Argent Sister /Teen Wolf/

20. Kapitola

,,Petere! Já vím, že tu někde jseš. Vylez!" Zařvala jsem na celý polorozpadlý dům. Vzhledem k tomu, že nemám tušení kde má Peter byt, tak jsem ho tam nemohla navštívit. Ale on tam stejně zaručeně není. Vypadá to, že jsem tu někomu i přilnula k srdci. Nebo spíš mě nechtějí mrtvou protože jsem Allisonina sestra. Ale i tak tam není. Musí být tady. A jestli ne, tak ať sem kouká co nejrychleji naklusat!

,,Ty jsi se sem ještě vrátila? Přemýšlím o tom jestli jsi tak statečná nebo tak hloupá?" Jeho odporný ksicht se vynořil. Teď stál naproti mě na schodech. Vzhlédla jsem k němu a na mém obličeji se objevil klidný úsměv. Jestli si myslí, že mě těmahle řečičkama vyvede z míry tak to se šeredně plete.

,,Ani jedno, ani druhý. Přišla jsem si proto co je moje." Pohrozila jsem mu. Myslím, že dělat hlouého je naprosto zbytečné a naprosto pitomé, takže snad mě toho ušetří. Ale kdo ví? Je to Peter. A Peter je...Peter.

,,A proč si jako myslíš, že ti to dám?" Pomalu scházel. Krok za krokem, schod za schodem. Protočila jsem očima.

,,Protože jestli mi to nedáš, tak si to vezmu sama!" Neztrácela jsem čas a vytáhla na něj to první co jsem měla po ruce. Samopal.

,,Tak holčička si přinesla hračku. Víš, že děti by neměli se zbraněmi zacházet?" Zakroutila mi před nosem prstem. Kdybych nebyla holka tak bych mu na něj flusla. Ale škoda slin na něco tak odpudivého jako je Peter.

,,Sklapni, víš mě je v celku fuk jestli znáš nějaký způsob jak mi to v pořádku vrátit. Zabít tě chci už jenom kvůli tomu co všechno jsi provedl." Kate. Vytanulo mi na mysl. Tetička Kate. Jedna z mála normálních lidí v naší rodině. Teda na první pohled. Pak se z ní vyklubala strašná mrcha. Vlastně bych to Peterovi za daných okolností ani nezazlívala, ale zazlívám. Moc.

Peter se zasmál. To to vážně bude tolik natahovat? Protože já ne. Se zdviženým obočím jsem namířila zbraň a střelila ho pro začátek do nohy. Peter se zajíkl a spadl na kolena.

Páni, byl to úžasný pocit. Namířila jsem samopal ještě jednou a zasáhla levé rameno. Asi jsem se stala závislá.

,,Ty!" Prskl na mě.

,,Já!" Usmála jsem se. Účinný ventilátor vzteku.

,,Pozor!" Zašvitořil Peter.

,,Cože?" Ale odpovědí se mi dostalo podlomení nohou a spadnutí tváří na podlahu. Peter se zatím vyškrábal na nohy a zahodil kulky které si vydoloval z těla.

,,Má smrt asi nebude tak lehce dosažitelná jak sis myslela." Zavrčel a čapl jednu mou nohu mezi drápy. Zaúpěla jsem bolestí. Táhl mě po dřevěné podlaze. Třísky se mi zabodávaly do těla.

,,Jen to ne." Zaúpěla jsem při pohledu na schody do sklepa. Kamenné a tvrdé. Při každém dopadu mého těla na jednotlivý schod jsem zaúpěla bolestí. Peter se se mnou teda nemazlí. No, tak já s ním taky ne.

Z pouzdra na druhé noze jsem vytáhla kroužkovou dýku a mrštila jí po Peterovi. Záda, jo! Výhra!

Peter se sesunul k zemi a marně chmatal po nástroji zabodnutém v jeho těle. Vybrala jsem si to já, ale skvělé místo.

Překonala jsem bolest v noze a vší silou do něj kopla. Peter se -bezmocně - svalil dolů ze schodů. Zůstala za ním jen krvavá cestička.

,,Zabralo to?" Zašeptala jsem do ticha.

Ale náhle...ano! Tělem mi proběhla vlna energie. Sálala ze mě jako z kamen. Vracely se. Má síla a moc. Nechala jsem se unést proudem slasti. Svezla jsem se na záda. Přesto, že schody byly značně nepohodlné jsem se opřela a zhluboka dýchala.

Peter je mrtvý. Já znovu žiju!

,,Christine?" Zachrčelo do, celkem pomláceného, telefonu když jsem zvedla hovor od Stilese.

,,Ano?" Zamumlala jsem spokojeně.

,,Hurá. Scotte, vzala to." Zakřičel Stiles na svého kamaráda. Zasmála jsem se. Oni o mě mají strach. Ale při tom ho měli celou domu mít o Petera. Skončil hůř než já. Zapíchnutý na zemi sklepa.

,,Christine, kde jseš?" Zeptal se mě vystrašeně Scott. Musela jsem se usmát.

,,To je v pohodě, dostanu se domů sama. Není to daleko jen pár kiláků. Pěšky tam jsem tak za půl hoďky, tak mě čekejte s pizzou." S těmito slovy jsem zavěsila a nechala Scotta na druhém konci s mým požadavkem. Ať si s tím naloží jak chce. Já chci pizzu.

Pomalu jsem se zvedla na nohy. Bolelo to jako čert tak jsem se raději posadila zpátky.

,,Neříkal náhodou Deaton něco o tom, že když jsem jako fénix tak se uzdravím?" Přemýšlela jsem nahlas. Stejně mě nikdo neposlouchal. Doufám. Tady jsme v Beacon Hills. Člověk nikdy neví.

,,No, tak jako tak to zkusím." Pokrčila jsem rameny. Zavřela jsem oči a snažila se v sobě vypudit trochu bolesti. Nemusela jsem chodit daleko. Po mém návratu schopností jako by se mé emoce magicky zdvojnásobily. Jedna myšlenka na něco smutného a byla jsem jako v plamenech. Skoro doslova.

Ale místo ohně jsem se soustředila jen na svá zranění. Představovala jsem si jak se rány uzavírají. Jak se krev vrací zpátky do mého těla.

Když jsem je zase otevřela zkontrolovala jsem rány na noze. Byly pryč. Ach, jak já začínám milovat svoje břemeno.

Zvedla jsem se a posbírala to co mi vypadlo. Především teda takové drobnosti jako kapesníky a podobně. Nejsem amatér. Zbraně mi nepadají.

A vydala jsem se zpátky. V hlavě jsem si sumírovala omluvu co řeknu tátovi za to jak jsem ho převezla. Něco takového ode mě asi nečekal. Doufám, že mi bude věřit i nadále. Nerada bych aby se na mě koukal skrz prsty.

Moc se omlouvám milovníkům Petera. Opravdu moc. Já ho mám ráda, ale Christine ne. Bohužel.

Ale doufám, že se vám to i tak líbilo. Jestli ne tak budu smutná :(. Byla bych fakt móc ráda, za vyjádření názoru v komentářích. Fakt mě zajímá co si o tom myslíte. Hlavně o tý smrti.

Ale nebojte mám v plánu ještě něco fakt strašně epickýho. Úplně mega. Trochu teda Christine využije Lydii, ale to neva. Protože to bude fakt epický!!!