Nová éra Fairy tail!

Come to the Dark Side! - 1. část

Gajeel x Levy

,,Tak jakou práci..." Malá modrovlasá postavička stála před tabulí a pohupovala se na špičkách. Oči se jí najednou zastavily na papíře v ůrovni její hlavy:,, Ha, to bude to pravé, přesně pro mě..." Usmála se sama pro sebe a ruku natáhla k papíru.

,, Já věděla že si vybereš tuhle." Za pultem se na Levy usmívala bělovláska s tácem: ,, Dobře, napíšu si že sis ji vzala. Hodně štěstí!" Znovu se na ni zářivě usmála a pak už se vrátila ke své práci. Modrovláska strhla papír z tabule a šťastně se na něj ještě jednou zadívala. Poté se otočila na patě a už si to kráčela k východu, když ji zastavili jí známé hlasy.

,, Levyyy!!!! My tě ochráníme!! " Volali za ní dva chlapci a už se k ní blížili. ,, Ne, já to zvládnu sama. Přece jen je to jednoduchá práce a pro mě přímo stvořená. Je to hned ve vedlejším městě a žádné boje." Usmála se na oba a hned pokračovala k východu, aby ji už nezdržovali.

Když vyběhla z cechu, do očí ji uděřil jasný sluneční svit, a tak si oči zaclonila rukou. ,, Páni, dnes je opravdu hezky, radost pracovat." Poskočila si radostí a pokračovala směrem k nádraží. Keř, u kterého ještě před chvílí stála, se zatřásl a posunoval se za dívkou, která si toho nevšimla. Vždy, když se keř pohyboval, byly vidět dva páry nohou pod ním.

Když dívka i s keřem, který ji stále pronásledoval, došla k nádraží, tak Levy nastoupila do vlaku, který mířil do města Margaret. Keř se už nehnul a stál před vlakem, kousek od dveří vagónu. Vlak se poté rozjel a dívka cestou sledovala ubíhající krajinu.

Vlak zastavil a Levy vystoupila. Protáhla se a následně rozhlédla kolem sebe. ,, Páni, tohle je ale krásné město, když budu mít po práci čas, určitě se tu rozhlédnu. " Oči jí zářili jako malému dítěti o Vánocích. Po chvíli postávání na nástupišti se vydala hlouběji do města, k domu zákazníka.

,, Kdo je tam?" Ozval se hlas, tlumený zavřenými dveřmi, které oddělovaly Levy od vnitřku domu. ,, Jsem Levy McGarden z cechu Fairy Tail. Jsem tu kvůli žádosti, kterou jste nám poslal." Dveře se po chvíli ticha začaly s nesnesitelně nepříjemným skřípáním, způsobeném starými a rezavými panty, pootevírat. Za polootevřenými dveřmi se objevila hlava staršího muže. ,, Vy jste poslal tu žádost? " Zeptala se mile dívka a odpovědí se jí dostalo rychlé pokývnutí hlavou a otevření dveří dokořán. ,, Pojďte prosím dál, slečno McGarden." Řekl a rukou ukázal do vnitřku jeho domu.

Levy se lehce třásly ruce. měla strach, ale nevěděla co je špatně. Nejspíš jen byla nervózní, že není nikdo s ní, protože nikdy předtím nebyla na práci sama. I přes své myšlenky vešla do domu, dveře se za ní se skřípěním zavřely. Levy popošla více do hlubin domu a trochu nadskočila, když se za ní ozvaly kroky. ,, Nebojte se, já vám neublížím. Jen už v tomto domě žiju dlouhou dobu a začíná se rozpadat. Brzy se budu muset odstěhovat. " Usmál se na ní ten starý muž, z jeho pohledu vyzařovala vřelost a vlídnost. Levy stále neměla ponětí, z čeho je tak vystrašená.

