Argent Sister /Teen Wolf/

9. Kapitola

Oke, tohle je speciál za 500 přečtení :). Je to boží, že jste mě přesvědčili že tahle story není na houby :D a díky za vaše podpořívé (tvořím vlastní slova :P) komentáře :D

Zajímalo by mě jestli jsem koukala stejně divně a vykuleně jako táta. On se naprosto změnil. Vypadal jinak. Unaveně, ale zároveň pořád vzbuzoval lovcovskou autoritu.

Neměla jsem nejmenší tušení co mám dělat. Asi bych měla něco říct. A nebo... raději to nechám na něm. Sebrala jsem svojí čelist z Číny a nechala jí u jen pár centimetrů od mé pusy.

,,T-t..." Snažila jsem se ze sebe vykoktat, ale vůbec mi to nešlo. Ale nemusela jsem nic říkat. Táta ke mě rychle přešel a stiskl mě v náručí. Velmi zadušující, jako obvykle. Omotala jsem si ruce kolem jeho krku a taky ho pevně stiskla. Teď jsem se nemohla udržet a spustila jsem příval slz. Tekly mi po tvářích jako dva vodopády a pálily mě na tvářích. Sakra to snad není možné. Nemůžu, ne teď. opravdu nechci upálit svého otce když ho objímám.

Zavřela jsem pevně oči a soustředila se abych se uklidnila. Bylo to nehorázně namáhavé, ale zvládla jsem to. Moje slzy byly teď vlažné a stékaly po otcově kožené bundě.

Nic jsme neříkali, jen si navzájem plakali do ramenou. Proti mě stála Lydie a dojemně se usmívala. Úsměv jsem jí oplatila.

Najednou jsem ovšem v zádech ucítila bodavou bolest a sesunula jsem se na zem. Nevím co to bylo, ale typuji koňské sedativum, nebo tak něco nehorázně silného.

Otevřela jsem oči. Ale moc jsem toho neviděla, můj pohled byl zakalený. Přerývaně jsem dýchala. Ležela jsem na gauči. Ten jsem rozeznat dokázala. Ale nabyl Scottův. Nějaký cizí. Páchl zatuchlinou, ale zároveň jako nějaký moderní obchod. Divný.

Rachle jsem mrkala abych mohla zaostřit kde to vlastně jsem. Velké sloupy, velký stůl, skleněný stolek přede mnou a točité schodiště. Asi nějaký byt. Ale vypadal spíš jako nějaké divné skladiště. Chtěla jsem se posadil, ale bolely mě záda. Zvládla jsem se jenom velmi neelegantně skulit na zem a praštit se do ramene.

,,Au." Zasténala jsem. Naštěstí moje druhá ruka byla dost silná, aby přemohla sedativa a pomohla mi vyškrábat se nahoru. Usadila jsem se na gauč a hlavou se opřela o opěrku.

,,Je tu někdo?" Zahulákala jsem, ale hned jsem toho litovala, protože v cizím prostředí bych neměla upozorňovat na to, že jsem vzhůru nebo v tom horším případě, že žiju. Ale nepřipadalo mi to tu moc nebezpečné. Ozvaly se hlasy a na druhé konci místnosti se otevřely dveře. Vypadaly opravdu jako od skladiště. Uviděla jsem několik postav, asi pět. Jednu jsem poznala. Lydii. Zamžourala jsem protože mi do očí začalo svítit ostré světlo.

,,Skvělé je vzhůru. Argente ty zůstaň raději tady." Nějaký cizí hlas. Pane bože, kolik lidí takhle parta vlastně čítá.

Rozsvítilo se a já jsem konečně mohla na všechny vidět. Scott, Stiles, Lydie, můj táta a někdo cizí. Tmavé vlasy, strniště, mohutná postava. Derek. Blesklo mi hlavou. Přesně tak ho popisovala Allison. ,,Já jsem Derek." Představil se. Ha, myslela jsem si to.

,,A tohle je můj byt." Aha, podivím co bydlí ve skladišti. O tom se Allison nezmínila.

,,Tati co se to děje?" Vyhrkla jsem zoufale. Byla bych vyskočila, ale všechno mě bolelo a byla jsem unavená. Ano, teď jsem se se vším zaměřovala na otce, už ne na Scotta.

,,Dostala jsi záchvat a zapálila jsi Scottovi obývák." řekl nakonec. Aha. A teď jsem si všimla jak mám popálenou tvář. Zamrazilo mě to. Tohle nebylo zrovna příjemné přivítání.

,,Ale jak to, vždyť jsem se ovládla. Pamatuju si to." Namítla jsem. Táta sklopil oči.

,,Asi jsi měla halucinace Chris." Chris? Tak mi neřekl už hodně dlouho. Nával pocitů se vrátila a s ním i teplota. Už to tu bylo zase.