Argent Sister /Teen Wolf/

10. Kapitola

,,V čem přesně máš problémy?" Zaptal se mě ten veterinář když mi svítiol baterkou do očí. Už jsem zjistila, že je trochu víc než jen veterinář. Druid atd... a jmenuje se Deaton.

,,No vlastně ani nevím. Nemůžete to trošičku upřesnit."

,,Kdy se přeměňuješ."

Prokřupala jsem si prsty. Nervozita. Ale tohle jim opravdu nechci říct. To bych pak neměla v rukávu žádná esa. Ale co. Jak už jsem jednou řekla, musí mi věřit.

,,S velkým návalem pocitů. Nejčastěji je to hněv a smutek vysvětlovala jsem mu." Deaton pokýval hlavou ze strany na stranu a věnoval mašemu publiku neurčitelný pohled.

,,A v čem přesně tkví tvá proměna." Zeptal se mě. Ha, se mohl zeptat Scott a nebo Stilese a nebo rovnou táty. Ti už okusily co dokáže můj "dar".

,,Začnou mě pálit oči," vysvětlovala jsem.

,,Fakt hrozně moc. Někdy mám pocit, že si je na místě vyškrábu. A pak začne to brnění. Nejčastěji v rukou, ale to závisí na tom která má část těla je momentálně nejsilnější. Občas to bývají i nohy a nebo hlava, ale to jenom když jsem paralizovaná. A to je, vám řeknu, opravdu bolest." Vykulila jsem dramaticky oči. Deaton nakrčil nos.

,,A dál?" Vybídl mě abych pokračovala.

,,No a té bolesti, tedy toho brnění to až tolik nebolí, se zbavím když si tu "energii," rukama jsem naznačila úvozovky.                                                                                                                                                                        ,, , vybiju dotykem." A tím myslím pěkně žhavým dotykem. Uchechtla jsem se v duchu. Ale bohužel to byla pravda.

,,Jakým dotykem?" Ptal se Deaton. Scott se uchechtl. Jo, ten by mohl vyprávět.

,,Prostě ta horkost přejde ze mě, na to co se dotknu." Sakra Christine ty seš tak blbej popisovač. Není divu, že nikdy nikdo nepochopil tvé vyprávění. Jo holt, ti co neumí vyprávět by toho neměly tolik zažívat.

Deaton asi stále nechápal. Nebo se to alespoň snažil chápat - podle toho výrazu -, ale nešlo mu to.

,,Věci zapálím, nebo roztavím, záleží na to o co se jedná. A lidi dost ošklivě popálím." Na důkaz jsem ukázala na tátu a jeho popálený krk. Měl i popálenou tvář a ucho. Ou, chudák. To je mi, ale přivítání. Ahoj tati, tak ráda tě vidím a jako důkaz mé lásky ti dopřeju pekelnou bolest, která se ti doslova vryje. Nebo vpálí. Savtipkovala jsem v duchu, ale do smíchu mi z toho rozhodně nebylo.

Podívala jsem se na Deatona. Chvilku si prohlížel tátu, ale pak zase obrátil svou pozornost ke mě. Chvilku si mnul bradu. Přemýšlel. Očividně. Byla jsem celá napjatá co z něj vypadne. Podle všeho tohle byl odborník na téměr všechny nadpřirozené bytosti. A když vám někdo má konečně říct co je vaše "prokletí" nebo "dar" zač, jste napjatí jako struna.

,,Mám jednu teorii, ale nejsem si tím jistý." Oznámil nakonec. A to je jako všechno? ,,Mám teorii." Jo to je všem jasné, ale jakou teorii sakra. Klid, Christine, klid. \\\

erozohňuj se tu nad tím nebo to dopadne doslova. Dobře, dobře.

Vzdechla jsem. Tyhle vnitří schiyofrenické rozhovory byly někdy opravdu šahlí, ale pomáhlay většinou.

,,Dobře jakou teorii." prolomil nakonec ticho Scott. Opravdu byl tak nedočkavý jako já?

,,Pojďte za mnou. Ukážu vám to v bestiáři."