SPY

Nový život

Harry:

Koukal jsem se na Louise. Pročítal si dál papíry a snad i plakal, ale rychle setřel slzy a snažil se dělat jako že nic. Ale já jsem to na něm hned poznal, jsem přece Harry Styles, pro boha. "Loui, copak je?" Pohladil jsem ho po ruce a lehce jsem se zamračil, když nijak nereagoval. "Prosím mluv semnou." Zase jsem šeptnul. Louis se na mě konečně podíval a povzdechl si. Oči se mu leskly a mě ho bylo strašně líto. Přitáhl jsem si ho do objetí a lehce ho k sobě přimáčkl. V tuhle chvíli mě nic lepšího nenapadlo. "Šššš, neplakej. To bude dobrý zlatíčko." Lehce jsem ho líbnul do vlásků a šeptal mu uklidňující slova. "Nemusíš o tom mluvit." Ujistil jsem ho, i když jsem zoufale chtěl vědět, proč je tak smutný. Loui se odtáhl a setřel si slzy. Podal jsem mu kapesník a on si setřel mokré tváře. "Zamokřil jsem ti košili." Uchechtl se a já se koukl na celkem slušně mokrý oděv. "No, to uschne." Usmál jsem se na něj a on lehce přikývl.

Ve vzduchu jsme byli už hodinu a já se tak moc těším do postele. V noci jsem toho nenaspal moc a ano, nemám rád létání. No co? Louis se celou dobu koukal z okínka a přemýšlel nad svýma věcma. "Harry?" Vytrhl mě z mých myšlenek a já jsem se na něj jenom kouknul a lehce jsem se usmál. "Ano, Lou?" Louis vydechl všechen vzduch a koukl se na své ruce. "Chci ti říct, co se mi stalo a co mě tak rozrušilo." "Lou, nemusíš mi to říkat." Louis si povzdechl a přikývl. "Ale musím, jsme manželé, i když jsme neměli svatbu, ale jsme. A ty to musíš vědět." Lehce jsem přikývl a vyčkával co z něj vypadne. "Fajn, ehm... jak jsi se asi dočetl v té složce, měl jsem vážný vztah. Jmenoval se Patrick, byli jsme zasnoubení. Byl to můj kolega a já ho tak moc miloval. Pomohl mi, když má rodina .... ehm... zemřela. Znovu jsem byl šťastný. Když jsme se cítili připravení, Patrick mě požádal o ruku a za dva měsíce měla být svatba. Hrdě jsem nosil prstýnek a byl jsem rád, že to nikomu v práci nevadí. Jenže asi dva týdny před svatbou ho poslali do Ruska. Celou dobu jsme byli oba dva proti, ale museli jsme na to přistoupit. Zaručili se nám, že se mu nic nestane. Jenže stalo. Prý nějaké komplikace, se kterými nepočítali. Poslali ho na popravu! Zemřel a mě se zase rozpadl svět. Poslali ho o skoro deset dní později. Pohřbili ho v den naší svatby. Od té doby jsem se s nikým moc nebavil. Zničili mi můj svět, mou lásku zabili. Svou práci nesnáším. V tu chvíli, kdy mi předávali složenou vlajku protože jsem byl jeho jediná blízká osoba, jsem je chtěl všechny zabít. Zničit celou organizaci MI6 a odjet někam daleko. Jsou to už dva roky a já jsem se snažil zapomenout, jenže, když jsi četl ty papíry a jeho jméno, všechno se to vrátilo a připadá mi, jako by to bylo včera, co mi říkal, že všechno bude v pořádku a že se jistě vrátí. Ano, vrátil se." Louis plakal a já také. Bylo mi ho tak moc líto.

Louis:

Všechno jsem to Harrymu řekl. Musel jsem. "Teď jsme manželé a neměli by jsme před sebou mít tajnosti." Dodal jsem a lehl si na jeho rameno. "Už se ti nic takového nestane, slibuji." Lehce jsem přikývl, ale věděl jsem, že to jsou jen plané řeči. A jak to můžu vědět? To samé říkal Patrick a přivezli ho nohama napřed. Jak krutý svět může ještě být? S touto myšlenkou jsem zavřel oči a usínal na rameni mého manžela.

"Tonny? Lásko, musíme vstávat. Jsme doma." Někdo semnou začal cloumat a já se rychle vymrštil do sedu. "Cože? Ehm.... Už jsme doma?" Harry se na mě koukal a přikývl. Za ním stál steward a čekal, až se zvednu a odejdu. "Pojď. Čeká na nás auto." Přikývl jsem a vzal si svou tašku. Rozloučili jsme se a prchali přes letištní halu k taxíku. A proč prchali? Myslím, že jsme víc hledaní než nějací teroristi nebo uprchlíci. Nasedli jsme do taxíku a plynulou italštinou jsem nadiktoval naši novou adresu. Taxikář se jenom uculil a vyjel do blažené Florencie. Koukal jsem se z okínka a užíval si výhled. Byla to nádhera. Taxikář zastavil před celkem velkou vilkou a Harry mu podal pár bankovek. Vystoupili jsme a oba otevřeli pusy. Harry vytáhl z obálky klíče a odemkl malou branku. Vešli jsme a já obdivoval tu nádheru. Velká zahrada, přájemné teplo a klidné okolí. Harry s těží odemkl i náš dům a když jsme vešli dovnitř nevěřili jsme vlastním očím. Jestli to doteď byla krása, tohle byl luxus? Prostě něco dokonalého a jen naše. "Tak jak se ti tady líbí, lásko?" Otočil se na mě Harry a culil se. Přišel až ke mě a naklonil se k mému uchu. "Co jít vyzkoušet ložnici?" Zašeptal a lehce mě zkousl do ucha. Vzdychl jsem a Hazz se usmál. "Hmm, tohle beru jako ano." Zmáčkl mi zadek a políbil.