Neber ohled na srdce (3.díl trilogie)

Kapitola 9

Když jsme dorazili do restaurace, číšník nás usadil k našemu stolu pro tři. Ryan mi pořád nechtěl říct, s kým se to máme sejít, tak jsem to nechala být, i když moje zvědavost byla neukojena a chtěla jsem to vědět. To se mi mělo splnit každou chvilku.

,,Uvidíš, že budeš mile překvapená.'' usmál se na mě a vzal mě za ruku, kterou jsem měla na stole. Úsměv jsem mu opětovala, ale měla jsem pochyby. Vždycky jsem byla radši, když jsem věděla, na co se mám připravit. Nesnášela jsem nevědomost. Zrovna tak stejně jako to, že jsem před pěti lety ztratila paměť...nebo čtyřmi? Bože, už i v tomhle se mi to ztrácí...

,,Už jde.'' zazubil se nadšeně, tak jsem se podívala směrem, kudy jsme přišli. Číšník k našemu stolu vedl vysokého blonďatého muže. Typovala jsem mu tak 30 let. A jak se tak k nám blížil čím dál víc, všimla jsem si stejných rysů ve tváři, jako měl Ryan. Jeho bratr. To bylo první, co mi běželo hlavou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zírala jsem na toho muže s pootevřenou pusou.

,,Ahoj, omlouvám se za to zpoždění, ale uvízl jsem v dopravní špičce.'' oznámil nám s úsměvem od ucha k uchu. Ryan mu řekl něco na způsob že to nevadí, ale já se nevzmohla na nic...jen na zírání v údivu.

,,Rose?'' stiskl moji ruku Ryan, tak jsem se vzpamatovala. Zavřela jsem pusu a nasadila úsměv.

,,Tohle je můj bratr Jared.'' řekl mi vesele, tak jsem se usmála ještě víc. Měla jsem pravdu. Ti dva si byli až moc podobní na to, aby to nebyla pravda.

,,Moc mě těší.'' postavila jsem se a podala mu ruku. Jared na tváři stále držel úsměv a vzal mě za ni. Jenže místo, aby mi jí potřásl, mi ji políbil na hřbetě. Při tom se mi díval do očí. Na rozdíl od Ryana je měl hnědé. Přesto jsem měla dojem, že jsem si v nich všimla zákeřnosti.

,,Taky mě těší Rose. Troy mi toho o tobě tolik vyprávěl.'' pověděl mi nadšeně, ale já okamžitě ucukla rukou, kterou mi stále držel.

,,Troy?'' zeptala jsem se překvapeně a podívala se na Ryana. Ten se na svého bratra díval, jako by ho chtěl uškrtit.

,,Jo. Vždyť brácha se tak jmenuje. Copak on ti to ještě neřekl?''

,,Jarede...'' ani jsem ho to nenechala doříct a spustila jsem svoje.

,,Je to pravda?'' zeptala jsem se ho klidně. Ryan byl ale naštvaný. Všimla jsem si, jak zatíná pěsti, až mu bělají klouby. Jared se ale stále usmíval.

,,No tak bráško, pověz své ženě pravdu. Je na čase, aby to věděla. Ty přeci nejsi žádný Ryan Abbott, ale Troy McCourtney.''

,,To proto si nechtěl, aby se syn jmenoval Troy? Ty už to víš tak dlouho?'' udeřila jsem na něho naštvaně.

,,Rose.'' zadíval se na mě smutně, čímž mi to jen potvrdil. Dokonce se na víc nevzmohl. Jen se na mě díval a mlčel. Jak mi tohle mohl tajit?

,,Musím si odskočit. Za chvilku jsem zpět.'' popadla jsem svoji kabelku a odešla na toalety. Tam jsem si odskočila a pak si umyla ruce. Trochou vody jsem si opláchla taky obličej. Rukama jsem se zapřela o hranu desky s umyvadly. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a dívala si do očí. Troy McCourtney. To jméno mi připadalo povědomé. Jen jsem si nemohla vzpomenout odkud.

Z pohledu Ryana (Troy)

,,Proč si to udělal? To ti přeskočilo? Říkal jsem ti, že se to nesmí dovědět!'' vyjel jsem na Jareda, protože mě fakt vytočil. Akorát tím všechno zkazí!

,,Je to pro tvoje dobro. To ty si říkal, že ti na ní záleží a přesto jí lžeš! Prober se Troyi. Jestli o ni nechceš přijít, musíš být k ní upřímný.''

,,Neříkej mi sakra Troyi! Jsem Ryan, rozumíš? Nikdy se k tomu jménu nevrátím. Troy McCourtney je dávno mrtvý. Už není, tak mi ho nepřipomínej.''

,,Fajn, ale co rodiče? Jak to potom vysvětlíš jim, že se jmenuješ jinak a že si to jméno už měnit nebudeš?! Rose prostě měla právo to vědět!''

,,Sakra Jarede! Copak nevíš, že tím všechno jen komplikuješ? Příště mi to aspoň řekni dopředu, že se chystáš udělat něco takového!''

,,Ok. Jak chceš.'' resignovaně rozhodil rukama a pak jsme se usadili konečně ke stolu a čekali, až se vrátí Rose.

Z pohledu Rose (Isabella)

Jakmile jsem se uklidnila, vzala jsem kabelku a chtěla se vrátit. Nevšimla jsem si ale, že jsem ji měla otevřenou a všechno se mi vysypalo.

,,Sakra.'' dřepla jsem si na bobek a věci posbírala, ale pak jsem si všimla obálky pod deskou. Natáhla jsem se pro ni, ale potom jsem se na zemi posadila. Byla to obálka od Johna. Rozhlédla jsem se kolem, jestli tam se mnou ještě někdo je. Byla jsem tam sama, proto jsem natáhla ruku ke dveřím a zamknula, aby mě nikdo nerušil. Pak jsem obálku otevřela a vyndala z ní různé útržky z novin. Poskládala jsem si je na dlážděnou zem. Očima jsem přejela, o čem ty články jsou. Jeden tam byl ale dokonce s fotografií. S mojí fotografií! Ustřižený článek jsem vzala do rukou a dala si ho blíže k obličeji. Myslela jsem, že mě šálí zrak. Ale nešálil. Byla jsem to doopravdy já. Jen...s jiným jménem.