Proč??? Protože on!!!

25. Až na samí dno

Dneska si mám  dojít konečně pro notebook, který jsem čtyři měsíce neviděla, protože byl v opravě. Přinesla jsem si ho domů a začala si stahovat data, který se mi ztratili z disku. Michal tam byl se mnou a když já si doma stahovala data on to šel vysvětlit mámě do práce.  Máma ho od tamtu vyhodila a doma se večer pohádali, zase. Poslední dobou jsem na všechno háklivá a celkově přecitlivělá a tudíž jsem tuhle hádku už nevydržela, běžela jsem za nimi a začala na ně křičet. ,,Přestaňte už, kdo to má furt poslouchat. Hádáte se skoro furt. Jsem ráda, že jsem na intru a že vás nemusím poslouchat a je mi docela upřímně líto Barči, jestliže vás musí poslouchat.'' a odešla jsem. Oba na mě koukali zkamenělí s čelistí až na zemi, že jsem si vůbec něco takového dovolila říct. Tohle já dokážu udělat jen z absolutní beznaděje, když se pohybuju na úrovni totálního zhroucení.

Doma hádky, ve škole hádky a Mates, jediné místo kde je klid je intr. Tam je takový ticho až by se normální člověk zbláznil, ale já ne, mě to uklidňuje. Bohužel málo. Další věcí, která mě uklidňuje jsou procházky s Badýskem a Argem, jenže když na ní chci jít sama máma řekne, že mám na ně počkat a půjdeme všichni spolu. Neříkám, že by mi to přímo vadilo, ale já se chtěla jít uklidnit, trošičku pročistit hlavu. Tenhle týden jsem byla nemocná a tak jsem zůstala s babičkou, Badýskem a Argem na chalupě a ve čtvrtek si jela pro notebook a odpoledne zase na chalupu až do neděle. Na chalupě je vždycky klid. Máma s Michalem se nechtějí hádat před babičkou, takže se těším na chalupu a na intr.  Víkend utekl jako voda a já zase musím do školy, do toho blázince. Asi tak pět lidí se mě zeptalo co mi bylo, že jsem neodpovídala na zprávy a vůbec o sobě nedala vědět. ,,Ano, nedala jsem o sobě vědět a neodpovídala jsem, protože jsem potřebovala se na chvilku odříznout od světa a vyčistit si hlavu, což se zrovna nepovedlo.'' Zeptali se mě Kristýna, Pája, Nikča, Vendy a překvapivě i Honza. Toho jsem  upřímně nečekala. Myslela jsem, že jsem mu někde u p..... háje.  Ale asi něco přesto, co se stalo mezi námi zůstalo. Docela mě to i potěšilo, že se zeptal, ale hned na to kolem prošel Mates. Dělala jsem, že ho nevidím přesto pozdravil. Když odešel sesunula jsem se k zemi a přitáhla si kolena k hlavě a takhle jsem seděla dokud nepřišla učitelka na hodinu. Po každý, když kolem mě projde vezme si ze mně část mého štěstí a po něm zůstane jen temnota. Holkám už docela vadí tahle moje deprese a snaží se mi pomoc. Nejdřív nevěděli jak, ale pak přišli na to, že se to horší pokaždé co ho vidím a tak se rozhodly, že kdykoliv půjde kolem nás a všimnou si ho dřív než já, tak že mě musí nějakým způsobem zabavit abych ho ani nezahlídla. A když se jim to nepovedlo a já ho viděla dříve něž ony tak mě aspoň potom začaly utěšovat a říkat , že jsou tu pro mě. Jendou se jim nepovedlo ani jedno, byla jsem tam jen já, Honza a Mates a samozřejmě i jiný lidi ze školy. Honza Matesa nemá rád, nevím z jakého důvodu, ale nemá ho rád a když viděl co to se mnou dělá přišel ke mně a začal mě chlácholit místo holek.  Bylo to docela zvláštní cítit znova Honzovu ruku jezdit po mých zádech. Byla jsem tak na dně v tu chvíli, že jsem ho i objala a řekla: ,,Děkuji.'' dokonce se i po dlouhé době pousmála.