Minulosti neutečeš 1 → Dokončeno

Kapitola 11.

(Renesmee)

Posadila jsem se a chvíli jsem se jenom zmateně rozhlížela než jsem se rozpomněla a vyběhla ze stanu. "Ahoj." pozdravím všechny. "Ahoj, jak jsi se vyspala?" zeptala se s úsměve Rosalie. "Dobře." usmála jsem se na ní taky a protáhla jsem se.

"Dneska jedeme do Volterry. Večer a ve čtvrtek jdeme na nákupy." zajásala Alice a já jsem si sedla vedle Rose. "Co potom?" zeptá se mě  Jasper. "Nevím jak vy, ale já jdu v pátek na nákupy s Jane, v sobotu zřejmě k vodě a v neděli budeme Caiusovi brnkat na nervy." usměju se. "Aha." usmál se Carlisle. "Tak já se jdu proběhnout, hned jsem tu." usmála jsem se a rozeběhla jsem se pryč. Běžela jsem na louku která byla ještě výše v horách.

Byla posetá kvítky všech barev a mohly jsem tam v dálce vidět vrcholky hor. Byla jsem tady opravdu dlouho. Zkoušela různé sestavy tanců, přemety, gymnastiku, hvězdy a další věci. Při tom jsem si potichu zpívala různé nové i staré písničky.

Po pěti hodinách mě našla Esme. "Nessie! Všichni jsme tě hledali!" vykřikne. "Esme já to tu znám teď se ještě ztratíte a průser je na světě." zašeptám a zastavím se před ní. "Promiň, ale měli jsme o tebe starost!" rozhodí rukama a já zakoulím očima. 'Tohohle mi byl čert dlužen.' pomyslím si. "Fajn a víš kudy se jde zpátky?"

"Cože?"

"Takže ne, pojď." zatahám jí za rukáv a vydám se k táboráku.

"Jak se ti žije ve Volteře?"

"Stěžovat si nelze."

"Dobře. A co děláš ráda?"

"Různé blbosti, zpěv, tanec, nákupy, kreslení a plno dalších věcí které vyjmenovat nemůžu protože si je sama moc nepamatuju a každý týden přibude minimálně jedna."

"Aha... A co je tvé vysněné povolání jestli nějaké máš?"

"Ehm... Povolání? Nevím toho by se našlo. Asi módní návrhářka ale to se mi každou chvíli mění."

Než se stihla na něco jiného zeptat, došli jsme k stanům kde už na nás ostatní čekali. "Jak si to představuješ? Takhle nám utéct!" rozkřikne se Edward a všichni ztuhneme. Ostatní překvapením ale já vztekem který je větší a větší.

"Nehraj si na rodiče. Ty ani nikdo další z tvé rodiny jím není a nikdy, rozumíš, nikdy nebude! Aro je můj otec a matkou mi zůstává Bella. A ty mi tátu nikdy nenahradíš!" zakřičím až s sebou trhne. Využiju toho a vběhnu do stanu kde si rychle sbalím mé věci a vyběhnu ze stanu. "Ty jsi takový parchant že bych tě za otce ani nechtěla." zašeptám jeho směrem a bez upozornění se vydám upíří rychlostí kterou jsem po těch letech neměla špatnou, pryč.

Domů.

Slyšela jsem je za mnou křičet, ale nevyhověla jsem jim a běžela plnou silou dál dokud jsem nebyla ve městě kde jsem byla nucena zpomalit na lidský běh a běžet do hradu kde měli stráž Demetri s Felixem.

"Nessie?! Co tady děláš, jak to vypadáš? Máš se vrátit až večer!" vykřikne Felix překvapeně a já zakroutím hlavou. "Prosím, dovnitř." zašeptám vysíleně a padnu na kolena. "Felixi zavolej Ara!" vykřikne Demetri a to je to poslední co si pamatuji než se se mnou svět zhoupne a já se propadu do černého závoje.