The Girl, Who Made Bad Choice [Thomesa]

9. Charper - ,, I'm on your side. And I always will be,''

Přímo přede mnou, za sklem, stála Teresa.
,,Ahoj,'' naznačila rty.

Pohled Thomase

Stála tam jen tam a usmívala se. Chtěl jsem jí odpovědět, ale Minho mě strhl k sobě a objal mě. Vybavily se mi vzpomínky na to, jak moc jsem jednoho ze svých nejlepších kamarádů postrádal. A teď tu byl. Přímo přede mnou. Živý a zdravý. Radostí jsem se rozesmál. Pak mě Minho pustil a já zabloudil očima k Terese, kterou zrovna objímal Newt. Projela mnou malá vlna žárlivosti. Když ho pustila, rychle jsem ji chytl za ruku a přitáhl jsem ji k sobě.

,,Odpustíš mi?'' zeptala se a do očí se jí nahrnuly slzy. Kývl jsem.
Opět mě přepadla ta nesnesitelné touha políbit ji. Naklonil jsem se s úmyslem to udělat. Jenže celé to zkazil Pánvička, který nás popoháněl za nimi. Teresa sklopila hlavu, ale já jsem se tak lehce nevzdal. Vzal jsem ji za bradu a políbil ji.

,,Hej!'' zařval Newt a Teresa náš polibek přerušila. Vzala mě za ruku a společně jsme běželi za nimi.

,,Takže je to oficiální, fakt?'' hustil do mě Newt, zatímco jsme běželi na pomoc našim zachráncům.

,,Asi Newte. Jedno vím jistě. Miluju ji,'' zašklebil jsem se na něj.

,,Chuck by měl radost,'' zasmál se. Při vzpomínce na mrtého kamaráda jsem se smutně usmál.

,,Máš pravdu. Ale Gally by nás hnal,'' zavtipkoval jsem pro změnu já. Teď zmlknul Newt.

,,To jo,'' připustil nakonec. V dálce jsem viděl na zemi povalující se zbraně. Když jsme k nim doběhli, rychle jsem je rozdělil mezi naši skupinu a sprintovali jsme dál.

Těsně před tím, než jsme se vrhli do boje se ke mně Teresa naklonila a zašeptala:

,,Miluju Tě,'' O sekundu později mi zmizela v davu lidí, bojujících o život. Chtěl jsem se za ní vrhnout, ale musel jsem pomoct všem ostatním. V duchu jsem doufal, že se běžela někam schovat. Rozhlédl jsem se běžel pomoc Newtovi. Všude kolem mě umírali lidé. Od ZLOSINu, ale bohužel i naši zachránci.

Po chvíli z rozmlácených, hlavních dveří vylezli i ti pracovníci ZLOSINu, kteří se dosud schovávali vevnitř. Jen Ava nikde. Ratmana jsem totiž předtím viděl, jak nemilosrdně zastřelil jednoho z našich. Abych přiznal barvu, bál jsem se.

Ani ne tak o sebe, jako třeba o Newta, Minha, Pánvičku a zbytek našich lidí. Ale hlavně jsem se bál o Teresu. Myslím, že jsem zahlédl kousek jejích havraních vlasů, prosmýkajících se za Pánvičku, ale hned byla pryč.

Bojovali jsme už dlouho a většina zaměstnanců ZLOSINu byla mrtvých. Ale nás taky moc nezbývalo. Když jsem konečně spatřil Teresu, stála tam tak sama za rohem, se samopalem v ruce a chladnokrevně střílela po každém, kdo měl na zádech napsané ZLOSIN JE DOBRÝ.

Konečně se objevila Ava. Vylezla ze dveří s nožem v ruce. Podařilo se mi jí strefit do nohy, ale jen co spadla, hned zase vstala.

,,Ta ženská je nesmrtelná,'' zabručel jsem si pro sebe a vystřelil na ni znova. Kulka minula cíl. Cítil jsem, jak kolem mě pomalu zmatek ustává. ZLOSIN se vzdával. Spouta lidí od nich si sedla na zem a přestala mířit. Ti naši to také udělali, až na mě. Na mušce jsem měl stále tu mrchu.

,,Thomasi,'' usmála se na mě zákeřně. Měla něco v plánu. A já jí to musel zathnout dřív než to stihla udělat. Lehce jsem se zašklebil a namířil. Jenže než jsem stiskl spoušť, Avin nůž se zabodl Terese do břicha.

,,Ne!'' zařval jsem a běžel k nim. Ticho proťal výstřel a já jen viděl, jak se Avino tělo hroutí k zemi. Ale já teď měl oči pro jinou. Vzal jsem si Teresu do náruče. Ztěžka oddychovala.

,,Ne, ty neumřeš, rozumíš!'' šeptal jsem jí se slzami v očích.

,,Thom....,'' začala, ale já ji přerušil.

,,Nemluv. Ty to zvládneš,'' Pak jsem se otočil na zbývající lidi.

,,Sakra! Sežeňte někdo něco! Rychle!'' Přiběhl k nám Newt, Minho a Pánvička.

,,Je pozdě, Tommy,'' položil mi ruku na rameno Newt.

,,Ne. Nesmí,'' vzlykal jsem.

,,Newte,'' natáhla se po něm Teresa a pošeptala mu něco do ucha. Zakýval hlavou a měl slzy v očích.

,,Budete mi chybět. Všichni,'' pronesla ještě s úsměvem na tváři. Kluci se usmáli a odešli.

,,Tereso....,''

,,Thomasi, to bude v pořádku. Všechno bude v pořádku,'' teď mě přerušila ona. Snažila se mě uklidnit, ale také plakala. Tiskl jsem si její bezbranné tělo k sobě.

,,Ne, prosím. Neopouštěj mě!'' naříkal jsem.

,,Pamatuj si, že jsem vždycky na tvé straně. Byla jsem a vždycky budu. Miluju Tě, Thomasi. Navž..,'' V jejích očích zůstal nepřítomný pohled a na jejích rtech měla stále ten svůj úsměv.
Její ruka se ochable spustila dolů na zem. A já zařval. Bolest mě obklopila ze všech stran.

Musim přiznat- u psaní tohodle jsem brečela jako želva. Ale zabít Teresu jsem měla v plánu od začátku, jen jsem nevěděla jak to bude těžký :(