SPY

Musím ho zabít.....?

Harry:

Jako každé ráno jsem se dostavil do své kanceláře, kde jsem pracoval jako tajný agent CIA. Asi si říkáte, že je to super práce. Jo, je to super práce, až na to, kdy vás chce celý svět zabít a tak. Do práce jsem přišel dřív a ještě než jsem si stačil sednou za svůj stůl, do kanclíku mi vtrhl šéf s tím, že mám jít k němu. Začal jsem se klepat, protože byl o dvacet let starší a asi o tři hlavy vyšší než já. Šel z něj respekt. Vešli jsme do jeho kanceláře a já se posadil, stejně jako on. „Takže Harry. Koukal jsem se na tvoji složku a máš zatím nejvíce vyřešených případů. To je úspěšné, na to, že ti je jen jednadvacet." „Díky pane. Velice si toho vážím." Šéf mi podal složku a já se na ni koukl. „Tohle je tvůj případ." Prohlížel jsem si fotky toho nejvíc sexy kluka pod sluncem. Zamiloval jsem se do něj. Ze zasnění mě vytrhl až hlas pana Bakerse - mého šéfa. „Harry, musíš ho zabít, takže se na něj tak zaláskovaně nekoukej a udělej to rychle." Zahanbeně jsem se na něj koukl. Netajil jsem se tím, že jsem gay a nikomu to tady nevadilo. „Ehm..... Dobře a kdo to je?" Pan Bakers přikývl a spustil. „Jmenuje se Louis Tomlinson a je to tajný agent MI6. Rozhodnutí přišlo shora, nijak to neovlivním, i kdyby byl sebekrásnější a ty zamilovaný, nic s tím neudělám. Skus nad ním nepřemýšlet, jako na potenciálním příteli, ale jako na dalším člověku, kterého musíš zabít." Povzdechl jsem si, ale přikývl. Nechci ho zabít. To vážně ne, ale co se dá dělat? Jsem nájemný vrah, který pracuje pro monarchii. Musím to udělat!

Ve stejnou dobu:

Louis:

Přišel jsem do práce a rovnou si to mířil k šefové. Jmenuje se Dita Margilletty, ale pro všechny je to paní D. Na stole jsem našel složku. I s tou složkou jsem si to mířil k paní D. Neklepal jsem. „Louisi, co potřebuješ?" Sedl jsem si do pohodlného křesla naproti ní. „Co je to za složku?" Byl jsem nervozní a naštvaný. Nechci jít zase do terénu. Mám mít dovolenou. „Toho agenta máš zabít." Vytřeštil jsem oči. „Jak jako zabít a jakého agenta?" Paní D. Mi pokynula na složku, kterou jsem následně otevřel. Vypadli na mě fotky toho nejdokonalejšího kluka. Bože ten je tak sexy. Ty jeho kudrlinky a sexy výraz. Lidi, zamiloval jsem se. Paní D. Se na mě koukala a něco říkala. Nevnímal jsem jí. Představoval jsem si, jak se pode mnou kroutí nebo já pod ním. To by bylo něco. „Louisi, posloucháš mě? Říkala jsem, že se mu musíš vmísit do života a snažit se s ním navázat kontakt. Máš na to tři měsíce. Víc ne." Přikývl jsem, i když jsem si nebyl tak moc jistý, jestli ho dokážu zabít. Paní D. Se na mě koukala a usmála se. Zvedl jsem se a chtěl odejít, jenže mě ještě zastavila. „Louisi, začínáš dnes." Otočil jsem se na ni a přikývl. „Jak můžu vědět, že o mě neví?" Ano to mi vrtalo hlavou. Pracuje přece pro CIA, tam ví snad i to, kdy si královna pobryndá svetřík nebo kdy si kdo na planetě prdne. „CIA neví všechno. A co by o tobě zjistil? Nevystavuješ se nikde." To je zase taky pravda, ale jistý jsem si tím nebyl. Nicméně jsem přikývl a odešel z jejího kanclíku. Zastavil jsem se u výtahu a čekal až přijede. Musím si promyslet nějaký plán, jak ho dostanu.

Harry:

Asi to nezvládnu. Ten kluk je božskej a já ho musím zabít? To ani omylem. „Harolde, posloucháš mě?" „Ehm... Ne, co jste říkal, pane?" Pan Bakers si povzdychl, protřel si kořen nosu a pak se na mě koukl. „Začínáš dnes. Dostaň se mu do života. Pokud chceš vědět, jestli tě pozná, tak ne. Jsme CIA, proboha. Mimochodem, máš na to tři měsíce. Ani o den déle. Pokud úkol nesplníš, udělá to někdo za tebe. Zabije jak jeho, tak tebe. Mysli na to." To si dělá prdel? Panebože. Proč zrovna já jsem si musel vybrat takovou práci. Ach ano, já si ji nevybral. To ona si vybrala mě.

Jsem v přízemí a kývnu na Marca, sekuriťáka za pultíkem. Taky mi mávne a já opustím budovu CIA, která je zamaskovaná, jako makléřská firma. Neříkám, že žádní makléři tady nepracují, to ne. Je jich tady dokonce spoustu, ale já mezi ně nepatřím. Nasedl jsem do svého Rollse a vyjel vstříc mému skromnému bytečku. Nepotřebuju ukazovat kolik mám nebo nemám peněz. Žiju si dobře a navíc, musí to vypadat, že jsem makléř. Už tak mám Rolls Royce a to většinou makléři nemají.

Louis:

Bože, proč ho musím zabíjet? Vypadá roztomile. Nicméně, teď se musím připravit a nějak se dopravit domů. Dneska mám auto v servisu, tak nějak jsem ho při poslední honičce rozbil. Tak asi zase pojedu hromadnou. Konečně jsem se došoural k zastávce a najednou u mě zastavil božský Rolls Royce. Někdo stáhl okýnko a vyklonil se ven. „Chceš svést?" Bože, to je on. Ta kudrnatá hlava, ty zářivé zelené oči a ten božský hlas. „Slyšíš mě? Jo, ty, chceš svést?" Řekl ještě svůdněji a ke konci na mě mrknul. Asi rozteču. Přikývl jsem. „Tak si pojď nasednout." Oběhl jsem auto a sedl si na místo spolujezdce. „Díky, mimochodem, jsem Louis." Lehce jsem se na něj usmál a podal mu ruku. Přijal ji a rychle se na mě koukl, než zase vrátil pohled zpět na vozovku. „Já jsem Harry. Nemáš vůbec za co. Kam to bude?" Zeptal se zase svůdně. Och, klidně k tobě do postele.

Poznámka autorek:

Nazdárek, přidáváme další díl a chceme nějaký ohlas ;-) Takže hvězdičkujte, čtěte a pište komentáře. Zatím se mějte DXS :-*