Minulosti neutečeš 1 → Dokončeno

Kapitola 5.

(Carlisle)

Seděl jsem stále na zemi a sledoval Renesmee a Edwarda. Stěží jsem zadržoval vzlyky když mi Renesmee ukazovala její jedinou vzpomínku na Bellu a v tuto chvíli jsem se začal proklínat že jsem se Edwardem nechal přemluvit k odjezdu. Edward mé myšlenky ale slyšel a podíval se na mě smutným pohledem. "Já půjdu." zmizel upíří rychlostí pryč. "Kde jste ta dlouhá léta byli?" zeptala se Renesmee. "My jsme byli v Kanadě a Edward v Anglii. Nevěděli jsme co se stalo a ani Alice to neviděla. Potom ale poznala že je s Bellou něco špatně a přemluvila nás k návratu do Forks. Bella tam nebyla a Charlie Swan byl v nemocnici. Bella mu nechala jenom vzkaz a on to nezvládl." řekl jsem jí a sledoval při tom její zamyšlenou tvářičku.

"Hm... Zvláštní co se dá jedním hloupým rozhodnutím zkazit." zašeptala bolestivě a já jsem cítil jak s sebou Esme trhla. "Někdy mívám sny. Sny o tom jaké by to bylo kdybych v tuto chvíli seděla matce na klíně a vedle nás Edward." zašeptala. "Edward je tvůj otec. Proč ho nazýváš jménem?" zeptal se Jasper a já si jenom po očku všiml jak ho Alice s Rose nastejno koply. "Možná je po krevně, ale choval se alespoň teď tak? Ne! Odešel. I maminku opustil a ona ho tak milovala. Vážně chlap." řekla studeně a vstala. Přešla k stolu a vzala fotku. "Maminka se stala Tátovo, Arovo, a Sulpiciinou dcerou. Sestrou Jane, Aleca, Felixe, Demetriho a plno dalších. Neteří Marcuse, Caiuse a Anthromedy. Stejně tak i já. To Aro u mě každou mou noc stál. Později za mnou chodili i ostatní když tu Aro například nebyl. To on mě choval, vychovával, utíral slzy a četl mi před spaním. To on je můj otec." zašeptala a já jsem z ní cítil tu něhu kterou do toho vložila.

Přešla k nám a ukázala nám fotku. Vzal jsem jí do ruky a tak aby jí viděli i ostatní jsem se na ní podíval. Byl tam Aro s Renesmee. "Často se mnou chodí ven. Někam daleko na mýtinu kde mě vyhazuje do vzduchu, kde můžeme být volní. Někdy tam i přespíme s ostatními. To mu potom ukazuju všechny vzpomínky které jsem prožila s ostatními. Jako na té fotce. Demetri nás potají vyfotil ale brzo mu bylo odpuštěno." uchechtla se a sedla si k nám. Zadívala se Jasperovi do očí a potichu dodala: "Tohle je podle mě otec a ne někdo kdo matku opustí, nechá ji napospas osudu a uteče si někam Bůh ví kam." usmála se.

"Proč jsi tak vyrovnaná?" zeptal se pro změnu Emmett a já měl několik chutí se na něj vrhnout. "Vyrovnaná?!" zakřičí překvapeně. "Já nejsem vyrovnaná! Často mám noční můry že jsem schopna týden nespat. A vyrovnaně vypadám díky Jane. Naučila mě že když budu až moc dávat své emoce najevo, že mi hrozí nebezpečí a tak si je před cizími ukrývám." vysvětlila. "My jsme cizí?" zašeptala Esme. "Ne. Nejste ale i jste. Pochopte že já o vás nic nevím. No, tak o pár jo," usmála se na mě "ale nevím vaše pravé já." usmála se nakonec a sedla si na postel. "A vrátíš se k nám někdy?" zeptala se Alice. "Já nevím. Zatím to vidím že ne." zakroutila hlavou. Někdo zaklepal na dveře.

"Dále!" křikne Renesmee a vejde Aro. "Tati!" vykřikne vesele Renesmee a rozběhne se k Arovi který se smíchem rozevřel náruč a Renesmee mu do ní vesele skočila. Aro se s ní několikrát zatočil a potom se obrátil k nám. I s Renesmee se naklonil směrem k nám a pohlédl na fotku kterou jsem ještě držel a při tom pohledu se usmál. "To bylo letošní zimu." zašeptal. "Jo. Byl jsi na něj trochu naštvaný." smála se mu Renesmee. "No jo, prcku. Jane se ptala zda jí nechceš pomoc s úklidem." řekl Aro a položil Renesmee. "Ráda! Ahoj!" zakřičí a zmizí. Aro si sedne na židli a ušklíbne se.

"Zvláštní vás vidět na zemi, Carlisle." usměje se a já mě i Esme vytáhnu na nohy a posadíme se do křesla. "Co zajímavého jste se dozvěděli?" zeptal se. "Nic moc. Ale bylo to dojemné." řekla Esme. "Jo. Ale má po vás talent." usmál se. "Jaký?" zeptala se  Alice. "Má ráda nákupy, ráda navrhuje, čte, je veselá, krásná, opatrná, ladná a mírumilovná." usmál se. "Bože." zaúpí Emmett. "Vrátí se k nám někdy? Řekla že ne ale co myslíš ty?" zeptal jsem se. "Myslím že když se s ní budete po ten týden více seznamovat tak změní názor." usmál se. "Když myslíš. Už ale půjdeme." usmál jsem se a vstal. Napodobil nás a usmál se. "Tak hodně štěstí." potřásl nám rukou.

"Děkuji." usmál jsem se a spolu s ostatními odešel.