SPY

Jedině on a jedině s ním!

Louis:

O měsíc později:

V práci je to zatím lážo plážo. Žádný shon, nic.  Sem tam prozkouším nějakého studenta, ale jinak pohoda. Pod mým velením je několik dizertačních prací, ve škole to na mě zkoušelo nespočet studentek a dokonce i jedna profesorka se mě snažila políbit a dostat. Kdyby jen věděli. Před hodinou jsem se vratíl domů z práce a nyní sedím v pracovně a ukusuju sandwich s ani nevím čím. Sedím takhle už notnou chvíli a zezdola slyším tlumené zvuky. Potichu se vkradu ke schodům, kde si sednu a poslouchám. Harry. S někým mluví a celkem dost se směje. Asi si myslí, že nejsem doma. Zaslechnu jen kousek, ale i to mi stačí. "Jo v klidu. Neřekl jsem mu to, jsi upadl? Ne jasně, neboj se, nedozví se to. Alespoň ne teď. Řeknu mu to, ale to má čas. Nepřijde na nás." Zbytek jsem nepotřeboval slyšet. Postavil jsem se a vyběhl z domu. Probíhal jsem mezitím kolem něj, toho lháře a plakal. Něco na mě křičel, ale já ho neposlouchal. "Loui! Zastav!" Zaslechl jsem za sebou.

Byl jsem udýchaný a doběhl jsem ani nevím kam. Bylo mi zle a točila se mi hlava. Všechno jsem viděl rozmazaně. Zastavil jsem se a popadal dech. Dusil jsem se, držel jsem se za bok, který mě šíleně bolel. Nohy jsem měl v jednom ohni a kompletně celý jsem se motal. Najednou jsem zavrávoral a pak byla jen tma.

Harry:

S Liamem jsme projednávali naši další schůzku ohledně svatby, když zeshora jsem zaslechl kroky a následné běžení po schodech dolů. Louis! Jak to, že je doma? Proboha, určitě slyšel náš rozhovor a vyložil si ho špatně, protože běžel pryč a plakal. Co jsem to zase vyvedl. Rozeběhl jsem se za ním a křičel na něj, ale on přidával a přidával. "Loui! Zastav!" Volal jsem za ním, ale nic. Už jsem nemohl, ale překonal jsem pálení nohou a to, že mi docházel kyslík. Koukl jsem se a všiml si v dálce ležícího těla. Louis. Přidal jsem, ani nevím jak je to možné, ale zrychlil jsem na maximum a za chvíli byl u něj. Byl bledý, klepal se a na nic nereagoval. Z posledních sil jsem ho zvedl do náruče, nebyl nijak těžký, a odnesl ho domů.

Položil jsem ho do postele a sedl si k němu. Pohladil jsem ho a jemu se zatřepaly víčka. "Loui?" Zašeptal jsem. Otevřel oči a koukal na mě. Zlověstně a znechuceně. "Loui, prosím, nech si to vysvětlit." "Ne, nemáme si co vysvětlovat. Všechno jsem slyšel." "No tak to asi těžko." "Oh, vážně? Kdo to je? Moc dobře si vzpomínám na náš rozhovor před měsícem. Proč jsi se mě ptal jestli bych tě zabil, kdyby jsi mě podvedl? Hmm? Už mi to je všechno jasný. Jak dlouho to trvá?" "Nic netrvá. Nech si to vysvětlit, prosím." "Máš pět minut, nic víc a snaž se, aby to bylo alespoň věrohodné." Zavřčel na mě. "Jen si musím zavolat a pak ti něco ukázat, ale prosím, dej mi víc času." Louis se na mě opět nenávistně koukl a pak kývl. "Do večera. Víc ne a nepřej si mě zase naštvat!" Zavrčel a zvedl se z postele. Zatočila se mu zase hlava a on spadl do měkkých peřin. "Lež." Svou ruku vytrhl z té mé a otočil se ke mě zády. Ach jo.

Louis:

Ano byl jsem naštvaný, ale chtěl jsem slyšet jeho vysvětlení. Harry někam odešel a ani jsem nechtěl vědět kam. Bylo mi to jedno. Doufám, že dostanu vysvětlení a on mi odejde ze života. Podvodníky nechci a nemám rád. Zavrtal jsem se do polštáře a vdechoval vůni, která z něj kypěla. Vůni Harryho, mé lásky a zrádce. Rozplakal jsem se, ale to je snad pochopitelné, ne? On mě podvádí, bůch ví jak dlouho a myslí si, že na to nepřijdu? Tak to se šeredně zmílil. Zase mě rozbolela hlava a oči se mi klížili. Najednou jsem se přetočil na druhý bok a usnul.

