The Girl, Who Made Bad Choice [Thomesa]

4. Charper - ,,I have to tell you something,''

Chvíli mi trvalo než jsem ho zaostřila, ale nakonec se mi to povedlo. ZLOSIN - JAIL. Tam je asi zavřený Minho.

Pohled Teresy

Nevěděla jsem jak se k němu dostat. Slézt odtud nešlo a z pokoje jsem se taky nedostala. Snažila jsem se aspoň rozkopnout kousek té šatchy, ale musela jsem být opatrná, protože dole pořád někdo chodil. Pomalu jsem začala usínat vyčerpáním.

,,Musíš být silná, Tereso. Musíš dokázat Thomasovi, že jsi udělala chybu. Dokážeš to,'' šeptala jsem si tiše. A při tom, jak jsem se snažila to prokopnout, jsem se bouchla do hlavy. Zasténala jsem a bolest mě povalila na šachtu.

,,Ne,'' zamumlala jsem ještě a svět zčernal.

Ocitla jsem se mezi budovami. Vypadalo to tu jako město. Jenže nikde nikdo nebyl. Postavené domy byly obrovské a moderní.

,.Mrtvé město?'' zeptala jsem se sama sebe. Pak jsem, ale uslyšela nějaký šelest, či co. Rychle jsem se začala rozhlížet. Nikde nikdo. Přitom zvuk byl stále hlasitější. V tu chvíli mi nad hlavou proletělo hejno ptáků. Zakřičela jsem, ptáci se vyděsili a zmizeli. Oddychla jsem si a posadila se na lavičku, která se tady nacházela. Asi za minutu se ozval zvuk, jako kdyby někdo kopl do kamene.

,.Haló?'' zeptala jsem se nejistě. Za jedním z domů, tak deset metrů ode mě, vystoupila postava. Zamžourala jsem do mlhy, která mě obklopovala, ale nějak mi ten člověk nešel zaostřit. Šel pomalu a jeho silueta vypadala spíš jako mužská.

,,Co jsi zač?'' křikla jsem odhodlaně na toho člověka.

,,Tereso?'' uslyšela jsem, mně moc dobře známý, Thomasův hlas.

,,Thomasi!'' vykřikla jsem radostí a skočila mu do náruče. Nečekal to a tak jsme se oba skáceli na zem. Nejdřív na mě koukal dost naštvaně, ale o pár sekund později jsme se svíjeli smíchy.

,,Co tady vlastně děláš?'' ptal se mě Thomas.

,,Já-já ani nevím,'' přiznala jsem tiše. Hned jak jsem to dořekla, ruka mi vyjela k hlavě. Nahmatala jsem si na temeni docela velkou bouli a když jsem na ní zatlačila, zkřivila se mi tvář bolestí.

,,Bouchla si se do hlavy?'' zeptal se Thomas, postavil se a natáhl ruku, aby mi pomohl se zvednout.

,,Nejspíš,'' kývla jsem a chytla se ho. Vytáhl mě na nohy. Jenže byl silnější než já, takže jsem mu přistála na hrudníku. Naše obličeje od sebe byly jen pár centimetrů. Pak si, ale Thomas odkašlal a omluvil se mi. Celá červená jsem se ho pustila a znova se posadila na lavičku. Sedl si ke mně.

,,My Vás zachráníme,'' usmál se svým nejroztomilejším výrazem a hodil na mě svůj štěněčí pohled.

,,Cože?''

,,Tebe a Minha. Jdeme pro Vás,''

,,Ne, Thomasi,''

,,Proč?'' vyjel na mě.

,,Protože Vás zabijou. Ava a ostatní. Připojí Vás k přístrojům,''

,,Nikdy. A navíc, my Vás tam nenecháme,''

,,Thomasi,'' mírně jsem se na něj usmála a chytla ho za ruku.
,,Jsi můj hrdina,'' dodala jsem.

,,Vážně?'' zasmál se a najednou zvážněl.

,,Co se děje?'' zeptala jsem se ho.

,,Nic,'' řekl a otočil se zády.

,,Thomasi prosím. Jde snad o mě? Je to moje chyba? Je to kvůli tomu, co jsem udělala?''

,,Ne...,''

,,Takže?'' zeptala jsem se nešťastně.

,,Měl bych Ti něco říct,'' začal. Povzbudivě jsem se na něho usmála a on mi úsměv nejistě oplatil. Ale nějak se neměl k pokračování. Zarazila jsem se.

,,Stalo se snad něco někomu? Newtovi? Nebo snad Tobě?''

,,Myslím-myslím, že mně,''

,,Bože, to ne. Napadli Vás raplové nebo co? Prostě to řekni, Thomasi,'' stěžovala jsem si rozrušeně, když Thomas najednou rychle vstal. Vstala jsem taky. Thomas začal odcházet.

,,Stůj! Řekni mi to!'' křičela jsem a z očí mi vytryskly slzy zlosti a beznaděje.

,,Já už prostě nemůžu,'' slyšela jsem ho říkat,'' Otočil se a třemi rychlými kroky se vrátil ke mně. Vteřinu jsme si dívali do očí a mě i ta vteřina stačila na to, abych se v těch jeho dokonalých očích ztratila. Víc času mi už nezbylo, protože Thomas mě chytil za ruku a políbil mě. Naše rty do sebe dokonale zapadly, jako dva dílky puzzle. Cítila jsem jak mi v břiše poletuje tisíce motýlků a točila se mi hlava. Chvíli jsem jen tak stála a potom jsem mu zapletla prsty do vlasů. Thomas mě ještě pevněji objal. A tak jsme tam stáli asi deset minut, ale mě to připadalo jako dny, týdny a možná měsíce. Velmi příjemně strávené měsíce.

Na chvilku jsem se odtáhla. Thomas otevřel oči a podíval se na mě.

,,Asi Tě miluju,'' zašeptal tiše s úsměvem na rtech. A já jsem mu místo odpovědi dala znova pusu.

Vdechla jsem do plic ledový vzduch a rychle se posadila. Hlava mě neskutečně bolela, ale i přes to, jsem se pousmála. Na svých rtech jsem ještě cítila ty Thomasovi.

Takže první Thomesa kiss :3
Co na to říkáte? ^^