Hope dies last 2

Miluje mě a já miluji jeho

Ještě chvíli byl Kevin semnou. Pak odešel a sestřička mi přinesla večeři a pomohla mi. Ještě jsem napsala mamce a šla jsem spát. Ráno jsem se akorát probudila na vizitu. Kolem 8 přišli doktoři a četli moje karty.

„ Tak slečno Holmes. Operace nakonec proběhla dobře i přesto, že jste se rozhodla počkat. Sice trvala déle, protože se nádor zvětšil, ale nakonec vše dopadlo dobře. Domluvíme se s vámi na léčbě chemoterapii a prášky opět užívat. Ale můžeme pak přidat prášky a chemo zrušit, ale to až bude vše v pořádku. Bude to pohodlnější. Tady si poležíte ještě do pátku a pak uvidíme, zda bychom vás mohli pustit a domluvíme se na přesnější léčbě." Řekne jeden s doktorů a odejdou. Sestřička mi přinese snídaní a zase mi pomůže i do koupelny. Když jsem si zase konečně lehla, vzala jsem telefon a napsala mamce. Říkala mi, že se staví. Napsala jsem jí zprávu o všem, co mi doktor řekl a zeptala se jí, kdy se staví. Napsala mi, že až večer. Nakonec jsem se rozhodla, že si pustím film a tak jsem si vzala k sobě notebook.

Musela jsem usnout, protože mě probudilo až zaklepaní na dveře. Podívala jsem se kolik je hodin a byli 2hodiny. Podívala jsem se na dveře a do pokoje vstoupil Kevin.

„ Ahoj. Asi jsem tě vzbudil co?" Pozdravil a zeptal se.

„ Ahoj. V pohodě nemůžu jenom stále spát." Řekla jsem s úsměvem.

„ Nesu čínu. Slyšel jsem, že tady vaří příšerně." Řekne a zasměju se spolu s ním.

„ Ani bys nevěřil, jak příšerně tu vaří." Kevin zrovna vytahoval všechno jídlo, co přinesl a vzal ho a šel ke mně. Podal mi ho a políbil mě. Miluji čínu.

„ Už víš, kdy tě pustí?" Zeptá se mě.

„ Jo v pátek. Mám napsáno ještě pár chemošek a prášky. „ Řeknu a usměju se.

„ Je mi to tak líto." Řekne a skloní hlavu.

„ Nemá proč. Já si za ty roky už zvykla. A ty za to ani nemůžeš." Vzala jsem ho za ruku a koukla se mu do očí.

„ Přísahám, že už tě v tom nenechám." Dořekne a dá mi pusu. Byla jsem najednou zase šťastná. Měla jsem zase osobu, kterou miluji, a záleží mi na něm a jsem si jistá, že on miluje mě a záleží mu na mě.

„ Abby. Strašně moc tě miluji a už o tebe nechci přijít." Řekne a nakloní se ke mně, tak aby mohl naše rty spojit.

„ Taky tě miluji, Kevine."

Večer za mnou přišla mamka. Přinesla mi jídlo a dalších pár věcí. Byla jsem ráda, že jí mám. Už od doby, co umřel taťka, byla na tom hrozně špatně. A když jsem onemocněla já, bylo to ještě horší. Od té doby jsme nebyli ani na hřbitově.

Týden utekl jako voda. A pátek se blížil. Doktor mi přidal ještě pár terapií a napsal ještě pár prášku a já se už mohla konečně těšit domů.

PS: Omlouvám se, že díl je zde tam pozdě a je krátký. Ale mám už napsáno více dílu. A jak dopíši tento příběh budu psát nový. Ještě dneska dám prolog k příběhu.:)