Neber ohled na srdce (3.díl trilogie)

Kapitola 4

Domů jsem se z města vrátila až na večer. Po obědě jsme s Abby zašli na nákupy a potom jsme byli chvilku u ní. Kluci šli hned po jídle do práce, protože jim volal šéf.

,,Jsem doma!'' křikl u dveří Ryan, když dorazil. Já jsem už ležela v posteli s knížkou v ruce. Bylo jedenáct večer. Ani mě to nepřekvapilo, zrovna tak jeho, že touhle dobou nespím, protože čekám na něho.

,,Konečně. Už jsem myslela, že nepřijdeš. Měli bychom probrat jména pro malého.'' oznámila jsem mu s úsměvem, ale on se netvářil zrovna odvařeně jako já.

,,Děje se snad něco?'' optala jsem se pro jistotu.

,,Ne nic. Už tě nějaké jméno napadlo?'' optal se nevzrušeně. Radši jsem to přešla. Knihu jsem odložila na noční stolek vedle sklenice s vodou.

,,Tak trochu. Napadlo mě, že by se mohl jmenovat David, nebo Mark. Co?'' zadívala jsem se na něho, ale on se na mě ani nepodíval.

,,Tyhle jména se mi nelíbí. Co Will?'' navrhl pro změnu on. To se ale nelíbilo mě. Moc obyčejné, i když ty moje byly taky...

,,To se nelíbí mě. A co Troy?'' navrhla jsem nadšeně. To se mi líbilo.

,,Troy je moc hezké jméno. Co na to říkáš?'' zajímala jsem se nadšeně.

,,Proč zrovna Troy? Jak tě to jméno napadlo?'' zeptal se mě podrážděně. Opět jsem byla zmatená. Díval se na mě dost naštvaně.

,,Já nevím. Prostě mě napadlo. Co se ti na tom nezdá?''

,,Všechno! Troy to prostě nebude!'' okřikl mě rozčileně a vztekle zavřel skříň. Zůstala jsem na něho nechápavě zírat, dokud jsem se nevzpamatovala. Mezi tím se stihl i osprchovat. Přešel na druhou stranu postele a posadil se na kraj. Z rukou si sundal hodinky, které položil na noční stolek a potom si lehl na záda. Já jsem pořád seděla a sledovala ho.

,,Co?'' zeptal se nevrle, když si uvědomil, že ho sleduju.

,,Jak co? Děláš si ze mě prdel Ryane?!'' rozčílila jsem se pro změnu já. Už mě vážně štval s těmi změnami nálad, obzvlášť poslední měsíc!

,,Troy se prostě jmenovat nebude! Vyber si jiný.'' oznámil mi a ulehl na bok, ke mně zády. Tím mě vytočil ještě víc. Vzteky jsem zatnula čelisti a zhluboka dýchala, abych se uklidnila, ale marně. Vztekle jsem mu strčila do zad, aby se na mě otočil.

,,Můžeš se dívat na mě, když tu rozebíráme důležitou věc?''

,,Pro tebe je to důležitý. Nikdy jsem neřekl, že pro mě je. A jsem unavenej, tak mě nech laskavě spát!'' odsekl mi, čímž mě zase překvapil.

,,Takže pro tebe náš syn není důležitý. Skvělé. Mohl si říct hned na začátku, že to dítě nechceš! Bývala bych šla na potrat!'' dala jsem nohy z postele a zvedla se. Dalo to s tou menší zátěží v břiše zabrat, ale povedlo se. Rukou jsem se přidržela na kříži a vzala si polštář do ruky. Ryan se na mě okamžitě otočil.

,,Rose, co to zase děláš?'' zeptal se mě už klidný, ale ani jsem se na něho nepodívala.

,,Co bys řekl. Jdu spát na gauč!'' odsekla jsem mu a šla si vzít deku do skříně. K mé smůle Ryan vyskočil z postele a než jsem k ní došla, stál přede mnou.

,,Přece nebudeš spát na gauči. Omlouvám se, nemyslel jsem to vážně. Jsem jen z práce vyčerpanej a ke všemu mě rozčiluje Jack. Málem jsme kvůli němu přišli o důležitého klienta. A já vím, že tohle moje chování neomlouvá, ale omlouvám se ano? Jsem idiot. Samozřejmě, že mi na našem synovi záleží. Já jen, že se mi zdají divné sny, tak se ani pořádně nevyspím a nevím proč, ale jméno Troy mě irituje. Moc se ti omlouvám lásko. Pojď si zase lehnout a zítra ta jména probereme ano?'' zkroušeně se mi díval do očí a držel mě za ramena. Nic jsem mu na ten jeho proslov neřekla a šla zpátky do postele. Urovnala jsem si polštář a lehla si na bok. Zády k němu. Ryan se ale hned ke mně přitulil a dal přese mě ruku. Jindy bych ho za ni vzala, ale teď jsem byla naštvaná, tak jsem mu ji dala pryč. Hned to pochopil, tak se zase odtáhl. Chvíli jsme leželi oba dva zticha, ale nedalo mi to...