Probudil jsem se s divným pocitem, jako by na mě někdo zíral. Otevřel jsem oči a jak jinak. Mé tušení bylo zprávné. Koukal na mě Harry. Koukl jsem se z okna a všiml si, že je večer. "Ehm... Myslím, že tvůj čas vypršel. Chchi vysvětlení. Okamžitě." Harry přikývl a natáhl ke mě ruku. "Nic ti neudělám, ale budeš muset jít semnou." Nechtěl jsem, ale přece jen ho pořád miluju a tak jsem vzal jeho ruku a šli jsme na zahrdu.

Harry:

Vyběhl jsem z ložnice až na zahradu, kde mě Louis neuslyší a volal Liamovi. "Co se stalo?"

"Li, máme problém. Louis mě slyšel, jak se s tebou domlouvám a myslí si, že ho podvádím. Naše připravy se budou muset uspíšit."

"No dobře a do kdy?"

"Do večera. Myslím, že šel spát, ale musí to být dneska, jinak mě zabije a vykopne z domu."

"Ok, nachystám to. Za dvacet minut se vším přijedu, snad už to je hotové."

"Taky doufám, díky moc, Li."

"Není za co. Tak zatím."

Liam to položil a mě nezbývalo nic jiného, než čekat. Na zahradě jsem zatím nachystal stůl a židle a taky světýlka, které jsem dneska koupil. Za necělých dvacet minut přijel Liam a přivezl vše na čem jsme se domluvili. Liam začal všechno vykládat z auta a já chystat na zahradu.

Vše bylo nychystáno a Louis stále spal. Liama jsem poslal domů, že mu pak dám vědět. Vyběhl jsem schody do náší ložnice a posadil se do křesla. Po chvíli se Louis ošíval a nakonec otevřel oči. Koukl na mě a pak z okna. "Ehm... Myslím, že tvůj čas vypršel. Chci vysvětlení. Okamžitě." Přikývl jsem a natáhl k němu ruku. Nevěřícně se na mě koukl a dodal jsem: "Nic ti neudělám, ale budeš muset jít semnou." Očividně nechtěl, ale nakonec se chytil mé ruky a zvedl se.

Došli jsme až na zahradu, kde jsem Louise posadil do křesla a sedl si naproti němu. "Tak spusť." Houkl na mě a podepřel si hlavu rukou. Odkašlal jsem si a zase se postavil. "Louisi, vím, že si myslíš, že tě podvádím, ale ten s kým jsem mluvil byl Liam. Jo, zní to divně, ale opravdu s ním nic nemám. Miluju jenom tebe, musíš mi věřit." "No tak to by stačilo. Chtěl jsem vysvětlení a ne tohle." Křikl na mě a postavl se, že zase půjde. "Louisi, prosím." Klekl jsem si a počkal až se Loui otočí. Když se otáčel, stihl jsem zapojit světýlka a všechno se rozsvítilo. Byla to nádhera. Louis se na mě podíval a dal si ruce před pusu. "Louisi, vím, že si myslíš, že tě podvádím, ale není to pravda. Protě jsem to měl naplánované, teda až na ten dnešek. Chtěl jsem to udělat až na naše výročí, které je za měsíc, ale nedal jsi mi na vybranou. Raději tě požádám o ruku teď než za měsíc, kdy by jsme nemuseli být ani spolu. A já už nechci být bez tebe. Nikdy. Jsi moje láska, moje všechno. Takže se tě ptám Louisi Williame Tomlinsone vezměš si mě za muže? Myslím oficiálně." Louis si klekl ke mě a začal plakat. Zase. "Ano, vezmu si tě, ano." Zamumlal a přisál se mi na rty. "Jsem rád, že se všechno vyjasnilo." Houkl na mě a pak mě objal. "To já taky." Lehce jsem ho od sebe odtáhl a vzal si jeho ruku, na kterou jsem mu navlékl prsten.

Poznámka autorek:

Zdarec, omlouváme se lidičky, ale vlezlo nám do toho hodně věcí. Zkoušky ve škole, stěhování. Jo zase. Ale teď je to trochu těžší, protože nebydlíme společně, ale každá jinde. Další a poslední díl bude snad co nejdříve. DXS :-*