Proč??? Protože on!!!

7. Oznámení

Blíží se zima a Vánoce a já nemám nakoupené žádné dárky. Za týden má být u nás ve městě ohňostroj a zahájení adventu. Po dlouhém přemlouvání se mi podařilo přemluvit mámu, abych v ten den nemusela do školy a mohla zůstat doma, jít nakupovat, zajít se podívat na základku jak tam bez nás válčí a připravit se na večer.Řekla jsem to i Kristýně, která přemlouvala také mámu a také se jí to podařilo.V pondělí jsme se o tom ve škole bavily s Kristýnou a slyšeli nás při tom kluci. Honza řekl: "Vy někam jedete?" "Jo, jdeme příští týden ve čtvrtek do Příbrami na zahájení adventu." "Aha a to pojedete po škole?" "Ne, my v ten den nejdeme do školy, jdeme se podívat na základku a něco si zařídit." "Aha, takže se budete ulejvat?" " Jo dá se to tak říct." a usmála jsem se na něj.Poté přišla učitelka, takže už nemohli mít další otázky jedině až o další přestávce a to na to asi už zapomněli. Ve škole jsme měli ještě pět hodin. Dvě hodiny biologie, matiku, chemii a základy mechanizace takže docela únavný den.Před základy mechanizace se mě Honza ptal jestli du do Penny: " Jo jdu, musím něco koupit sestře k svátku." "Já du taky tak pro mě zajdi a nebo na mě počkej." " Dobře, hned po škole?" "Jo."  Skončila škola, já jsem si šla odnést batoh s učením na pokoj a šla jsem čekat na Honzu. Čekala jsem u skříněk. Nemohla jsem se dočkat, až budeme zase spolu jen mi dva, nikdo jiný.Byla jsem tak natěšená, že ta malá chvilka než přišel mi přišla jako celá věčnost.Přišel ke skříňkám a usmál se na mě.Samozřejmě jsem mu ten úsměv opětovala, protože ten jeho úsměv je tak kouzelný, že je až hřích se neusmát jen z toho pohledu na něj. Za rohem intru, kde nás už spolu nikdo nemohl vidět mě chytil za ruku, byl to takový příjemný pocit.Pocit, že člověk není sám a má při sobě jinou osobu.Při cestě do Penny se mě Honza zeptal jak je to s tím čtvrtkem jak tady nebudu. "No to s Kristýnou pojedeme ráno autobusem do Příbrami, půjdeme se podívat na lidi ze školy a na učitele, taky půjdeme nakoupit nějaký ty dárky na Vánoce, protože já vůbec nic pro nikoho nemám, no a pak se půjdeme každá domů připravit na ten večer.Tam jede i intr na ten ohňostroj a  s ním by jsme se buď vrátily a nebo by jsme přespaly doma a jely až ráno." "Aha tak to jo." "Nechceš jet s námi?" " A víš co? Zrovna jsem o tom přemýšlel, že bych se tě na to zeptal jestli můžu." "Jo, jasně, že můžeš proč bys nemohl. Jenže si to musíš domluvit u rodičů, aby tě vůbec omluvili." "Já myslí, že s tím nebude problém." " Tak dobře, a kdyby to nevyšlo, což budu doufat, že ti to vyjde, tak se uvidíme večer tam." "Tak jo" Během toho co jsme se domlouvali jsme prošli Penny a já sestře koupila čokoládu co má ráda.Po cestě na intr jsme se furt drželi za ruce.Bylo to krásný mít poblíž sebe někoho komu se dal věřit. Těsně před bránou u školy se Honza zastavil. "Co se děje, že si se zastavil?" "Tohle se děje" Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Bylo to něco neskutečného, chvilkami jsem si myslela, že jsem vesnu a to všechno se mi zdá. Poté jsem ho znova políbila a už jsme šli zpátky na intr. Já celá šťastná, červená od toho jak jsem se červenala, když jsem byla s Honzou. "Co se ti stalo, že celá tak záříš? "

Kristýna věděla, že se mi Honza líbí, ale ne že s ním chodím." Ale nic viděla jsem se s Honzou." Kristýna se na mě jen usmála a řekla: "Aha." Druhý den jsem s Honzou měla chvíli tak jsem mu řekla, že jestli s námi chce jít musíme o nás říct Kristýně. Nadšený zrovna nebyl, ale ani nic nenamítal. "Dobře, takže jako že dneska pudem zase nakupovat a tam jí to řekneme?" "Tak jo.Počkám na vás u brány, aby to bylo větší překvapení." "Dobře tím lépe." Po škole jsme šli s Kristýnu nakupovat. U brány jsem čekala, že tam bude čekat Honza, ale nebyl tam." Kde je? Vždyť jsme byli domluvení!"Furt jsem se otáčela jestli se nevynoří někde za námi a Kristýna si toho všimla."Ty někoho čekáš?" "Ne, můžeme  normálně jít." Došli jsme ke sloupkům a on byl za nimi schovaný.Když jsme se blížily do té úrovně těch sloupků vynořil se, chytil mě kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a políbil. Kristýna na nás koukala co to má znamenat a pak z ní vylezlo: "Já jsem si to myslela, jsem vás viděla tenkrát jak se ti byl Martin omluvit. Akorát jsem si nebyla jistá." " A teď už si jistá si?" "Jo, teď už jo." Docela se mi ulevilo s vědomím, že o nás už někdo ví. Potom co jsme se vrátili jsme si šli každý po svým. Honza za Kryštofem, Martinem a Tadeášem. Tadeáš je spolubydlící Martina.Využil toho když tam jsou všichni tři jinak Tadeáš je pořád někde venku se svojí holkou a napsal mi abych za nim přišla nahoru, že ode mě něco potřebuje. "Co asi tak potřebuje?" Tak jsem šla. Zaklepala jsem a otevřel Honza. Kluci byli někde schovaný takže jsem je neviděla, Honza mě vtáhl k sobě na pokoj a vášnivě mě políbil a v tom jsem si všimla, že tam jsou i kluci. Říkala jsem si: " Co to krucinál má být." ale Honza mi obratem řekl: " Promiň já musel, když už to ví Kristýna tak ať to ví i kluci." "Jo v pohodě já jsem s tím i počítala, že dřív nebo později jim to budeš chtít říct." Kluci na nás koukali jak na zjevení a z ničeho nic v tom tichu zaznělo: "Jsi nám říkal, že máš holku, ale netušili jsme, že zrovna...." Samozřejmě, že to řekl Martin, od něj jsem i něco takového čekala. "To bys neřekl, že zrovna já co?" "No to neřekl." Řekl Tadeáš."Jo tak proto si mě za ní poslal aby jsem se jí omluvil. Na jinou by ses vykašlal, ale ona je to tvoje holka. Tak to jo to se ani nedivým." Po chvíli jsem se vrátila na pokoj za Kristýnou a ptá  se :"Co ti chtěl?" "Co by, chtěl o nás říct kluků." "Jak na to reagovali?" " Docela se divili, Prý jim Honza říkal, že s někým chodí, ale ne se mnou.