Hope dies last 2

Sen?

Konečně mě pustili domů. Kevin si pro mě přijel a odvezl, teď už do našeho bytu. Za tu dobu stihl přestěhovat všechny mé věci. Dokonce je i vybalil, ale jak se znám stejně všechno dám jinak. (No co všechny holky stejné: D) Když jsme vstupovali do výtahu, přišlo mi to jako věčnost, než se rozjel do našeho patra. Je to dlouho, co jsem tady byla naposledy. A taky jo. Je to přes měsíc. Těšila jsem se na pohodlnou postel, horkou vanu a konečně skvělé jídlo. Kevin už odemykal dveře a já už se připravovala na to, čím začnu.

„Překvapení!" Zakřičí a seběhnou se ke mně ostatní. Tak si myslím, že o mém plánu můžu snít dál. Byla tady mamka, její nový přítel Chad. Moje babičky, tety, strejdové, dědečci, sestřenice, celá Ovinová rodina, ale i Rebecca s Bradem, Kalem a dokonce i Jack. Se všemi jsem se přivítala a Kevin mi šel mezitím odnést věci do naší ložnice.

„ Je čas na dort a šampaňské!" Zavolala moje máma a vše přinesla do obýváku.

„ Prosím! Ještě než začneme slavit můžu poprosit o pozornost?" Všichni se otočili na něho a věnovali mu jí. „ Abby. Chci ti říct, že ti moc děkuji za všechno, co jsi pro mě udělala. Sice naše začátky byli těžké, když jsme se nenáviděli, ale zvládli jsme to. Dala jsi mi tolik šancí, které jsem promrhal. Náš vztah zažil krásné časy, třeba když jsme měli první rande, Nebo klub, jízda na skejtu, ale i špatné časy jako naše hádky a konečný rozchod. Vzpomínám si dokonce i na naše první setkání, které bylo v ředitelně. Tam jsme se potkávali pokaždé. Taky si pamatuju, když si mi řekla pravdu o své nemoci. Sice jsme po sobě řvali, ale řekla jsi mi to. Pamatuju si i na první miluji tě, co jsme si řekli. I přes to všechno, když jsi odjela jsem myslel na nás dva a jak by bylo krásné být spolu. A stalo se. Mám tě konečně u sebe a už tě nikdy, nikdy nenechám odejít. Já tě strašně moc miluji a chci s tebou už zůstat na věky. A proto se tě ptám. Abby Holmes. Prokážeš mi tu laskavost a staneš se už na vždy mou ženou.?" Nezdá se mi to, co se tady děje? Uronila jsem i slzy. „ Ty pláčeš?" Zeptá se mě a setře mi je.

„ Jo pláču, ale jsou to slzy štěstí. Ani nevíš, jak moc tě miluji. A ano stanu se tvou ženou už navždy. Nikdy tě už nenechám. Budeme vše řešit spolu. Já tě prostě miluji, Kevine Woode." Dokončím svůj mini proslov a přisaju se mu na rty. Kolem nás se rozprostře potlesk a jásot. Kevin mi nasadí prstýnek a já ho opět políbím. Myslím, že až teď můžeme konečně začít slavit. Začátek nového života. Myslím, že přece jen ten na hoře mě má rád. A taťka na mě dohlíží........

Páni. Nemůžu uvěřit, že je zde poslední díl. Ještě vám sem přidám epilog. Uteklo to strašně moc rychle a chci vám všem strašně moc poděkovat. Ale moje největší díky patří jedné skvělé slečně, která mě do všeho dokopávala. Ve škole jsme seděli spolu a každá jsme psali svůj příběh. :D jo byly to nejlepší 3. roky na střední a už je to vše za námi. Že já blbec odešla od vás. No nic mám vás strašně moc ráda. A tento příběh je prostě váš. Doufám, že se kouknete i na můj další příběh a bude se vám líbit. A nebo mi napište o čem bych mohla psát a napíšu vám příběh podle vás. Mám vás ráda a ještě jednou vám děkuji :) :* 

Dajinka :*