Nová éra Fairy tail!

Come to the Dark Side! - 2. část

Gajeel x Levy

     Najednou to ustalo, tělo Levy bezvládně leželo na zemi. Ani sebemenší pohyb nebo náznak života, krom přerušovaného a nepravidelného zvedání hrudníku, dýchala. Gajeel zkusil, jestli jí bije srdce, jen málo. To ho ještě více vyděsilo a už držel dívku v náručí a utíkal z domu. Rozhodl se, že kvůli jeho nemoci a Levyina vžezření, bude lepší, když poběží až do Magnolie, místo toho, aby jel vlakem. Sice to bude pro něj lehce vyčerpávající, ale pro modrovlásku v jeho náručí zvládne cokoliv. Celou cestu přemýšlel a trápil se tím, že mohl Levy včas varovat a zachránit. Doufal, že bude v pořádku. Určitě jí už konečně řeknu pravdu, to byla poslední myšlenka v jeho hlavě předtím, než vyběhl z města Margaret.

   Když Gajeel dorazil do Magnolie, byl už docela dost vyčerpaný. Nejspíš nevěděl, jak daleko jsou tyhle dvě města od sebe. Přesto nezpomalil, dokonce i nepatrně zrychlil své tempo. ,, Už jen kousek, Levy..." Zašeptal osobě v jeho náručí. Neopouštěla ho víra v to, že bude dívka v pořádku a přežije to. Celou cestu ji opatrně a ostražitě sledoval, jakoby se bál, že by mu mohla najednou zmizet, rozplynout se.

     Doběhl k cechu právě, když ven vycházela nějaká osoba. Jakmile vycházející spatřila Levy a železného drakobijce, rozeběhla se zpět do cechu se slzami v očích a volala: ,, Lidi, Levy... ona... " Ani to nedořekla a zhroutila se vzlykajíc k zemi. Pár dalších k ní přispěchalo a pomohli jí vstát. Vtom už do cechu vešel i zadýchaný Gajeel s Levy stále v jeho náručí. Mistr sedící na baru si všiml toho pozdvižení, ale než stačil něco říct, ujala se slova rudovláska v brnění: ,, Jete, sežeň Porlyushku, rychle. Gajeele, ty si odpočiň a Natsu, odnes Levy na ošetřovnu!" Hned co rozdala rozkazy, vrátila se k Lucy a odvedla ji k jednomu ze stolů.

     Jet odběhl směrem k lesu a Natsu si to zamířil k vyčerpanému drakobijci. ,, Ale no tak... tohle zvládnu sám, Salamandere. Nejsem slaboch, abych to nechal na někom jiným. " Ucukl, když Natsu natáhl ruce, aby od Gajeela Levy převzal. Po těch slovech se kolísavě vydal k ošetřovně. Pevný a odhodlaný výraz se usadil na jeho tváři. Levy je jen jeho, nikomu ji nedá, to bylo jeho rozhodnutí.

     Jakmile dívku opatrně položil na lůžko v bíle vymalované místnosti, sám se sesunul na židli vedle postele. Tvrdá slupka okolo Gajeelova srdce, jakoby pookřála, když se jeho rudé oči zaleskly a unikla osamocená slza.

      V tu chvíly se v místnosti objevil Mest společně s Jetem a Porlyushkou, která se ihned rozeběhla k Levy a začala konat. Zjišťovala životní funkce, jestli má nějaké zranění a začala míchat tekutou směs z bylinek, které si přinesla v brašně. Gajeel vše sledoval, už s drsňáckou tváří jako obvykle. Když se léčitelka zeptala, co se vlastně stalo, drakobijec vytáhl knihu zabalenou v látce a předal jí ji.

     ,, Měla za úkol odpečetit tuhle pitomou knihu. Když to udělala, kolem knihy se objevila tmavá aura. Chtěl jsem ji zastavit, ale... nestihl jsem to..." Svěsil hlavu a pokračoval." Otevřela tu knihu a ta aura se na ni přesunula. Potom se její tělo zmítalo v křečích a když to ustalo, hned jsem spěchal do cechu. " Dopověděl železný drakobijec a se svěšenou hlavou se odmlčel.

