Pohled Thomase
Seděl jsem společně s Newtem na celkem širokém kameni. Zbytek naší skupiny se krčil pod zřícenou budovou, která byla asi 40 metrů od nás. Odpočívali jsme po náročném dni, jenž jsme strávili na nohách. Bylo to tři dny po tom, co ZLOSIN unesl Minha.
,, Zachráníme ho, Tommy,'' vyrušil mě z myšlenek Newt. Kývl jsem. Ani jednou, za celou tu cestu, jsem nezapochyboval o našem odhodlání.
,, A co bude s Teresou?'' řekl a mě naplnily smíšené pocity. Nejprve jsem pocítil nenávist, ale hned ji vystřídal smutek a lítost. Posledni dobou jsem přemýšlel na tím, co by se stalo kdyby ZLOSIN Minha nedostal. Co kdyby odešla jenom Teresa. A čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem si byl jistější, že bych i se ji přes to všechno pokusil zístkat zpět. Po všem, co jsme prožili, bych ji nedokázal jen tak nechat napospas ZLOSINu. Mohla si za to sama, což jsem dobře věděl, ale představa těch všech přístrojů, vysávájící z Teresy život, mi trhala srdce.
,, Dostaneme ji zpět,'' zašeptal jsem odhodlaně.
,,Ona je ztracená, Tommy,''
,, Ne! Nesmí být,'' Celou tu dobu jsem tajně doufal, že se Teresa přidá opět na naši stranu.
Newt mě povzbudivě poplácal po rameni a odešel za zbytkem naší výpravné skupiny. Pánvičkou, Arisem, Brendou a Vincem. Pět lidí, včetně Newta, se se mnou vydalo zachránit Minha a Teresu. Zbytek zůstal radši v táboře. Neměl jsem jim to samozřemě za zlé. Nevzali jsme si ani auto. I když by to bylo pohodnější, shodli jsme se, že budeme více nenápadní.,, Thomasi! Pojď sem! Začíná se stmívat!'' volala Brenda. Zvedl jsem se a šel za nimi. Zbýval nám už jen jeden den, předtím než jsme se měli dostat k ZLOSINu a bylo by dost blbý, kdyby nás poslední noc našli raplové.
,, Máš plán?'' ptal se Aris.
,, Zatím ne,'' přiznal jsem se a zadíval se do doutnajícího táboráku, který Pánvička předtím uhasil.
,, V pořádku, Thomasi. Všichni máme strach,'' usmála se Brenda.
,, Já tam půjdu a nakopu jim prdel. Zvláště tý krávě v bílým,'' rozvášnil se Vince. Brenda mu odporovala:
,, V žádném případě. Musíme to mít trochu promyšlenější,'',, Už to mám,'' řekl jsem si potichu, ale všichni mě slyšeli. A tak jsem jim začal sdělovat svůj plán.
,, Dostaneme se dovnitř hlavním vchodem. Snad nás nebudou čekat a my získáme moment překvapení. Přepadneme ostrahu, omráčíme je a sebereme jim ty čipové karty. Pak se vydáme dovnitř. Využijeme zase ty šachty. Pokusíme se podle nich najít Minha a potom....,'',,Potom už půjde o hubu,'' dořekl za mě Vince. Ostatní pokývali hlavou. Za pouhých deset minut nás zahalila černočerná tma a já se propadl do říše snů.
,, Thomasi! Thomasi!'' Někdo mě volal. Pokoušel jsem se jít za hlasem, ale byl příliš slabý.
,,Haló?'' zavolal jsem tedy.
,,Thomasi! Tady!'' Hlas byl blíž. Poznával jsem ho.
,,Tereso?!'' Pak jsem ji uviděl. Stála tam, v celé své kráse a čekala na mě.
,,Co tady děláš?''
,, Nemám moc času na to, abych Ti to vysvětlila. Hlavně na sebe dej pozor. Ano?'' Omámeně jsem kývl.
,, A jsi vůbec skutečná?'' Místo odpovědi ke mně natáhla ruku. Chytil jsem ji. Opravdu to byla ona. Jenže pak mi vyklouzla a začla se vzdalovat.,,Tereso! Tereso!''
,, Tereso! Tereso!''
,, Tommy! Vstávej!'' uslyšel jsem a pomalu rozlepil oči. Nade mnou se skláněl Newt.
,, Co se stalo?'' ptal jsem se.
,, Už tady sebou asi pět minut škubeš a voláš Teresu,'' Posadil jsem se. Všechny oči byly upřené na mě.
,, Byl to jen sen. Hloupý sen,'' řekl jsem jim. Jejich názor na Teresu rozhodně nebyl stejný jako ten můj. Považovali ji za zrádkyni, a o její záchraně nepadlo ani slovo. Jediný, kdo znal můj pravý názor byl Newt. Sice se mnou moc nesouhlasil, ale respektoval mě.
,, Ty jsi prostě hrdina, Tommy,'' kroutil hlavou, když jsem se mu, na začátku naší cesty svěřil.
,, To jsme všichni,'' dloubl jsem do něj.
,, Tak vstávej, chlape. Dneska nás čeká dlouhý den a počítám, že ještě delší noc,'' konstatoval Vince a vytáhl mě na nohy.