,,Proč si mi nikdy neřekl, že máš noční můry?'' otočila jsem se na druhý bok, abych na něho viděla. Ruce měl dané pod hlavou a sledoval strop.

,,Nechtěl jsem ti přidělávat starosti.''

,,Ale měl si mi to říct. Mě taky pomohlo, když jsem se ti svěřila se svými nočními můrami na začátku našeho vztahu. Jsme na to spolu přeci.''

,,Já vím. Já jen...bojím se, že to jsou mé vzpomínky, že se mi vrací paměť.''

,,To je ale dobrá zpráva. Aspoň bys zjistil, kdo doopravdy jsi a našel zase svoji rodinu.'' pousmála jsem se na něho nadšeně, ale on odvrátil pohled od stropu a zadíval se na mě zničeně.

,,Nejsem si jistý, jestli si chci pamatovat, čím jsem byl. Nebyl jsem dobrý člověk, pokud jsou mé noční můry moje minulost. Nemohli bychom spolu být Rose.''

,,Proč bychom nemohli? To je hloupost. Jsme spolu šťastní, jen si občas procházíme hádkami, jako každý pár.''

,,Miluju tě a mrzí mě, že jsem se k tobě choval tak hnusně.'' pověděl mi se slzami v očích. Okamžitě jsem se k němu přitulila a pořádně ho objala. Nic jsem mu na to neřekla, protože jsem ho nechtěla ještě víc rozrušit. Jen jsem mu tím dala najevo, že tu jsem pro něho.

O měsíc později

Dneska jsem si dala sraz s Abby, aby mi pomohla vybrat narozeninový dárek pro Ryana. Za dva dny má totiž narozeniny...15. března. A ano, já stále neměla dárek. Za týden mám dokonce termín porodu.

,,Sakra vnímáš mě?'' drcla do mě, když jsme byli v klenotnictví.

,,Co? Ne, promiň. Jak mu asi tak můžu vybrat dárek, když mám v hlavě porod. Abby já se ho bojim.'' svěřila jsem se jí zoufale. Popravdě, porod mi naháněl hrůzu. V každém filmu vždycky ty ženské hekaly a svíjely se bolestí. Hrozná to představa.

,,Prosim tě. Ryan bude s tebou, až budeš rodit a bude tě držet za ruku. Uvidíš, že to bude ok. Při nejhorším si necháš dát epidurál a nic neucítíš. A teď, chceš mu teda koupit nové hodinky? Ty co má, už stojej za prd.''

,,Tak fajn. Ukaž, jaké tu maj.'' pousmála jsem se na ni a nakoukla jí přes rameno. Ve výloze jich měli hodně a všechny vypadaly dobře. Přece jen mi ale jedny padly do oka. I když byly trochu dražší, nevadilo to. Byly to přesně ty, na které se nedávno Ryan díval na netu. Dokonalý dárek!

,,Tyhle. Bude z nich mít radost.'' ukázala jsem na ně, tak si je Abby prohlídla.

,,No, ještě aby neměl za tu cenu.''

,,Nezáleží na ceně, vím, že se mu líbí, to je hlavní.''

,,Jdeš na to fikaně, jsi ho určitě načapala, jak se na ně díval co? Teda Rose, řeknu ti, jsi jednička, fakt.''

,,Díky.''

,,Hele a na té oslavě bude i Jack?''

,,Jo. Ryan ho tam chce. Bude tam mít ještě další nějaké své kamarády, ale věř, že bych tam radši Jacka neviděla.''

,,To je pěkně na pytel. Zase bude akorát vopruzovat.'' zaksichtila se s odporem, tak jsem se usmála. Jo, Jacka neměla zrovna v lásce, jako já.

,,Neboj se. Budu s ním mít menší rozhovor před oslavou a jestli si bude na někoho z vás dovolovat. Vlastnoručně ho vykastruju.'' ujistila jsem ji, čímž jsem ji taky pobavila. Dostala záchvat smíchu, až se na ni i pokladní zvláštně dívala.