Muž vešel do postranních dveří a po chvilce se začal opakovaně ozývat zvuk padající knihy. Levy vešla do místnosti za ním: ,, Jste v pořádku? Děje se něco? " Dívka s vlasy oblohy stála ve dveřík, pohled spočíval na muži klečícím v hromadě různých starých i nových knih a přehraboval se jimi. Vždy když si některou prohlídnul, zavrtěl hlavou a odhodil ji stranou. Pár z nich proletělo těsně kolem Levy.

,, Áá... Tady to je." Zvolal muž vítězoslavně, stále klečíc na zemi mezi knihami. ,, Pojďte sem, pojďte, pojďte... " Muž na ní mával rukou a oči měl upřené do vytvořené jámy knih, kam Levy ze své pozice neviděla. Přišla tedy k němu, zrovna když se muž začal zvedat. ,,Tato kniha, nemohu ji otevřít. Mám za to, že je zapečetěna. Dostal jsem ji od blízkého přítele, který bohužel tragicky zemřel pár hodin poté co mi ji předal... " Starec se na chvíly umlčel, a tak mohla zahlédnout zničený výraz v jeho zvrásčené tváři. Levy povzbudivě kývla a na muže se usmála. ,, Nebojte, já to zvládnu. " Muž se narovnal a vypadal, že mu Levy dala novou naději.

Poté se otočil a odkráčel ke vchodovým dveřím. ,, Promiňte, ale ještě si potřebuji něco zařídit ve městě, tak jestli mě omluvíte. Můžete zůstat v pracovně a v kuchyni jsou sušenky a ledový čaj, kdybyste měla chuť, nabídněte si." Po těchto slovech muž zmizel za dveřmi a Levy se vrátila ke knize. Aniž by ji nějak zkoumala, začala vymýšlet protikouzlo.

O pár hodin později:

,,Tak, to by mělo fungovat. ,, Usmála se sama pro sebe Levy, která stále klečela na zemi v opuštěném domě zákazníka, který se ještě nevrátil z města. ,, Až se vrátí, už bude moct zjistit, co mu přítel zanechal. Jsem ráda, že můžu takhle pomoct."

Když začala sesílat kouzlo, tak si knihu poprvé pořádně prohlédla. Byla to hodně stará kniha, měla tmavě rudé desky s černými ornamenty a nápisem hlásajícím "Temný Fénix". Páni, zajímavé jméno pro knihu, pomyslela si Levy. Když bylo kouzlo seslané, kolem knihy se utvořila temná aura. Dívka fascinovaně pohladila desky a prsty přejela přes černé rytiny. Pak rukou jemně uchopila roh knihy a otevřela ji.

Poslední co slyšela byl zvuk tříštícího se skla a křik. Křik hlasu, který moc dobře znala: ,, Levy!!! Néé... Neotvírej tu knihu!" Ale už bylo pozdě, jakmile dívka knihu otevřela, její temná aura se na ni přesunula. Modrovláska se v křečích sesula k zemi.

Byla ještě při vědomí, když před sebou uviděla drakobijcův vystrašený obličej: ,, Gajeele..." Slova, která jí vyšla z pusy, bylo spíše počeptání do větru. Poté už se ponořila do tmavé a tiché prázdnoty.

Poté, co Gajeel přibehl k Levy ležící na zemi, to co viděl ho úplně ochromilo. Černovlasému mladíkovi se naskytl pohled na třesoucí se tělo malé čarodějky a z pusy jí vytékal pramínek krve. Železný drakobijec, ohromený situací, nevěděl co dělat a jen zdrceně objímal dívku v jeho náručí, která se nepřestávala třást. Přišel moc pozdě, tato myšlenka mu stále létala hlavou.

Tak, tohle by bylo pro první část vše, doufám, že jestli to někdo čte, že bude pokračovat a že se mu to líbí. Brzy bude další část. Jestli teda tohle někdo čte tak koment nebo like, jestli by jste byli tak hodní. Chtěla bych vědět, jestli o takové povídky bude někdo stát. :DD