Proč??? Protože on!!!

13. Výlet

Je konec července a já s Honzou jsme jeli do Prahy do technického a zemědělského muzea což ode mě dostal k  Vánocům. Vybrali jsme si středu. Honza spal zase u nás kvůli tomu, že nám autobus jel v šest hodin. Vstávali jsme asi tak v půl páté, aby jsme se v klidu nasnídali, připravili se a došli na zastávku.Šli jsme čekat na zastávku ve Školní ulici, ta je od našeho domu vzdálená asi dvacet minut chůzí. Autobus přijel přesně na čas,čekali jsme jen asi patnáct minut. Cesta do Prahy trvá hodinu. Honza se v autobuse trochu prospal na mém rameni. Přijeli jsme tam a jelikož bylo asi tak pár minut po sedmé rozhodli jsme se nejet metrem, ale jít pěšky. Honzovi to nevadilo a mně osobně taky ne, aspoň jsme se prošli. Šli jsme po nábřeží, koukali na kolem projíždějící lodě a po cestě jsme se i zastavili na Karlově mostě. Koupil mi tam nádherný řetízek s přívěskem ve tvaru srdce. " Je vážně moc krásný, Děkuji" Jak jsme šli po tom nábřeží, až jsme přišli do Letenských sadů. Bylo asi nějakých devět hodin maximálně půl desátý a mi jsme si koupili jídlo a pití a  sedli na lavičku pod stromem. Asi po deseti minutách jsme už šli do těch muzeí. Nejprve jsme šli do toho technického, tam byly kola lokomotivy, auta, spotřebiče z dřívějších let, vesmír, chemie a jiné. Tam jsme byli nějaké dvě hodinky. Zemědělské muzeum je hned vedle technického muzea. Takže jsme tam byli hned. Tam měli více zajímavostí k našemu oboru. Tohle i Honzu bavilo, v technickém se spíše nudil.Tady byly traktory, stroje co používali naši předci, něco málo o zvířatech a jiné. Tam jsme se zdrželi déle, neboť se tam do toho Honza tak zažral, že jsem ho málem musela odlepovat.Vycházeli jsme asi tak kolem půl třetí.Měli jsme ještě mnoho času.Autobus nám jede až v šest takže jsem se šli podívat po okolí a v tom jsme se dostali ke stadionu. V tu chvíli jsem netušila, že to je AC Sparta Praha, to jsem zjistila až když jsme přišli blíž. Honza byl rád, že jsme tam šli, neboť Sparta je jeho nejoblíbenější fotbalový klub, což jsem ani nevěděla a jako náhodou můj taky. Zpátky na autobus jsme jeli metrem. Přijeli jsme tam a ani moc dlouho jsme nemuseli čekat. Asi po deseti možná dvaceti minutách přijel a jeli jsme domu. Doma jsme byli možná až tak v půl devátý, takže jsme se šli umýt a pomalu šli i spát, protože dnešní den byl docela vyčerpávající.