Pohled Teresy
Probudilo mě ťukání na dveře.
,,Dále,'' zívla jsem. Dovnitř vstoupila Ava.,, Čeká Tě velký den, má milá,'' pronesla svým vznešeným hlasem a chtěla mě pohladit po rameni. Instiktivně jsem ucukla. Během těch tří dnů co jsem tu strávila, jsem víc přemýšlela o svých činech. A už mi to nepřišlo správné.
,, Změnila jsi snad názor?'' ptala se pohrdavě Ava.
,, Samozřejmě, že ne,'' pokusila jsem se o úsměv. Lhala jsem jí, protože jsem měla plán, který se mi zrodil v hlavě v noci.
Probudila jsem se celá zpocená a vykolejená z mého snu. Pamatuju si jenom, že jsem najednou uviděla Thomase, Newta, Pánvičku, Brendu, Arise a Vince.
Zavolala jsem:
,, Thomasi! Thomasi!'' Myslím, že mě slyšel, protože se začal ohlížet.
,, Haló?'' slyšela jsem ho.,, Thomasi! Tady!'' Uviděl mě.
,,Tereso?!'' Koukal na mě jako na mimozemšťana.
,. Co tady děláš?'' ptal se.
,, Nemám moc času na to, abych Ti to vysvětlila. Hlavně na sebe dej pozor. Ano?'' Přikývl.
,, A jsi vůbec skutečná?'' zeptal se ještě. Pousmála jsem se a místo odpovědi natáhla ruku. Chytil mě a na tváři se mu rozlil úsměv. Jenže najednou jsem měla pocit, že mě nějaká neviditelná síla tlačí pryč.
,, Tereso! Tereso!'' slyšela jsem ještě jeho hlas.
V tu chvíli mi došlo co jsem provedla. Upřednostnila jsem svoji mrtvou maminku (pánbůh s ní) před svými přáteli, kteří stáli za mnou v dobrém i zlém (hlavně ve zlém) A právě tehdy se mi v hlavě zrodil plán.
,, Užij si dopoledne,'' zasmála se ještě falešně Ava a odešla. Hned jak se na za ní zaklaply dveře jsem vystřelila z postele jako blesk a vlezla pod ni. Když jsme totiž předtím od ZLOSINu utíkali, Aris klukům ukázal, že pod se pod postemi dostanou do šacht.
Uviděla jsem tam sice nějaký otvor, ale byl zabezpečený.,,Sakra,'' zanadávala jsem. Poukoušela jsem se ten plech, kterým byla překrytá šachta oddělat, jenže mi to nešlo.
Po pěti minutách se mi to povedlo. Měla jsem volnou cestu. Problém byl v tom, že jsem nevěděla kde drží Minha. A bez něj jsem se vrátit prostě nemohla.Vlezla jsem teda do šachty a vydala se ho hledat. Koukala jsem do každého otvoru, ale vždy jsem viděla jen prázdnou chodbu. Pomalu jsem začala propadat panice. Do dnešního odpoledne jsem ho musela najít. Jinak oba zemřeme. Tak mi to aspoň sdělila Ava. Nechá mi tři dny a pak mě připojí k přístrojům. A Minha se mnou.
Pak jsem zahlédla otvor, kde bylo vidět víc. Byly tam nějaké dveře s nápisem. Chvíli mi trvalo než jsem ho zaostřila, ale nakonec se mi to povedlo. ZLOSIN - JAIL. Tam je asi zavřený Minho.