     ,, Je to moje chyba, měl jsem si to uvědomit dřív.... Ta kniha... vypadala jako jedna ze Zerefových knih..." Následovalo ticho po jeho slovech, jakoby každý přemýšlel nad tím, co právě slyšel. Těď už to dál v sobě Gajeel nedokázal dusit a jeho zatnutá pěst se změnila v železný sloup, který prorazil protější zeď.

     ,, Uklidni se, jestli chceš takhle vyvádět, tak si jdi hrát ven. Nepotřebuju u práce takového vznětlivce, jako jsi ty." Porlyushka se na něj naštvaně podívala, a když po chvilce sklopila hlavu, odešla dál od lůžka a položila knihu na stůl. ,, Já nikam nejdu! " Zavrčel potichu Gajeel pevným hlasem. Ruce složil do klína a pohled měl upřený na dívku ležící před ním.

     Tak tam seděl několik hodin, dokud Porlyushka nedokončila svou práci. Její hlas ho vytrhl z transu: ,,Tak, to je zatím vše, co pro ni mohu udělat. Jen musímě věřit a doufat, že se probudí. Životní funkce jsou v pořádku a dýchá už také pravidelně. Ale nemohu nic slíbit. Teď už je to jen na ní, jak se s tím popere. Zvlášť když ani nevíme, co se jí vlastně stalo." Odmlčela se a začala sklízet své věci zpět do brašny, ve které je sem přinesla. ,, Vrátím se během pár dnů, abych jí znovu dala tu léčivou směs a zkontrolovala ji. Kdyby se něco dělo, tak mě hned zavolejte! " S těmito slovy zmizela za dveřmi ošetřovny.

O tři dny později:

     Celé dny a noci seděl železný drakobijec u postele Levy. Ostatní členové cechu tam také chodili, nejčastěji Lucy. Ale nedokázala tam zůstat dlouho, pohled na její přítelkyni pro ní byl až moc zdrcující a po chvíly se rozbrečela, takže ji Natsu s Happym odvedli. Mirajane Gajeelovi nosila jídlo a říkala mu, že hlavně nesmí ztrácet víru a naději, nikdo z cechu. A že se Levy vrátí stejně, jako se jí a Elfmanovi vrátila Lisanna.

    Zrovna když Mira prováděla svou pravidelnou návštěvu, tak do místnosti vešla Porlyushka a hned zamířila ke stolu. Na ten položila svou brašnu a přešla k lůžku. ,,Tak jak to jde? " Zeptala se s neutrálním tónem a pohled upřela na přítomnou Mirajane. ,, Žádné pokroky. Celý čas, co jste tu nebyla, ne neprobudila ani nepohla." Starší dívka vypadala smutně a ruce měla spojené před tělem. ,, Jestli mě omluvíte, musím se vrátit do cechu." Při odchodu se ještě povzbudivě usmála na drakobijce, viditelně unaveného, a jeden úsměv věnovala i Porlyushce. ,, Nashle, Mirajane." Odpověděla zdvořile léčitelka a bělovlasá démonka zmizela za dveřmi vedoucími z ošetřovny.

     Porlyushka bez jakýhkoliv dalších slov vytáhla z brašny lahvičku s nazelenalým obsahem a i s tou se vrátila zpět k pacientce. Obsah lahvičky dívce nalila do šáčku nad její hlavou, ze kterého vedla trubička, která končila v dívčině předloktí. Poté prázdnou lahvičku uklidila zpět do své tašky, a tak tiše jako přišla i odešla.

     Gajeel zase zůstal v místnosti sám, jen s dívkou v bezvědomí. ,, Prosím, Levy. Prober se! " Jeho slova zůstala viset ve vzduchu, hlas měl nakřáplý a pod očima kruhy. ,, Vrať se mi. " Další osamocená slza utekla z rudého oka drakobijce. Ty stejné oči zaznamenaly jemný pohyb ruky. Levy se pohla, žije, pomyslel si Gajeel a na ústech se mu vykouzlil úsměv.

Tak tady je další část :D Už se dostáváme k hlavnímu ději :)