Minulosti neutečeš 1 → Dokončeno

Kapitola 13.

(Renesmee)

Vzbudila jsem se. V pokoji byli všichni. Táta, Caius, Marcus, Jane, Alec, Demetri i Felix. "Jak se cítíš?" zeptal se táta. "Už je mi mnohem lépe, jak dlouho jsem spala?" "Je čtvrtek večer." odpoví Marcus. "Den a půl? Bylo to jako kdybych spala ani ne hodinu." řeknu. "Jo. Byla jsi vyčerpaná." kývne Caius. "Dobře. Já se jdu převléct."

"Počkáme na tebe v hlavní síni." odpoví Aro a odejdou.

Vyskočím z postele, vběhnu do šatny a hodím na sebe první oblečení které mi padne pod ruku. Rychle se obleču a věžím do velké síně.

"Tati? Co Cullenovi?" zeptám se. "Jsou ještě v pokoji. Jinak, co ti udělali?"

"To Edward. Křičel na mě a hrál si na otce. Běžela jsem do hor cvičit. Asi zapomněli na to že to tam znám jako vlastní boty, protože za mnou běželi a až po pár hodinách mě Esme našla. Cesta tam fajn, ale tam ne. Edward se rozkřikl co si o sobě myslím a mě to naštvalo. Hrál si na otce." steče mi pár slz a tak mě táta obejme. Taky ho obejmu ale ozve se Demetri.

"Co s nimi, Aro?" pustím se a podívám se na ostatní. "Necháme je tu. Od teď volně ale pozor na Edwarda Cullena." rozhodne po chvíli mlčení. "Vy jste je hlídali?" zeptám se Marcuse. "Chtěli jsme mýt jistotu." odpoví mi místo něj Alec a mrkne na mě.

"Tak já jim to jdu oznámit." řekne Felix a jde pryč z hlavní síně. "Jak se k nim chceš chovat?" objeví se vedle mě Jane.

"Tak jak e rozhodnu. Improvizovat, dalo by se říci."

"To ti jde."

"Mám to odkoukaný."

"Jednou se ti to bude hodit, věř mi."

"Já ti nevěřím, já to vím. Hodí se mi to každou chvíli."

"Tak je hodná."

"Já nejsem zvíře."

"Ne, ale moje mladší sestra."

"Co mě ní na tom že jsem mlad..." nenechal mě domluvit zvuk dveří.

"Nessie, moc mě mrzí že jsem na tebe tak vyjel, neuvědomoval jsem si to." vydal se za mnou Edward a já jsem v tu chvíli zjistila jak se chovat budu. Ihned jak jsem ho viděla se mě zmocnil vztek a chlad jako nikdy před tím. "Šáhni na mě a zabiju tě." zavrčím na něj když mě chce obejmout a schovám se za Ara.

"Co to s tebou udělali? Nebyla bys taková." zašeptal než se rozešel k ostatním. "Co ty o tom víš?" vyprsknu než vyběhnu pryč. Běžela jsem do mého druhého pokoje.

Sedla jsem si na postel, vytáhla kytaru a začala si pozpěvovat. Tohle mě jako jedna z mála věcí dokázala uklidnit..