Minulosti neutečeš 1 → Dokončeno

Kapitola 8.

(Renesmee)

Zaklepu na dveře Jane a chvíli čekám než mi otevře s ledovou maskou na tváři kterou okamžitě vystřídá úsměv když mě spatří. "Ahoj Nessie, pojď dál, co se děje?" zeptá se a zavře za mnou dveře. "Nic vážného! Jenom bych se chtěla zeptat jak ti je." usmála jsem se a sedla jsem si na postel. Ona si sedla ke mně a zasmála se. "Nic mi není. Byl to takový menší kolaps a i když se to k neuvěření, motala se mi hlava. Už tě chápu když říkáš že je ti špatně." objala mě kolem ramen.

"A teď já! Protože tu budou Cullenovi ještě týden a zítra jdou na lov rozhodla jsem se je vzít do těch našich lesů na dva dny a potom jdu s holkami na nákupy až se vrátíme. Potom nevím a táta o tom ví." vychrlím ze sebe. "Tak fajn a nechtěla by jsi jít potom zase se mnou? Dneska je pondělí, zítra a pozítří je úterý a středa, potom čtvrtek, mohly bychom jít v pátek  co ty na to?" zeptala se když vstřebala informace a já přikývnu. "Ráda!" obejmu jí a zasmějeme se.

"Tak jo a co v sobotu a v neděli?" zeptám se jí po chvíli zaraženého mlčení. "To nevím, holka. Můžeme jít s klukama k vodě jestli chceš. Dlouho jsi tam nebyla nebo brnkat Caiusovi na nervy." zasmála se a já s ní. Najednou mě ale něco napadlo. Jane to asi poznala protože se hned usmála. "Co tě napadlo."

"Albínek." zašeptám a Jane vyprskne smíchy. "Nebo blondska." dodám a to způsobí další salvu smíchu.

"Jsi talent!"

"Já vím!"

"Takže albínek?"

"Jo."

"Ale až na Neděli nebo Sobotu."

"Jasně."

Někdo zaklepal a než jsme se zvedli tak Demetri s Felixem vtrhly do pokoje a smáli se. "Albínek, jo? Ten vás zabije." smál se Felix. "Jo zabije ale bude alespoň sranda." ušklíbne se Demetri. "Vy nevychovanci, nevychování!" hodí po nich rozčílená Jane polštáře. "Kdo vás vychovával? Opice?!" zakřičí a kluci schytají další salvu polštářů. "Hele! Nech toho!" zakřičí Felix a polštáře hodí zase na ní. "Tady je bitva a já jsem v hlavním sále." ozve se uraženě Alec který se objevil ve dveří a okamžitě schytá od jednoho z nás polštář, 'který každému z nás oplatí a polštáře létají vzduchem.

Někdo si odkašlal a Felix tam bez myšlenkovitě hodil  polštář silou na to místo. Až potom si ale všiml kdo tam je a ztuhl. "Pardon." zamumlal. "A já si myslel že dítě je tady Nessie." pronesl Aro. "Nehledně na to jakou sílu máš." přidá se Caius a Marcus se jenom ušklíbne. "Stalo se něco tati?" zeptala jsem se a objala ho. Chytla jsem ho za ruku a ukázala mu všechno. Bylo vidět jak zadržoval dech aby se nerozesmál když jsem se dostala k albínkovi.

"Nic vážného, zlatíčko. Jane, Demetri Felixy, Alecu, za chvíli je hostina." kývl na ostatní a ty s rozloučením odešli. "Nessie, kde tě mám potom hledat?" zeptal se mě. "V mém druhém pokoji." obejmu ho i strýčky a běžím do mého druhého pokoje.

Vytáhla jsem klíč, odemkla a zavřela. Nejdříve jsem se rozmýšlela co tady dělat, než jsem si sedla na postel, vzala kytaru a pomalu začala zpívat.