Nová éra Fairy tail!

Come to the Dark Side! - 15. část

Mirajane X Charon

     Blesky sršely k zemi a vše, do čeho narazily, se rozletělo na mnoho kousků. ,,Už teď jsi mrtvá, démonko!"Zahřměl mužský hlas. S tím vyrazil nepřítel proti dívce, nemusel se ani příliš přiblížit a střílel po ní blesky. Mirajane se snažila jakkoliv bránit, ale několik útoků ji stejně zasáhlo a jejich síla ji odmrštila k zemi. Po několika takových útocích se zmučeně choulila v prachu. Měla několik tržných ran a na mnoha místech měla spálenou kůži. Pokusila se vstát, ale marně. Její pravý kotník totiž utrpěl dost velká zranění a už ji neunesl. Každý její pokus skončil tím, že se zhroutila zpátky do prachu. Nakonec to vzdala a zůstala bezmocně ležet.

     ,,Víš, co je na tomto bji nejvtipnější?!" Odmlčel se muž a prohlížel si svou hůl, která se leskla i přes to, že nebe bylo zatažené. ,,Né?? To, že sis vůbec myslela že mě porazíš." Mocně se zachechtal a nadechl se k další větě. ,,A mám další zábavnou informaci... Víš, že já získávám sílu stejně jako ty? Že ji vcucnu?" Zase se škodolibě zasmál a přešel blíž k Mirajane. 

     ,,A teď můžeš hádat, co udělám s tebou. Takovou výhru si přeci nemohu nechat ujít." Dívka bojestně zasyčela, když se jí Lightning Warrior dotkl. ,,Ale copak? Bolí to snad?" Ušklíbl se. ,,Už nebudu plýtvat časem. Ne na takovou mušku, jako jsi ty!" Ruku položil na její paži, v ten moment začal zářit a světlo se přesunulo i na Mirajane. Ta bolestí začala ječet.

     Chvíly bylo to světlo oslňující, ale poté začalo pomalu ustupovat a odhalilo jen jednu osobu. Po usměvavé a oddané člence cechu Fairy Tail se slehla zem. Lightning Warrior se zlověstně zasmál, postavil se a rozpřáhl ruce. ,,Tolik síly..." Vítězoslavně zvolal. Potom se vydal pryč z louky, mračna se schovala a nechala průchod hřejivým paprskům slunce. 

     Najednou klesl lehkovážný nepřítel na kolena. ,,Co- Co se to děje?!" Zmateně zakoktal. Záře se vrátila a Lightning začal řvát z plných plic, když v tom se ozval ženský hlas. ,,Myslel sis snad, že takhle opustím mou rodinu a přátele? Že jsem tak slabá, abys mě pohltil?? To jsi se šeredně spletl, chlapečku. A za to... chci JÁ TVOJÍ sílu!" Byla to 100% démoní Mirajane. Když světlo podruhé opadlo, dívka ležela v prachu zmožená vším, co teď zažila, ale na tváři jí držel lehký úsměv. Popáleniny a rány ji štípaly, ale věděla, že se musí dostat ke svým přátelům.

     Pomalu se tedy zvedla na nohy, ignorujíc všechnu bolest, jež jí prostupovala tělem. Když už stála, vydala se belhavým krokem směrem, odkud si matně pamatovala, že se sem dostali. Všechnu váhu se snažila při chůzi soustřeďovat na relativně zdravou nohu. S každým krokem bolestně zaskuhrala a pomalu jí docházeli síly, když v tom před sebou spatřila konečně svůj cíl, budovu temného cechu Hades claws. ,,Už jen kousek." Zamumlala vyčerpaně.

     Když se dostala až k sídlu, slunce už pomalu zapadalo za obzor. Vkročila postranními dveřmi dovnitř a zrak jí padl na známé dívčí tělo opřené o stěnu. ,,Juvie?!" Pronesla, jak nejhlasitěji dokázala a snažila se k přítelkyni co nejrychleji dostat. ,,Juvie! Juvie!? Co se stalo? No tak... Jsi vzhůru? Slyšíš mě? Prosím... Juvie!" Koktala sekaně a se slzami v očích třísla s dívčiným tělem. Myslíc na nejhorší možný scénář se začala rozhlížet po protivníkovi. Nakonec si všimla druhé dívky, která ležela bezvládně na zemi v kaluži vody. ,,Mira-jane?" Ozvalo se slabě a tázaná hned otočila hlavu na svou kamarádku. Modrovlasá dívka na démonku upírala usměvavé oči plné slz.

.

.

.

.

.

Tak tady je další kapitola, doufám, že se líbí, kdyžtak dejte vědět do komentů jakékoliv připomínky ;) :D