Argent Sister /Teen Wolf/

23. Kapitola

Děláte si srandu lidi!! 5K přečtení a jen na první kapitole víc než 600. Jste naprosto úžasný. 

A taky bych vám chtěla říct, že tohle je PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLA!!! Tak indžóóóóóóój!! :33 :DD

Zastavila jsem se před Lydiiným domem.

,,Co vlastně potřebuješ u Lydie?" Zeptal se mě Stiles, který stanul vedle mě. Pokrčila jsem rameny.

,,Jenom jí poděkovat za nějaké oblečení." Samozřejmě, že jsem mu to neřekla. Stiles, Stiles, který je do Lydie zabouchlej já už nevim jak dlouho, by mě v tomhle rozhodně nepodpořil.

,,Nemusíš tu se mnou být. Asi...asi tam chvíli zůstanu." Snažila jsem se ho přesvědčit aby odjel a nechodil za mnou jako ocásek. Stiles se na mě podezřívavě podíval.

,,S Lydií?... Proč?" Přimhouřil oči a přeskenoval mě pohledem.

,,Jasně, že s Lydií a proč, po tom ti nic není." Zabrblala jsem a obdarovala ho mým zářným úsměvem.

,,Jasně, že mi po tom něco je." Dotíral pořád, protočila jsem očima a zaúpěla.

,,Nevím jestli sis toho všiml, ale já jsem holka a jestli budu muset v klučičí společnosti strávit ještě minutu tak mi vybuchne hlava." Snažila jsem se to nějak důvěryhodně odůvodnit. A vlastně to byla docela pravda. Opravdu, už jsem z nedostatku holek byla na nervy. Ale, tak nějak jsem s Lydií chtěla zkusit něco jiného.

Stiles měl na tváři stále stejný výraz.

,,Ježiši Stilesi, nemuč mě." Zaúpěla jsem.

,,Fajn." Svolil konečně. Oddychla jsem si.

,,Děkuju." Vydechla jsem a poplácala ho po rameni.

,,Uvidíme se později." Usmála jsem se na něj a proklouzla na pozemek Martinových. Tak nějak, jsem byla moc líná otevírat branku, přeskočit bylo prostě jednodušší.

,,Ty seš fakt číslo." Zamumlal Stiles a odebral se ke svému jeepu. Odvážila jsem se přiblížit ke dveřím až když zmizel v bludišti ulicích. 

Už už jsem chtěla zazvonit, ale zarazila jsem se.

,,Vyléz!" Slyšela jsem svůj hlas v mé hlavě. Na mysl mi vytanul předvčerejší večer. A můj otec. Nikdo z nich neví co se stalo. A tátu jsem ještě neviděla. Netuším co dělal, ale vlastně i kdyby to věděl, tak by mu to bylo fuk. Vždyť je to Peter. Nikdo ho nemá v lásce. A můj otec už vůbec ne. Ale i tak jsem se nějak začala obávat co se bude dít.

Zakroutila jsem hlavou abych vyhnala tyhle myšlenky z hlavy. V mysli jsem si šrotovala omluvu pro tátu už od chvíle kdy jsem ho vlastně složila do bezvědomí. A jsem si jistá, že na to brzy zapomene...jestli se mi tohle podaří.

S velkým nádechem a výdechem jsem konečně zaklepala na dveře. Chvíli se nic nedělo. Jenom ticho. Pak jsem zaslechla kroky. Dveře se otevřely a v nich stála Lydie.

,,Ahoj." Zamumlala jsem. Lydie se na mě zmateně podívala.

,,Ahoj?" Řekla nejistě.

,,Můžu dál?" Pohled jsem měla zarytý do země, nějak jsem začínala být nervózní. Lydie si povzdychla.

,,Samozřejmě." Vzhlédla jsem k ní. Usmívala se. Dobré znamení. Poodstoupila aby mě mohla pustit dovnitř. S lehkým úsměvem jsem vešla.

,,Něco bych od tebe potřebovala." Začala jsem, když jsme se obě usadily na gauč. Lydie přede mě postavila skleničku s vodou.

,,Cokoli. Mimochodem to oblečení si klidně nech." 

,,Díky." Poděkovala jsem jak se sluší a patří i když jsem ani neměla v plánu jí ho vracet.

,,Víš," mé tělo začala ovládat nervozita. Postavila jsem se a začala chodit po pokoji. Říct a udělat něco takového...je těžké.

,,Co? Chris jsi v pohodě?" Zeptala se mě Lydie. Zdrobnělina mého jména mnou projela jako nůž máslem.

Co když to nevyjde? Co když se to pokazí a já budu mít na svědomí další život??

Tyhle otázky vířily v mé hlavě jako uragán.

,,Já," Podívala jsem se na její starostlivý obličej. Je mi to líto.

,,Promiň Lydie." Zamumlala jsem a než stihla Lydie vyslovit jakoukoli otázku vytáhla jsem svou pistoli a silně s ní praštila Lydii do hlavy.

Ihned omdlela. Padla na gauč v bezvědomí. Bodl mě osten lítosti. Jak moc nerada tohle dělám. Ale já ten plán prostě musím zkusit.

Musím. To pro ní. Pro jedinou osobu na světě, kterou miluju ze všech nejvíc.

Pro Allison.

Snad mi to Lydie odpustí.