. Začala jsem si vytahovat peněženku a najednou Kyle řekl:
,,Už jsem viděl cokoliv, ale že by si holka sama chtěla zaplatit oběd, tak to ještě ne."
,,Nó, já..."
Kyle se ke mně naklonil a zašeptal:
,,Samozřejmě tě zvu"mrkl na mě.
,,No, tak díky!"řekla jsem s úsměvem.
Kyle dal čišníkovi peníze pomohl mi do bundy a vyrazili jsme. Otevřeli jsme dveře a najednou na mně někdo zavolá: Slečno, Váš mobil!
,,Aaaaa! Děkuji!"řekla jsem a zavřela za sebou dveře.
,,Tak slečno Sant?začal Kyle.,, Jak se Vám líbilo v mé oblíbené restauraci? Pochutnala jste si?"
,,No, pane Altone...musím si velice dobře rozmyslet toto ohodnocení. Ale řekněme, že líbilo."
,,Tak to jsem si oddychl! Víte slečno Sant, byl bych totiž moc rád, kdyby jsme toto setkání mohli opakovat. Souhlasila by jste?"
V duchu jsem si šeptala: Pane Bože'!
On mě chce ještě někam pozvat! To je naprosto geniální! Ne, ale teď musím vypadat důstojně. Takže:
,,No, pane Altone myslím si, že bychom toto setkání mohli zopakovat."
,,Bude mi velkou ctí. Mám vás doprovodit domů?"
Ne, nemusíte. Myslím, že to zvládnu sama."
,,Dobře, těšilo mě."řekl a políbil mě ruku. Usmáli jsme se na sebe.Obrátil se a vyrazil na druhou stranu, než jsem šla já. Ještě jsme se na sebe jednou otočili.
Chvíli jsem tak šla a přemýšlela, jestli to bylo rande, nebo ne. Najednou se přede mnou objevila taková vysoká věž a na ní byly takové zajímavé hodiny s velkými ručičkami, které ukazovali půl páté. Sakra! Co? Půl pátý? Neeee! Měla jsem být doma před půl hodinou.
Začala jsem rychle dobíhat autobus. Zrovna stál na mojí zastávce. To stihnu! To musím stihnout!
Jo...!!!! Dobrý stihla jsem to! Uff! I když babi mě asi zastřelí!
Dorazila jsem domů. Čekala jsem na to, jak dostanu vyhubuváno, ale ono nic. Babi seděla u stolu a něco pletla.
,,Tak jak bylo?"zeptala se mě babička.
Překvapeně jsem odpověděla:
,,Dobře...Jó bylo to moc fajn!"
,,S kým, že si to byla na tom obědě.?"
,,S Laurou...s novou spolužačkou."
,,Aha! "řekla babi a zabrala se do pletení.
Vešla jsem do svého pokoje a podívala jsem se do zrcadla, jestli mně to slušelo. Pak jsem si sedla na postel a vyndala si všechny věci ze školy, co se musím ještě učit. Najednou mi do pokoje něco vrthlo. Byl to Jamie.
,,Hele, nemáš na půjčení nějaký pero? Došla mi náplň."řekl.
,,Jo, tady ji máš."řekla jsem a podala mu modré gumovací pero.
,,Jo, mimochodem. Jaký byl oběd s Laurou?"ušklíbl se Jamie.
,,V pohodě...proč?"
,,Nic...Čau..."
,,Čau! A zavři dveře!"
Večer jsem si zalezla do postele a psala jsem si s Laurou.
Laura:Tak co???Jaký to bylo??
Já: Skvělý! Máme rádi skoro samý věci až na jídlo...:D
Laura: Už spolu chodíte?
Já:Asi tě zklamu, ale NE!:D
Laura:No nic tak příště...Tak dobrou!
Já:Dobrou...
Dneska jsem měla fakt super den.
Už se moc těším na zítřek.
ČTEŠ
Já nejsem ty
FantasíaEmma je sedmnáctiletá holka. Její život se neliší od ostatních životů jiných dívek. Co ale nastane, když se její táta musí přestěhovat kvůli práci? Co když se zamiluje do nesprávného člověka? Co když on vlastně není...
