Neber ohled na srdce (3.díl trilogie)

Kapitola 5

15. březen – před oslavou

Ryan šel ráno do práce, takže jsem měla dost času na přípravu s oslavou. Abby taky musela do práce, takže mi s tím pomáhal jen Jack. Dorazil odpoledne a pustili jsme se do toho. Nějakou dobu jsme spolu ani nepromluvili, tedy jen co a kam přijde, aby to bylo perfektní.

,,S kluky jsem se dohodl, aby přišli na osmou, jak jsi říkala. A Ryan nemá o ničem ani páru.''

,,Skvělý. A jak, že se jmenujou?'' zajímala jsem se a dávala balónky v obýváku na závěsy u oken. Jack připravoval jednohubky v kuchyni. Aspoň, že jsme měli udělaný výklenek do zdi, měla jsem ho tak neustále na očích.

,,Paul, je vysokej blonďák, pak Fred, kterej je zrzek, pak Will, ten má delší černé vlasy a potom tu ještě bude Max, ten je nejmenší a hnědovlasej. Nejvyšší z nás je Will, ale každýho hned poznáš, to se neboj.'' ujistil mě, tak jsem se na něho otočila. Už mě bolelo v kříži od toho, jak jsem se natahovala s těmi balónky. Musela jsem se zhluboka nedchnout. Zbytek balónků jsem nechala klesnout na zem.

,,Rose? Jsi v pohodě?'' zeptal se mě starostlivě. Na to jsem ale jen mávla rukou. Druhou jsem se opřela o zeď. Zhluboka jsem dýchala, aby se mi udělalo líp, jenže to nepomáhalo.

,,Pojď, musíš si lehnout.'' Vzal mě kolem ramen, ale odstrčila jsem ho.

,,Jacku nech mě. Je mi fajn.''

,,To vidim. Víš, co by mi Ryan udělal, kdybych se o tebe nepostaral?'' zvýšil na mě káravě hlas, tak jsem se na něho podívala. Tvářil se, že má o mě opravdu strach.

,,Tak fajn.'' souhlasila jsem a on mi pomohl do ložnice, kde jsem si lehla do postele. Jack se vracel vedle, aby dodělal zbytek.

,,Ty Jacku?'' oslovila jsem ho, když byl ve dveřích. Okamžitě se na mě podíval s otazníkem v očích.

,,Jestli si dnes budeš dovolovat na naši jakoukoliv známou, věř, že tě vykastruju.'' upozornila jsem ho přísně. Na to se ale usmál a odkýval mi to.

,,Na mě, se můžeš spolehnout.'' neodpustil si a zmizel v obýváku. Já jsem pro změnu zavřela oči a na chvilku si zdřímnula.

Z pohledu Ryana

V práci jsem se zdržel o půl hodiny déle, protože jsem toho měl dnes víc než obvykle. Jack si totiž vzal volno. Tak jsem musel dělat práci za nás za oba. To mi ale ani tak nevadilo. Horší byla migréna, která mě na večer chytla. Než jsem skončil s prací, musel jsem se nadopovat prášky proti bolesti hlavy.

,,Jsi v pohodě kámo?'' ozval se za mnou Will, když jsem šel k výtahům. Hned na to stál vedle mě a dal ruku kolem mých ramen.

,,Jasně, proč by ne.'' zalhal jsem, ale hned na to se mi zamotala hlava. Nebýt Willa, asi bych s sebou švihl o zem.

,,Hey chlape, jsi špatný lhář. Radši tě odvezu domu. Jak vůbec oslavíš narozeniny? Máš něco v plánu?''

,,Na oslavy nejsem dvakrát stavěnej. Ale je mi už líp, odvoz nepotřebuju.''

,,Jasně, přesto tě radši odvezu.''

,,Wille...''

,,Ryane, chceš snad někde sebou švihnout a přivodit Rose infarkt?''

,,Ne.''

,,No tak bez řečí. Hodim tě domů.'' řekl své poslední slovo, tak jsem teda souhlasil. Cestou domů se mi naštěstí udělalo lépe, ale i přesto mě Will doprovodil až ke dveřím.