Nová éra Fairy tail!

Come to the Dark Side! - 16. část

Levy X Gajeel

     ,,Zabije tě to? Nebo potřebuji něco speciálního?" Zeptala se zaujatě Levy. ,,Tohle mě nemůže zabít, ani kdybych chtěl!" Zasmál se ironicky Gajeel. ,,Copak ti to ještě nedošlo?! Já jsem ŽELEZNÝ drakobijec, moje TĚLO je ze ŽELEZA!" ,,Tak jak tě tedy můžu sprovodit z povrchu zemského?! A nepokoušej se mě oklamat, poznám to a trest se ti líbit nebude!" Vyhrožoval Dark Fenix temným hlasem. ,,No, nikdy jsem o tom sám nepřemýšlel, nemám totiž sebevražedné sklony. I když tu byla jedna doba, kdy už jsem nechtěl žít. To odbíhám, můžeš zkusit různé možnosti a uvidíme, jestli z toho něco bude." Jeho rty se přetvořily do úšklebku.

     ,,Ty tedy sám sebe nabízíš na mučení? To jsi doopravdy úplně šílený, ale proč bych ti nevyhověl, že?!" Dívčina tvář se vítězoslavně znetvořila. Takový výraz se na Levyinu tvář nehodil, pomyslel si Gajeel smutně a přemohl vodu, která se mu hnala do očí, i přesto, že nechápal proč, nikdy se ještě takhle necítil. Dark Fenix natáhl dívčinu malou ruku obalenou černými plameny před sebe, prsty zaťaté v pěst. ,,Oheň by měl železo roztavit, nemyslíš?" Dodala a nebezpečně se přiblížila. ,,Moc sebou necukej, nebo budu nucen tě spoutat a to už by nebyla taková zábava." 

     Ruka obalená teplými plameny ho udeřila do břicha a Gajeel se zlomil v pase. Nečekal takovou bolest, tyhle plameny nebyly jako ty, které znal od Natsua, tyhle byly jiné, nebezpečnější, horší... Rozkašlal se a z pusy mu odletovaly spršky krve. Levy, vrať se mi... prosil dívku před ním ve své mysli. ,,Tak to nebylo až tak účinné, jak jsem očekával. A pokud tady budeš dělat tyhle psí kusy, nezbývá mi, než tě svázat." Jak Fenix řekl, tak také ihned provedl. Jemné ruce, dříve patřící usměvavé modrovlásce, ho pevně chytily a svázaly mu jeho silné paže za jeho zády k sobě. Poté Gajeela odvlekla kousek díl, ke stožáru, na kterém se vysoko ve vzduchu vlnila vlajka se znamením cechu Hades Claws, ke kterému drakobijce přivázala.

     ,,Tak to bychom měli, kde jsme to skončili?" Ušklíbl se Dark Fenix a vytáhl z opasku dva nože. ,,Neboj se, nejsou to jen tak ledajaké dýky, ale jsou samotného Titána Krona, který mi je daroval poté, co jsem se znovu zrodil v této podobě. Proto oplývají velice silnou magií, silnější než si můžeš jen představovat. Chceš menší ukázku?" Zachichotala se tmavá postava stojící před Gajeelem. Prosím, až se odsud ostatní dostanou v pořídku, pokud to má být můj konec, pomyslel si ještě drakobijec a připravil se na útok.

     I když nepatřil mezi ty, kteří se lehce vzdávají, bojovat s člověkem, kterého miloval i přesto, že to nebyla doopravdy ona, ho zraňovalo více jak tisíc proklatých nožů. Pokud nemůže být s ní, život pro něj neměl žádný smysl. Dark Fenix ho vytrhl z myšlenek, když ho jednou dýkou sekl do nohy, kde mu po ostří zůstala hluboká rána, ze které vycházelo až moc krve. Gajeel bolestně zaskučel, co to krucinál je za zbraně?! Připadal si jako by mu do nohy nalili kyselinu. Pot mu stékal po čele, když se snažil bolestí nekřičet. Až takovou radost nepříteli udělat nechtěl.

     ,,Že by to fungovalo? Skvělé!!" Na dívčině obličeji se objevil nepěkný úšklebek a druhým nožem se ohnal po drakobijcově rameni, které zasáhl a zůstala tam další ošklivě rozevřená díra do masa.  Gajeel už to dále nevydržel a zařval z plných plic. Nohu už skoro necítil a ten sžíravý pocit kyseliny se mu rozlévat do celého těla. ,,Aha, vypadá to, že ostří jsou napuštěná jedem... No což, fungují!" Protivník se díval dolů, na drakobijcovu nohu, kde rána po noži začínala nepřirozeně zelenat a tvořila se tam černá pěna. Proto to tak bolí, pomyslel si s uchechtnutím, ten jed je doopravdy silný. Další rána by pro něj mohla být zároveň i poslední...

,,Gajeele!!!" Uslyšel najednou bolestný jekot. Ten hlas, ten hlas ho pronásledoval v těch nejkrásnějších snech. Zvedl vyčerpaně hlavu a uviděl, jak k němu běží Levy... Aler počkat, zamyslel se, jak by tu mohla být, když ji ovládá Dark Fenix. Nejspíš už má z bolesti a jedu halucinace. Nechtěl, ale zamrkal. Levy zmizela, byla to přeci jenom jeho divoká představivost. Otočil pohled zpátky na protivníka. Napřahoval obě ruce s dýkami. Je to tady, rozluč se s životem Gajeele, za moc nestál...Proběhlo mu ještě hlavou a pevně sevřel víčka, vyčkávajíc na to, jaký to bude pocit, umírat...

.

.

.

.

.

Tak jo, musím se zase omluvit, nějak se mi vše vykouřilo z hlavy, ale jsem zpět a už to i dodělám, jestli to teda ještě někdo čte po tak dlouhé době nečinnosti. :D Tak připomínky a naštvané rozčilení pište do komentů, zasloužím si to :D