Proč??? Protože on!!!

5. Náhoda?

Jednou takhle po ránu jsem se vzbudila se strašnými bolestmi břicha. Ani jsem se nemohla zvednout, natož si sednout. Kristýna říkala,že zajde za vychovatelkou. "Nikam nechoď, já na ní počkám. Jdi na snídani." Kristýna sice nechtěla, ale po dlouhém přemlouvání teda šla. Na snídani seděla sama u stolu, kluci jí pozorovali a jelikož odnášeli tácy dříve než Krystýna, zeptali se jí: " Proč jseš tady sama?, Kde máš Ilonu?" "Je jí blbě, bolí jí břicho, ani se nemůže posadit." "Tak ať jde k doktoru?" "Ona by šla, ale teď jsem ti řekla,že se ani neposadí, natož aby vstala a šla k doktoru sama a já musím do školy." " Aha, tak to jo." A odešli.Kluci šli pomalu nahoru do pokojů, ale Honza se nějak coural, až klukům zmizel z dohledu. Toho využil a odbočil směrem k pokoji, kde jsem ležela. Zaklepal, po chvilce vešel a viděl, jak sem se v bolestech svíjím v posteli.Když vešel, strašně jsem se divila, že za mnou přišel on.Zrovna on po tom, co jsem mu udělala. Přišel ke mně a začal mě přemlouvat, abych šla k doktoru. Jsem mu odpověděla:" Ale já nemůžu,bolí mě břicho." Honza mi pomohl se zvednou a připravil mi oblečení, abych se mohla obléct.Poté odešel k sobě do pokoje,aby řekl klukům, ať ho omluví, že někam musí jít a abych se mohla obléct. Když přišla Kristýna divila se, že už jsem se oblékla i s takovými  bolestmi.O Hozovi jsem jí neříkala.Vzala si tašku a šla do školy. Kristýna odešla a chvilku po tom co odešla přišel Honza. "Tak pojď, jdeme." Chytila jsem ho kolem krku, on mě chytil kolem pasu a podepíral mě při chůzi. Poliklinika byla od školy normálně deset minut od školy, dneska nám to trvalo půl hodiny než jsme se tam dobelhali.Honza mě dovedl před ordinaci. Když jsem šla na řadu, on na mě čekal v čekárně.Doktor mi po čtvrt hodině stanovil diagnózu.Měla jsem akutní zánět slepého střeva.Doktor zavolal záchranku, na kterou jsem čekala v ordinaci.Honza byl celý netrpělivý, co se děje v ordinaci.Po chvíli přijela sanita.Honza celý vyděšený co se se mnou děje.Uklidňoval se myšlenkou, že to není pro mě, ale na tu druhou ambulanci. Doktoři s nosítkami vjeli na chodbu a mířili ke dveřím ordinace, kde jsem byla i já.Honza začal panikařit co se se mnou děje. Doktoři mě naložili na nosítka a když vyjeli z ordinace, Honza se rychle zvedl z židle a přistoupil ke mně. "Co se děje?, Co ti je?" Jediný na co jsem se zmohla byla slova: " Honzo, já se bojím." V tom mě Honza chytil za ruku a řekl: "Neboj, jsem tu s tebou." To mě trochu uklidnilo, ale stále jsem pociťovala strach. Těsně před sanitou mě Honza pustil. Podívala jsem se na něj smutným obličej, jako proč mě pouštíš? Neopouštěj mě? Poté mu doktor něco řekl a Honza nastoupil do sanitky ke mně. Znova mně chytil za ruku. Nikdy jsem se necítila šťastnější, i když jsem pociťovala strach a bolest.Přitom, jak mě držel za ruku jsem si v duchu říkala: "Čím to je, že se mnou jede do nemocnice? Je to tím, že jsem se mu omluvila? Nebo mě měl rád už dříve? A co mi to chtěl říct tenkrát na té zahradě?" Přijeli jsme před nemocnici,Honza zase počkal před ambulancí, zatímco já jsem byla na vyšetření. Po vyšetření mě dali na pokoj kam za mnou přišel i Honza. Chytil mě za ruku a řekl: " Tak co jak si dopadla?" "Udělali mi nějaké vyšetření a za chvíli jdu na operaci. Mám na tebe prosbu, dám ti číslo na mojí mámu a zavolej jí, že jsem v nemocnici, a že jdu na operaci. Prosím." " Jo jasně, na mě se můžeš spolehnout." "Děkuji." V tom tam přišel doktor a řekl: "Už je čas." Zavolala jsem si Honzu: "Pocem Honzo, potřebuji ti něco říct. Nakloň se ke mně." Když se naklonil políbila jsem a hned na to jsem řekla: "Promiň, já musela." Po celou tu dobu, co jsem byla na operaci, Honza čekal před sálem až skončí operace. Po nějaké době vyšel doktor. Honza se postavil do pozoru a zeptal se: "Jak je na tom?" "A vy jste kdo?" "Já jsem její přítel." Když jsem se probrala z narkózy, viděla jsem u sebe sedět Honzu.Po chvíli tam vešla moje sestra a po ní i doktor. Ten mi říká: " Máte štěstí, že máte takového přítele. Celou dobu čekal před sálem a seděl tady u vás." Sestra na mě koukala, jako co se to děje? I já jsem byla překvapená a podívala jsem se na Honzu, a ten se na mě podíval a usmál. Honza, jen co odešel doktor si musel jít už něco koupit k jídlu a pití, protože od rána nic nejedl ani nepil. Po chvíli tam přišla máma a ptala se na můj stav, jak mi je.Chvíli před tím jsem setře domlouvala, aby nic mámě neříkala, slíbila mi to tak uvidíme, jak dlouho to utají.