Minulosti neutečeš 1 → Dokončeno

Úvod

(Prosila bych abyste mi psali komentáře, zda má smysl to psát dál, vymýšlet slohové práce a jestli jsem Vás zaujala. MarrySue)

ÚVOD

pohled nikoho

   Mladá dívenka běžela noční ulicí potemnělého města, a často se ohlížela za sebe. Její vyboulené bříško bylo jasně vidět, její hubená postava byla snad ještě více hubenější než normálně a její tvář byla bolestivá a utrápená. Měla husté, kudrnaté, hnědé kadeře za ní vlály, a při otáčení kde její hnědé oči bloudily po každém koutky uličky jí švihaly do obličeje. Na sobě měla bílou halenku, černé džínsy a lehké boty na konec.

   "Neboj se má malá příšerko, Aro nám pomůže, uvidíš. A potom budeme v bezpečí." promlouvala tiše k jejímu děťátku.

   Za ní se mihl záblesk zrzavých vlasů, a za chvíli už dívčina seděla na zadku, celá se třásla a místo utrpení z ní syčel i strach. Strach o ní ale hlavně o její děťátko. "Co pak, Isabello? nemáš tu tvého druha a tak máš strach, že?" ptá se upírka s červenými oči a zrzavými kadeřemi, která se objevila před dívkou. Dívkou jménem Isabella.

   "Co potřebuješ, Victorie?" optá se. "Co bych asi potřebovala, Isabello. Ty víš co chci, a nedělej že to nevíš." odpoví, a hned na to se objeví za ní, a drží nebohou Isabellu za krk. "Victorie, nedělej to. Já za smrt Jamese nemohu." šeptá. "Ale můžeš. A teď za to zaplatíš!" zakřičí, a ve chvíli kdy jí zvedne do vzduchu, se objeví pár šmouh. Victorie letí dozadu, a Isabellu která omdlela chytá do náruče neznámí upír.

   Dva upíři, chlapec a dívka, jdou o něco později k hradu který dominoval celému městu. Chlapec nesl Isabellu, a dívka za sebou táhla Victorii.

   "Myslíš, Jane, že je to ta Isabella, do které se zamiloval Edward Cullen?" ptá se chlapec, jeho sestry, Jane. "Jak to mám vědět? Slyšel si tu Victorii. Je to možné, ale co by tady dělala? Používej hlavu, Alecu." vrtí hlavou Jane. "Csss! Se podívej! Je těhotná a tomu malému bije srdce. Je možné že jí někdo zneužil a mladý Edward to může brát jako nevěru a ona od něj utekla. Nebo to nevěra byla." pokračuje si své Alec. Jane se tváří, že o tom přemýšlí. "Je to možné, ale to se dozví až Aro." odpoví nakonec, a to už otevírá masivní dveře hradu, a s bratrem v závěsu vcházejí dovnitř. Jdou dál, chodbou kterou osvětlují jenom lampy, a za chviličku už vcházení do další místnosti, která má kruhový tvar a v čele sedí na trůnu tři upíři. Ten uprostřed byl Aro. Měl dlouhé, rovné, černé vlasy, rubínové oči a bledou pokožku. Po jeho pravici seděl Marcus, jeho bratr s dlouhými, rozčepýřenými, černými vlasy, černýma očima z hladu a bledou pokožkou. Po levici Ara seděl Caius, další jeho bratr který měl o něco kratší, světlé vlasy a rubínové oči s bledou pokožkou.

   "Aro, našli jsme Victorii jak se snaží zabít Isabellu." povídá Jane a Aro, který je znám jeho zvědavostí se u nich objeví, a bere Janeninu ruku do té jeho. Jeho dar. Dokáže jediným dotykem vidět Vaše vzpomínky. "Panebože." zašeptá, když pustí její ruku. "Victorii hoď do vězení, s nejvyšší ostrahou kterou máme." řekne, a Jane tak vykoná. "Alecu, ukaž mi tu dívku." řekne a když jí pohlédne do tváře, a chytne její ruku do té jeho, zamračí se. "Co pak, bratře?" zeptá se tiše Marcus. "Nic nevidím, bratře." odpoví zamyšleně Aro.

   Chystá se, vzít si jí do náruče, když Isabella otevře prudce oči a zadívá se Arovi do těch jeho. "Vítej, Isabello!" pronese Aro, a Alec, pustí Isabellu na nohy. "Zdravím Vás, Aro. Marcusi, Caiusi." zašeptá roztřeseně. "Isabello, co tě k nám přivádí. Vždyť jsi člověk." řekne nahlas Caius, mezitím co Aro z ní nespouští oči. "Já jsem Vás přišla poprosit. Poprosit o milost." vykoktá ze sebe, a Aro ji jediným mávnutím ruky pobídne aby vyprávěla, a pokračovala dále.

   "Můj přítel, Edward Cullen, se se mnou vyspal, a hned po tom mě opustil. Já jsem se po nějaké době dověděla že jsem těhotná, a nevěděla jsem co mám dělat. Čekám poloupíra, a jeho porod určitě nepřežiji. Já jsem nevěděla kam jinam jít, než sem." zašeptala, a rozhostilo se ticho. I Jane si vyslechla její příběh, protože mezitím dorazila, a teď vrčela. "A to si Cullenovi říkají hodní upíři." zavrčí a Aro postoupí blíže k Isabelle. "Chceš, abychom se ti postarali o poloupíra. Já nemám námitky, ale co když to dítě bude hrozba? Jsi si vědoma že ho potom musíme zničit?" šeptá, a Isabella jenom přikývne.

   "V tom případě, vítej!" řekne Marcus, a Isabelle se na tváři rozhostí úsměv.

   Jak čas ubíhal, Isabelliin stav se zhoršoval, a v den porodu zemřela. Jane, která si jí velmi oblíbila truchlila stejně jako Aro, který ji přijal za dceru, Marcus, Caius, Demetri, Felix, Alec a další obyvatelé hradu. Zůstala po ní ale holčička, jménem Renesmee.

   Uběhlo již sedm let, od oné události a Renesmee se stala dcerou Ara, neteří Marcuse a Caiuse, sestrou Jane, Aleca, Demetriho a  Felixe.